Kids and Heroes
Jak viděla redakce Kids and Heroes rok 2021?
Redakce 01/01/2022 Magazín

Rok 2021 je minulostí. Díky za nic a shoř v pekle. Nebo ne? Je vůbec co rekapitulovat? A bude už teda konečně líp? Samé otázky, samé otázky… Děkujeme, že jste nás i v tomhle prapodivném roce četli, podruhé i na papíře, a přejeme lust for life!

Gzs

Už mě to chytlo. Sedím u zezelenalého, zarůstajícího bazénu v mínus třech jen v pantoflích a v ledabyle přes sebe přehozeném županu po mámě kouřím tabák, ze kterého jsem poctivě vybral všechno, co by mohlo zdánlivě připomínat CBD, a nechce se mi nic. Jen pozoruji, jak nade mnou v okně poletuje stín mého syna, který paří na poslední desku Jimmy Eat World. „Už bys ten rok měl za sebou zavřít,“ říkám potichu a pára mi jde od rtů. Ono ani neni co. Jestli to loni bylo peklo, tak co to bylo letos? Koncerty už jenom organizuji a vlastně už z toho ani nemám radost, protože když se to celé podaří a uskuteční, jsem tak unavený, že po všech těch byro nezbytnostech upadám v totální letargii. Dokonce i k poslechu hudby se nutím. Tedy nutí mě Spotify. Můj nejspolehlivější a nejvěrnější přítel za posledních xy měsíců. Rozumí mi tak jako nikdo a v danou chvíli mi nabídne tu nejrelevantnější dávku instatně konzistentního seretoninu, který jakoby přestával fungovat, tak jako dřív. Sám sebe se ptám, jestli je to stáří, vyhoření, rezignace dospělost, opravdová smrt, nebo je fotrovská rovina, která mě sune opět na začátek. Zpět do bloků… přes Hurvínky. Šimky a Grossmany, Cimrmany až do velkolepé sině paní Žánrové tvorby Od počátku padesátých let dvacátého století.

Koncerty ve mně zůstaly asi tři:

  • Taras Bullba – River Sound, Špek Park
  • Bert & Friends – Papírna Plzeň
  • Boost Live stream – Divadlo Pod Lampou

Desky

Samože registruji všechno to šílenství kolem Glow On od Turnstyle. Ano, miluji druhou desku One Step Closer a všechny další, které se již ve výběru kolegů z redakce objevily. A protože jsem letošní Černej Petr a z toho všeho, co se mně i vám za posledních XY měsíců děje, jsem vyhořelej jak poslední sirka na letním dětském táboře, otvírám vám svou bedničku plnou nejspíš nepoznaných a dechberoucích desek, které zkrátka nelze opomenout.

  • TV Preist – Uppers

Na Idles mánii je fajn fakt, že se objevují v zářích reflektorů a na velkých labelech, jako je Sub Pop, i takovéhle introvertní, ale zato velmi silné projekty. za mě je tam úplně všechno, co má mít moderní postpunk produkovaný poslední generací 20.století.

  • The Armed – Ultra Pop

Tihle podivíni byli vždycky jinde a jakoby vyčkávali, až bude trh přesycen žánrových masterpieců, tak aby mohli na slonovinovém podnose přinést tu svoji. Neuchopitelnej hardcore pop, kterej si jde rozhodně svou cestou rozbředlých hoven, ve kterých jsou napíchané hřebíky, ale i narozeninové svíčky a třpytivé flitry.

  • Can’t Swim – Change of Plans

Naprosto vybroušený třetí albový počin osobité post hardcore kapely z New Jersey. Po jejich dvou velkých a skvělých deskách a nedávném experimentálním EP přišli s ohromně fungující koláží jejich staré tvorby a nových směrů, zabalené do originální a přesto žánrově ohraničené deky, pod kterou je celkem klid a mír, i když všude jinde zuří válka.

  • Superbloom – Pollen

Jak by dopadla Nirvana, kdyby Kurt neměl bolesti hlavy a strašidelná dětství, nebo by nikdy nepoznal Courtney Love? Jo, dost možná takhle. Zvláštní výlet do 90′ budí značné rozpaky, ale ve finále ideální soundtrack na cestováním autem s rodinou.

