Kids and Heroes
Joey Briggs – Je těžké předvídat, co přijde příště.
Michaela 08/06/2012 Rozhovory

The Briggs, punkrocková čtyřka z Los Angeles, se po několikaleté pauze vrací na scénu. Kapela momentálně dělá na své páté řadové desce, a co víc – 30. června se její frontman Joey Briggs ukáže v pražském klubu PopoCafePetl. A tak jsme si ho vzali na slovíčko. O životě na cestách, stahování hudby, o tom, jaké to je být tátou, ale i tom, jak se šála St. Pauli dostane z Hamburku do LA, si s ním povídala Michaela.

 

The Briggs v současné době pracují na novém albu. To poslední Come All You Madmen vyšlo v roce 2008. Co způsobilo takovou pauzu?

Stal se ze mě otec. Navíc jsme opravdu vyhořeli na turné, ztratili jsme chuť a vůbec inspiraci dělat kapelu, stala se z toho práce.

Co se od té doby změnilo? 

Jsem v nesmírně lepším rozpoložení. Nasál jsem novou inspiraci ze života, kapel, objevil nový způsob života. Myslím, že určitý odstup a ta pauza mi změnily pohled na spoustu věcí a jsem tak mnohem šťastnější.

Co můžeme čekat od nového alba?

Plánuju praštit lidi do krku prostřednictvím jejich reproduktorů, haha! Doufám, že jsme se posunuli a vytvořili nahrávku, která bude působit nově a svěže. Desku, která pouze nevykrádá minulost. Je mi jedno, co se dělo, zajímám se spíš o to, co se děje právě teď. Takže chci, aby se na novém albu odrážel víc moderní přístup.

S The Briggs jste nedávno nahráli skladby pro chystané tribute desky The Adolescents a Rancid. Co to je za projekt?

Jedná se o dvě různé tribute alba, které vychází ve stejný čas. Nemá to žádnou souvislost. Je to hlavně záležitost, která nás donutila zvednout zadky a zase společně na něčem pracovat.

Minulý měsíc jste natočili videoklip k novému singlu Panic. V klipu máš na sobě šálu St. Pauli, jak se taková šála dostane z Hamburku do LA?

Haha, to je vtipný, protože to budí spoustu reakcí, a mě přitom ani nenapadlo, že by to mohl vůbec někdo zaregistrovat. Když se zeptáte Američana, co to je za šálu, nebude mít žádný tušení, ale vy, všichni Evropané jste si toho všimli. Koupil jsem si ji naposled, když jsem byl v Hamburku.

Sleduješ fotbal?

Upřímně, ani moc ne. Je mi jasný, že spousta lidí bude šílet, že tohle říkám, ale chci být upřímný. Jsem spíš fanda hokeje.

Když píšeš song, jak se rozhodneš, jestli bude pro tvůj sólový projekt, nebo pro The Briggs?

Většinou je to od začátku celkem jasný, pro jaký projekt která skladba bude. Ale myslím, že některé songy se hodí pro oboje.

A v čem je rozdíl? Je to hodně o tom, v jakém jste rozpoložení, když píšete akustickou píseň oproti elektrické. Při skládání písničkářských songů je to trochu víc osobní, snažíte se jít do hloubky.

Často nabízíš svoji hudbu na Internetu volně ke stažení. Proč?

Někdy zveřejňuju dema, je to hlavně kvůli tomu, abych od lidí získal zpětnou vazbu a zjistil, co si myslí. A taky mám za to, že dokud to nejsou dotažené věci, nečekám, že by za ně lidi měli platit.

Vidíš budoucnost hudby v legálním stahování?

Já ti ani nevím. Všechno se mění tak rychle, že je těžké předvídat, co přijde příště.

Jak se stavíš k nelegálnímu stahování hudby?

Myslím, že je to blbost. Podle mě k tomu nikdy nemělo dojít, ale stalo se. Nebudu předstírat, že jsem šťastný z toho, že trávím veškerý svůj čas psaním a tvořením hudby, placením za nahrávání a přežíváním v kufrech jen kvůli lidem, kteří pak moji hudbu prostě ukradnout. Ale na druhou stranu také cítím, že je zodpovědnost na straně umělce, aby tvořil hudbu, kterou lidé ocení natolik, že za ni budou chtít zaplatit. Když si někdo nemyslí, že moje nahrávky stojí za jeho peníze, možná dělám něco špatně.

Souhlasíš se mnou, když řeknu, že CD je dnes zastaralý hudební nosič?

Záleží na tom, kolik je osobě, které se ptáš. Myslím, že v mém věku jsem někde uprostřed – užívám si toho komfortu mít CD, ale i stahování, toho, že můžu mít okamžitě cokoliv.

Co takhle vinyl? Plánuješ, ať už s The Briggs nebo sólovku, vydat na vinylu?

Jo, mluvili jsme o tom, ale žádné definitivní rozhodnutí zatím nepadlo.

Co posloucháš v poslední době, jaké kapely bys doporučil našim čtenářům?

Success!, Red City Radio, Jeff Rowe nebo The Forum Walters.

Člověk si nemůže nevšimnout, že máš spoustu tetování. Co pro tebe znamenají?

Když se podívám na nějakou prázdnou část mé kůže, okamžitě cítím potřebu mít tam kérku. Jasně, že spousta z nich mají konkrétní význam, ale celkově spíš nevidím důvod, proč mít „nevyužitou kůži“. Líbí se mi to, kůže vypadá líp s tetováním.

Na začátku jsi říkal, že máš dítě. Viděl si nedávno natočený film F jako fotři (The Other F Word)?

Neviděl. A teď to neberte jako neúctu k někomu, ale upřímně řečeno ne všichni tátové jsou stejní, stejně tak ani manželé, když to na to přijde. S některými z nich bych se nutně neházel do jednoho pytle.

A jaké to z tvého pohledu je být „punkrockový táta“, pořád na cestách?

Právě kvůli tomu jsem si dal s koncertováním pauzu. Být táta je něco skvělýho, něco, po čem jsem vždycky toužil. Je těžký být pryč. Má dcera mi šíleně chybí, když jsem na turné, ale takový už je můj život. Pokud chci oboje, být táta a muzikant zároveň, musím to nějak skloubit.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Šéfová. V Kids and Heroes od roku 2009. Kontakt: klocova.m@gmail.com