Kids and Heroes
Kabinet hudebních kuriozit, vol. II: Betty Blowtorch
Tony Youngfield 10/08/2014 Magazín

Říkám si, jestli jsem uvedením Lightning Beat Mana coby prvního antihrdiny Kabinetu nenastavil laťku příliš vysoko. Člověk těžko hledá raritnější a zhovadilejší věc. Ale nezoufejme, dnešní kapela zdaleka není guilty pleasure a hudebně bude rozhodně důstojnější a poslouchatelnější. Žánrově se budeme pohybovat mezi rock’n’rollem, hardrockem a punkem a hlavně, jak může být patrné již z názvu, budeme se zabývat čistě dívčí kapelou.

Betty Blowtorch. Jak krásný a poetický název pro kapelu. Malá lekce angličtiny. Betty, roztomilá zdrobnělina anglické verze jména Alžběta, Elizabeth. A blowtorch, to máme letlampu. Bětka Letlampová. Dámy jistě věděly, jak zvednout člověka ze židle již pouhým názvem skupiny.

Vždy jsem obdivoval dívčí, dámské kapely. Ta odvaha postavit se chlapské přesile, a je jedno, jestli na mainstreamové nebo alternativní scéně, nikdy nebyla nikde polovina skupin a interpretů ženská a druhá mužská. Mezi prvními, kdo se v rámci rock’n’rollu vzbouřil, byly podle mě mimo jiné The Runaways. Joan Jett s jejími kočkami byla sice něco jiného než třeba Janis Joplin nebo Jefferson Airplane, ale možná právě proto nastartovala v 70. letech dívčí revoluci. Na tu v letech osmdesátých, ale hlavně devadesátých, v podstatě navázala divoká vlna dívčích uskupení, feministická bouře, buď směřující ke grunge (7 Year Bitch, Babes In Toyland, L7) nebo přímo k hnutí riot grrrls (Bikini Kill, Betty Blowtorch, The Devotchkas, Lunachicks).

Trocha historie, nyní ale zpět k Bětce Letlampové. Objevila se, stejně jako Bikini Kill, v devadesátých letech a také podle toho zní. Tenkrát jsem byl malej parchant, kterej se o punku a tom všem měl dozvědět až o několik let později, ale když jsem Bětku a podobné soubory objevil a poslouchal poprvé, připomínaly mi dětství. Jako bych to už někde slyšel… Přitom se v žádném případě nemohlo přihodit, aby tyhle šílenosti hráli v rádiu.

Když si pustíte Betty Blowtorch, to málo, co holky vydaly, slyšíte uctivej odkaz na starej rakenrol, šílenej hardrock a to vše v uřvaném dámském a upřímně punkovém kabátku. Holky se s tím vůbec nesraly.

Jsme tady, urveme vám koule a dostaneme, pro co jsme si přišly! A jestli s tím někdo máte problém, navrch vám utrhneme palici!

Říkám si, pořád lepší vydat málo alb a raději se rozpadnout, než vyměknout, jako se to stalo Brody Dalle The Distillers. Prvním a posledním plnohodnotným studiovým albem Bětky Letlampové je kromě debutového počinu Get Off placka s provokativním názvem Are You Man Enough?, na jejímž obalu najdete vtipný obrázek zuřivě vyhlížející dívky, jejíž účes nesestává ze slušivých kadeří, nýbrž je nahrazen osmiválcovým motorem, z něhož šlehají plameny. A stejně šílené je album i po hudební stránce, od prvního songu dámy sypou zběsilý dívčí punk rock’n’roll. Úvodním flákem Hell On Wheels navazují na atmosféru obrázku na obalu desky, song se nekompromisně valí vpřed, stejně jako americké žihadlo s osmiválcem pod kapotou. A dámy nezvolní, na albu najdeme pecky, jako je I Wanna Be Your Sucker, která hudebně dost připomíná již zmíněné The Runaways, akorát v ještě uřvanější podobě. A máme tady smutnou a drzou I’m Ugly And I Don’t Know Why nebo bez obalu sprostou Shut Up And Fuck, která z chlapa udělá jen nástroj potěšení pro ostrou riot grrrl. Mým osobním hitem je třeba k zamyšlení vhodná a kritická No Integrity nebo nostalgií nasáklá bomba o glam a hair metalových kapelách, jako byli Whitesnake, Quiet Riot nebo Ratt, Big Hair, Broken Heart. A nelze zapomenout ani na sexuálním napětím nasáklé songy Rock My World a Rock’n’roll 69.

Posledním, ještě hůře sehnatelným albem, je kompilace rarit a věcí ze zkušebny se smutným názvem Last Call. Tam se mezi ostatními skrývá i pomalá, zoufalá a grungeově depresivní skladba Yesterday II, The Sequel, která rozhodně stojí za poslech.

Čtyřem bláznivým riot grrrls se nedala odepřít obrovská energie a potenciál, který ale podle mě zůstal z větší části nevyužitý. „Party hard, die real young“, jak zpívají dívky z kapely Betty Blowtorch. Jejich frontwoman Bianca Butthole (pravým příjmením Halstead…) se bohužel řídila přesně podle toho, co bylo obsahem textů a poselstvím a tragicky zahynula při dopravní nehodě. Bětka Letlampová poté vzala rychlej konec… Dělat bordel, mládí si užít co nejvíc a nasbírat hromadu zkušeností a vzpomínek… Protože, „…who cared if we were groupie sluts,’cause you know what? We were havin‘ a good time…“

O autorovi

V K&H od června 2013. Od klasiky, jazzu, rock'n'rollu, country, rhythm'n'blues, swingu nebo rockabilly, přes ska, reggae, rocksteady, 2 tone, northern soul, punk, oi!, hardcore až po psychobilly, goth, surf, garáž, psychedelii nebo folk a celtic. 55% rock'n'roller, 69% skinhead, 77% punk rocker, 161% tolerant human being and hooligan gentleman. Bohemians 1905, St. Pauli. Music, writing, movies, friends and booze... Gimme more!!!

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com