  • Teenage Wrist – Earth Is A Black Hole

Mega silně vyhlížející singly, které u Epitaph Records probublávaly už v průběhu roku 2020, předznamenaly výtečnou a fungující harmonickou pastu, která ty prošlapané a poškrábané topánky progresivního post rocku nádherně přenáší do další dekády.

  • Soccer Mommy  – Color Theory
Zoomeři jsou zkrátka ve hře, o tom žádná. Navíc jejich máma ví, co se líbí i taťkům a zastydlým pobertům. Mňam s takovýmhle odstupem a nadhledem se dá ta písničkářská řemeslná práce alá Courtney Barnett či Sharon Van Etten udržet i v naivní rovině Lollipop punku, i když jste ještě máma začátečník.
  • Static Dress – Prologue…

Je oficiálně vedeno jako EP, ale mně tohle jako první ofi zářez stačí. Hodně dobrá reinkarnace post hardcoru, tak jak ho známe z první půlky nulté dekády. K tomu víc asi nemám co říct, jen že se těším na to opravdový a celý album…

  • Dante Elephante – Mid – Century Modern Romance

Mňam. Punk floutkové z odmaštěných garáží si zkrátka cestu najdou. Funky Sound is the New Garage. Nejde nemilovat. Dvojitý zápor, dvojitá pravda.

  • Liars – The Apple Drop

Tančím v těch pantoflích a županu po mámě na promrzlých kachličkách před tím zezelenalým bazénem a jakmile dokouřím, pouštím si z telefonu tohohle australského Newyorčana a je mi dobře. Nová deska je další doklad, že tahle kapela se vám zdá divná jen do té míry, do které jste sami podivní.

  • Dola – Czasy

Šest válů. Valících se přes celou místnost. Jakmile máte někde špatně dovřené okno nebo prasklinu ve zdi, může se stát, že po ulicích budete potkávat lidi bez duší, kterým tahle devastující ambient doom metalová drone jazz psychedelic sludgeárna vymyje z těla zbytky modrých pilulek.

  • Jose Gonzales – On Nature

Čirá láska od prvních vteřin. Navíc ta španělština je nejkrásnější, jakou jsem kdy v písních slyšel.

  • JOHN – Nocturnal Manoeuvres

Vyšli jak noví Idles, tak FuckedUp. Ale JOHN jsou esencí obou zmíněných kapel víc než nasáklý a já si jejich desku užívám víc než zmíněné novinky od slovutnější kolegů. Zkrátka víc legrace a minimál noise punku za míň multimediálního humbuku.

Zbytek Spoty, héj?

Tak snad příští rok.

Úsilí potřebné k tomu, abych nějak vzletně a originálně popisoval druhý pandemický rok si rovnou schovávám na nějakou lepší příležitost. Navíc bych se s takovou snahou mohl dostat do už tak příliš dlouhé řady místních dezinformátorů. Rok 2021 vidím zpětně po hudební stránce tak trochu v rozporu. Jako by se nedělo nic a zároveň se toho dělo až příliš najednou. Zatímco pár koncertních drobků, které jejich odvážní pořadatelé dotáhli až do zdárného konce, nedokázalo utišit stále rostoucí hlad po koncertech, novými nahrávkami jsem doslova přežraný. Kolik dobrých desek dokáže člověk za rok zpracovat a pustit si je alespoň tolikrát, aby je dokázal pořádně docenit? Spektrum žánrů, které se mi dokáže dostat pod kůži je pořád širší, a nahrávky od kapel zavřených ve studiích a zkušebnách se na mě letos chvílemi valily jako lavina. Musím si v tom najít nějaký filtr. Teď už ale z té lepší stránky. Než se do roku 2021, stejně jako do tohohle proslovu, zamotám ještě víc.

Moje nejoblíbenější domácí desky

  • Plusminusnula – Nový zprávy žádný

Z českých desek mi tahle letos seděla v uších vůbec nejdéle. Dost možná jsem si ji pustil ještě mnohem víckrát, než si teď v prosinci vzpomínám. A není divu. Do té doby pro mě zcela neznámí Plusminusnula se před létem předvedli s propracovanou, komplexní a citlivou deskou. Deskou dost barevnou na to, aby se mnou prožila léto, a dost melancholickou k tomu, abych si ji s sebou nesl dál do podzimu. Na houpavých vlnách noise-popu a post-punku se na Nový zprávy žádný pohupují poetické texty, které rozebírají drtivou sílu dospělosti, mezigenerační rozdíly i komplikované lásky. A i když je boj za věčné mládí už prohraný, v podmanivé barvě vokálu se občas na povrch prodere trocha mladické rebelie a rytmus skladby ještě sem tam vykročí vpřed v ostřejším tempu. To vše na pozadí silných repetic a melancholických melodií. „Musíš si zvyknout i na věci, co už nikdy nebudou lepší…“

