Kids and Heroes
Just For Being – Mistake In The Rules
Martin Suicide 03/12/2012 EP, Recenze

Just For Being je kapela, které jsem se několik let, po která registruji jejich jméno, vyhýbal, maje ji zařazenou někam do škatulky „pozor! screamo či emo“ nebo něco podobného. Realita je ovšem taková, že vinylový debut se pro mě stal celkem příjemným překvapením, a to i když přihlédnu k některým detailům, bez kterých bych se obešel.

Just For Being tu přináší čtyři hudebně celkem vyzrálé písničky a nutno říci, že jsou to opravdu písničky s jasnou strukturou a výraznými refrény, v některých momentech pohrávajících si až s power popovou melodickou sensibilitou. V té je dle mého názoru i nejsilnější deviza kapely. Úvodní skladba Destroy The Wallsto demonstruje asi s největší silou a je i dle mého názoru s náskokem nejlepším songem celé desky, se silným refrénem ještě umocněným sborem. Druhá Auction Of Soul jede v klidnějším duchu, doplněným o vážně hezky znějící kytarové aranže. Je v podstatě standartní ukázkou toho, čemu se na konci devadesátých let říkalo „emo“ a co prezentovali (či dodnes vlastně prezentují) třeba Jimmy Eat World.

Druhou stranu rozjíždí svižnější GNWP Song, dle mého nejslabší song z této čtveřice, ale stále na slušné úrovni. Středně tempový melopunk s tuctovou melodií a iritujícími sbory model Madball. Závěrečná Forever je pak fajn melodickou tečkou za nahrávkou a zároveň i za mým, v podstatě seznamovacím, setkáním s kapelou, která může mít docela slušnou perspektivu. Just For Being mají cit pro výrazné riffy i slušný muzikantský drive, tak uvidíme, co přinese ve spojení s jejich jménem budoucnost. Neustále jsem pátral v paměti, co mi feeling nahrávky připomíná. To mi docvaklo až po několika týdnech od prvního poslechu, Just For Being zní trochu jako Clou ve svých počátcích, kdy ještě objížděli malé kluby, jakožto kapela, která byla více či méně součástí hardcore punk scény.

To, co výsledný efekt poněkud sráží, jsou místy trochu unyle působící melodie hlavních linek zpěvu a jeho frázování, stejně jako druhý uřvaný vokál. Chápu, že oboje může být určitý trademark soundu kapely, ale nikoliv dle mého gusta, totéž platí i o poněkud přemnožených skandovaných sborech (těch je fůra, hlavně na druhé straně desky). Stejně tak inflace nápisů GNWP se mi jeví jako poněkud zbytečná, ale gegen gusto kein disputat. Stále mi nějak uniká, zda ostatní „prajdy“ jsou dle těch, co se tímto vyprázdněným sloganem permanentně ohánějí, v pohodě?  Dle mého nikoliv. Ale to je jen takové malé rýpnutí na okraj. Na to, zda jsou rockové písničky blbé či nikoliv, to konec konců nemá pražádný vliv.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Comments are closed.