  • Flame of Grave – Welcome to Hell

Plameny Hrobu namíchali na své debutové nahrávce řemeslně poctivý a explozivně zábavný mix thrash metalu a hardcoru. Welcome to Hell je o to lepší, že ačkoliv deska působí jako dílo kapely, která se ve světě ostrého kovu pohybuje desetiletí, má ho na svědomí trojice kluků, kteří jsou výrazně mladší než já. A to mě na tom tak baví. Flame of Grave jsou nástroj na ostře krájené riffy poháněný mladickým zápalem a chutí ukázat, že poctivej metal neumírá a umírat nebude. Zběsilé tempo skladeb chvílemi protínají houpavější, těžkotonážné hardcorové rytmy, nejjistější jsou ale Flame of Grave právě ve chvílích, kdy přišlapují plyn k podlaze. Tihle mladíci vás v pekle přivítají, jako by tam už dlouho byli doma. A vůbec nejlepší na Flame of Grave je ten obrovský příslib kvalitní hudby v příštích letech.

  • Vole – Tohle Není Prdel

Po Dej bůh pěstí, jejíž úder mě minul obloukem, jsem od letošní nahrávky Vole nečekal zázraky. Rána, kterou jsem dostal tentokrát, mě ale nejprve posadila na prdel, a pak protáhla místností v tanečním rytmu. Vole na Tohle není prdel odhazují přetěžkou ocelovou clonu, která dávala jejich agresivní hudbě ten zvláštní industriálně-metalový nádech, a dávají protentokrát vyniknout neméně agresivnímu, ale čitelnějšímu punku. Nechápejte mě špatně, pořád to zní jako továrna. Vole pořád servírují dvojitou porci surové nasranosti, nihilismu a alkáčství. Tentokrát je ale v menu taky do puntíku dotažená kytarová práce. Ta jde na Tohle není prdel ve své detailnosti daleko za minimum nutné k tomu, aby kapela získala drtivé momentum. Letošní deska Vole je zábavná, silná a zřetelná. Jo, pořád to zní jako továrna, jen po úspěšné generální revizi od party kvalitních muzikantů. „Můj gang je levá pravá, bota má na tvoje záda!“

Shotouts: Kurvy Češi – We Are Family, I am Pentagon – Příčetnost, Split Lakka/Samorast, Ctib – Kampak?!, Konec Světa – Poslední RP a další…

Zahraniční desky

  • Turnstile – Glow On

Kdo by to byl čekal – Turnstile! Už i mnozí zarputilí milovníci téhle kapely jsou neustálým omíláním Glow On nejspíš přesyceni, tahle nahrávka má ale prostě zasloužené místo v jakémkoliv best of žebříčku pro letošní rok. Hype, který se vytvořil kolem téhle pestrobarevné hardcorové nahrávky, která je snad vše jen ne skutečně hardcorová, byl pro tuhle scénu naprosto nevídaný. A možná ještě nevídanější je pak skutečnost, že to pozdvižení kolem Glow On stále ještě neopadlo. K čemu jsou ti argumenty, že Turnstile na Glow On neobjevili nic, co ještě nebylo objeveno, když i přesto dala kapela dohromady unikátní, upřímnou a neskutečně zábavnou desku, která dokáže pojmout vše od popu po post-punkové nálady, a přitom stále silně čpí tou pověstnou hardcorovou jednotou a přátelstvím. A ještě je to navíc pořád uvěřitelný! To je až neuvěřitelný. Jo, a záběry ze živáků po vydání Glow On jsou taky velká mňamka. 

  • One Step Closer – This Place You Know

Možná trochu ve stínu výše zmíněné Glow On zůstala letos stát deska This Place You Know od One Step Closer. Rozhodně by ale neměla zůstat zcela nepovšimnuta. One Step Closer se nejprve několik let hledali, aby nakonec zvedli ze země zaprášený prapor melodického a emotivního hardcore punku, se kterým se kdysi s takovou silou oháněli například Have Heart. Na This Place You Know ho tahle pětice pak pevně svírá v rukách a směle vyráží vpřed, doprovázená úderným zvukem, který je protkaný nitkami podmanivých melodií. Album je o významu a podobě domova v době pandemie – to je relatable snad pro každého, a zároveň to není „covid je na hovno“ a zase stejně. Zvuk This Place You Know dokáže pohladit i silně udeřit do tváře. Obejmout a pak vás vrhnout do víru moshpitu. To je kombinace, která mi vyhovuje. Kombinace, kterou v takhle ideálním poměru asi nikdo jiný nenamíchal.

  • The World Is a Beautiful Place & I am No Longer Afraid To Die – Illusory Walls

A hurá do emíčkových vod! Protože kdo si nikdy nepotřebuje trochu vylejt srdíčko, tak lže. TWIABP&IANLATD jsou už v těchto vodách dlouho jako doma, přesto ale ukazují, jak daleko se dá doplout. Illusory Walls je totiž jejich vůbec nejotevřenější deska, která se spíš než dopředu dívá na uplynulou dekádu, která byla pro kapelu častokrát velmi turbulentní. Některé části textů i hudební prvky skladeb jako by rozpracovávaly, připomínaly nebo uzavíraly některé příběhy a nápady z předchozích desek. Illusory Walls nabízí trochu indie, trochu postrocku, trochu ema, ale hlavně ohromnou porci emocí a pocitů. A vůbec – neumím si představit moc jiných kapel, které by mohly svou desku uzavřít dvaceti minutovou bolavou, patetickou a melancholickou skladbou bez toho, aby to bylo divný. Vlastně… ono to trochu divný je, ale právě jen TWIABP&IANLATD se to dá odpustit. 

Shoutouts: Portrayal of Guilt – We Are Alway Alone, Amigo the Devil – Born Against, Worm – Foreverglade, SeeYouSpaceCowboy – The Romance of Affliction, So Hideous – From Now, Mortiferum  – Preserved in torment a mnoho dalších… 

Koncerty a festivaly

Na závěr jen jeden malý shoutout. PARKFEST! Tak to byl on, můžete pokračovat dál. Ne, vážně – Parkfest je, jako když vezmete to nejlepší z festivalu a vesnické zábavy a spojíte to dohromady za doprovodu skvělých kapel. To prostě chceš vyzkoušet! A co bych se tu rozepisoval, přečti si, jakej byl letošní ročník TADY.

Martin Suicide

Jak zhodnotit rok 2021? To je otázkou. Ano, vyšla fůra nových dobrých desek, leč naprosté minimum desek, které vybočují z oné škatulky „dobré“. Vyšla zároveň přehršel archivních záznamů, nahrávek, dříve na gramofonové desce nevydaných či celá desetiletí vyprodaných. Oko toho, kdo vyrostl v dekádách minulých, plesá a s nostalgií si skrze ně evokuje dobu svého mládí či dospívání.

2021 byl i rokem, kdy v místním prostředí dostala volné ruce ke svému obludnému dílu ta nejbizarnější pravičácká sebranka exekutorských pohůnků, klerofanatiků a velkofabrikantských slouhů. Ta, po příšerných letech s Babišem, přináší vizi časů ještě mnohem chmurnějších.

Dál se také, se stupňující intenzitou, prodlužuje seznam mrtvých punks, ať již těch, kteří byli na očích, hřejíc se ve „výsluní reflektorů“, tak i těch, co prostě byli jen a jen punkáči. Nic víc, nic méně.

Rok 2021 byl rokem, kdy jsem při cestách z Prahy do svého rodného kraje mohl, dík počínající výstavbě další nesmyslné dálnice, sledovat v přímém přenosu ničení krajiny pro naprosto zjevnou hloupost. Ničíme půdu, lesy, tisícileté cesty jiných živočišných druhů, ničíme jejich a tím i svůj vlastní domov stejně jako otisky vlastní historie v zemi pohřbené. Jen a pouze kvůli přesouvání zbytečností v hromadách plechu sem a tam. Rok 2021 byl v tomto ohledu pro mě jakousi elegií za nenávratně mizející krajinou mého mládí. Vlastně mě nenapadá moc smutnějších pohledů, než se v přímém přenosu dívat na moment, kdy na počátku ještě sklízeného pole již jako ocelové hyeny čekají rypadla a bagry, aby se na něj vrhly, vyrvaly z něj vše životadárné a proměnily ve vyprahlý pás asfalto-betonové bezútěšné nicoty. Ano, je to něco, co se děje dnes a denně, a o to je to v reálu zrůdnější. To vše za potlesku stejných blbů, kteří jsou po půl hodině schopni ronit slzy nad tím, v jakém stavu je místní krajina.

Rok 2021 byl ale také rokem, kdy se po stránce živého hraní toho moc neudálo. Na výčet koncertů, které jsem navštívil, by mi patrně stačily prsty jedné ruky a výrazně nad průměrem mezi nimi ční můj oblíbený Antisocial festival ve Stockholmu. Několikero z pravidelných vystoupení Znouzectnost ve Vagonu. Právě Znouzectnost patří k nemnoha kapelám, které vlastně zrají jako ono příslovečné víno a dnes mě baví nesrovnatelně víc než před třemi dekádami. Na mysli mi vytane i naprosto skvělou atmosférou obdařené vystoupení Chorobopop na dvorku Eternie. A o pár týdnů později, ve stejném domě, leč na půdě, společné vystoupení Antisocial Skills, Innoxia Corpora a Lidské Zdroje. A to je v kostce vše.

Pokud bych měl mluvit o top deskách roku, nastává klasický problém s tím, že desky vydané s posledním čtvrtletí v myšlenkách překryjí ty z počátku roku, což je poněkud zkreslující a unfair, leč tak už naše mysl funguje. Jak už bylo naznačeno v úvodu, vlastně mě více oslovují vykopávky, se kterými souzním generačně než produkty současné. Na pomoc jsem si nakonec přizval Discogs a zde je to, čím mě rok 2021 potěšil a zároveň jsem to nepřehlédl. Sepsáno v naprosto neuspořádaném, chaotickém pořadí a úmyslně bez větších detailů, ty si může v moderním světě každý najít sám.

  • Radegast
  • V/A Razie 86
  • Bulldozer Box
  • Midnight
  • Totalitar
  • White Stains
  • Hated
  • Decry
  • Ctib
  • Innoxia Corpora / Aran Satan
  • Fear Of the known
  • Gangnails
  • Screaming Dead
  • Mash
  • RMBLR
  • The Nothing
  • Straitjacket
  • Screamers
  • Heartbreakers
  • V/A Greetings from Sweden
  • Nervous Shakes
  • Bastards
  • Bootlicker
  • Artistic Decline
  • Siekiera
  • Worst 
  • Antidote
  • English dogs
  • Mourning noise
  • Dezerter
  • Ten Foot Pole
  • RKL
  • HNF
  • Partisans
  • Phane
  • Rock Set
  • Moderns
  • The Chisel
  • Dissekerad
  • Sedicion
  • Nightfeeder
  • The Reflectors
  • Loud Night
  • Tommy Ray

Rok 2021 si budu pamatovat jako rok, kdy se mi splnil jeden životní sen. Našla jsem kadeřnici, která si NECHCE POVÍDAT!!! Jinak nestál za moc. No dobře, že jsme vydali dvojku Kids and Heroes zinu, vznikl pivní speciál Kids and Heroes Red Ale a užili jsme si release party v Rock Café, taky nebylo vůbec špatný. Díky všem, kdo jste přidali ruku k dílu anebo časák podpořili koupí. Nebereme to jako samozřejmost. Koncerty nestojí za řeč, tak aspoň přehled nahrávek, které ten rok dělaly lepším.

Desky (abecedně):

  • Amigo the Devil – Born  Against
  • Amyl and the Sniffers – Comfort to Me
  • Bad Waitress – No Taste
  • Bibione – Bibione
  • Burning Steps – Sight & Sound
  • Creeper – American Noir
  • Ctib – Kampak​?​!
  • Dave Hause – Blood Harmony
  • Descendents – 9th & Walnut
  • Drug Church – Tawny
  • Frank Carter & The Rattlesnakes – Sticky
  • Hurula – På en grusbelagd parkeringsplats (Live)
  • I am Pentagon – Příčetnost
  • Idles – Crawler
  • Krang – Make Arcade Great Again
  • Kurvy Češi – We are family
  • Lapsuus – Haamuna maailmassa
  • Les Myzérables – Dievčatko s náklaďákom
  • Mia Maria Johansson – Slay
  • Nathan Gray – Rebel Songs7
  • Nazi Tampons – Chloroform attack
  • Neighborhood Brats – Confines Of Life
  • Nežfaleš – Šminky padlejch královen
  • NOFX – Single Album
  • Piava – Piava
  • Placebo – Surrounded By Spies
  • Plusminusnula – Nový zprávy žádný
  • Postea – Cesty
  • Rise Against – Nowhere Generation
  • shame – Drunk Tank Pink
  • Sincere Engineer – Coming in Last
  • Slať – Demo
  • The Bronx – Bronx VI
  • The Bronx – Mexican Summer
  • The Dogs – Post Mortem Portraits of Loneliness
  • The Gangnails – Rolling Tunes!
  • The Offspring – Let the Bad Times Roll
  • The Stranglers – Dark Matters

Jak hodnotiť rok 2021? Pandémia pokračuje, akcie sa rušili, ale aj tak to bol podľa mňa super rok – bol taký, aký si ho človek spravil. Ak si povedal, že aj tak sa nič nedá, lebo je covid, tak to bol riadny idiot. Ale stihlo sa aj pár akcií.

KONCERTY

  • Besnenie Zbojníkov vol. 9, MMC,Bratislava
  • Los Fastidios, Kulturák, Bratislava
  • Punkáči Detom 2021, Letisko, Trenčín

Priznám sa, bolo toho toľko tento rok, že človek ani pomaly nevie, kde bol a čo sa dialo. Ale vybrať naj koncerty sa mi podarilo. Besnenie Zbojníkov vol. 9 od chalanov z Catastrofy to bola akcia, na ktorú sa tak ľahko nezabúda. Podľa mňa koncert skupiny Catastrofy bez modrín alebo bolehlavu, nie je dobrý koncert. To sa nedá povedať, to sa musí zažiť ta brutálna energia a atmosféra. Ďalej to bol koncert Los Fastidios. Toto je pre mňa kapela s názorom, pri ktorej len nudný človek netancuje, rytmus a energia vás skrátka pohltia. A na záver to bola srdcová vec, festival Punkáči Deťom 2021. Podľa mňa najlepší punkový festival na Slovensku s úžasnou myšlienkou, tento rok ponúkol brutálny program a bolo to epické. Budúci rok ten lineup vyzerá brutálne, tak hádam to vyjde a užije si to každý.

ALBUMY

  • Začiatok Konca – Nádej zomiera posledná
  • Nežfaleš – Šminky padlejch královen
  • Iron Maiden — Senjutsu

Vyšlo toho veľa, ale čo vybrať. Začnem asi posledným albumom, čo ma zaujal – novinka od chalanov zo Začiatku konca. Kapela nestráca na sile a má to rovnaký náboj a energiu ako ich prvé albumy. Pred nimi to bola novinka od kapely Nežfaleš. Priznám sa, túto kapelu som nejak moc nepočúval (akosi ma ich hudba obchádzala), ale v poslednom čase im prichádzam viac a viac na chuť. No a záver to je novinka od Iron Maiden. Bol som zvedavý, aký bude ich nový album, či si udržali kvalitu, alebo išli kvalitovo dole. Potvrdilo sa to prvé a kvalitovo je to pre mňa dosť dobré, šak predsa čo čakať od Ironov.

Nejlepší CZ alba (včetně bandcamp releasů), bez pořadí:

  • Vole – Tohle není prdel!
  • Kurvy Češi – We are family
  • Vont – Rovnost
  • Funus – vše z bandcampu
  • Hopes – Summer Vibes
  • Zmyrna – 12“
  • Sněť – Mokvání v okovech

Nejlepší zahraniční alba:

  • Turnstile – Glow on
  • Ekulu – Unscrew my head
  • Darkthrone – Eternal Hails
  • Gatecreeper – An Unexpected Reality
  • Destroy Boys – Open Mouth, Open Heart
  • Wiegedood – všechny zatím uveřejněný singly z nový desky
  • Mendeku Diskak Promo Kasetea vol. 1 (Contempt, Castillo, Ogro, Repeat Offender, Scalpo)
    + spousta dalších, na který jsem zapomněl

Desky z let minulejch, ke kterejm jsem se tenhle rok nejvíc vracel:

  • Idles – Brutalism
  • No fun at all – Out of Bounds
  • Enemy Alliance – Damnation Drowning
  • Nothing – The Great Dismal
  • Shelter – When 20 summers pass
  • Violent Soho – Hungry Ghosts, Everything is A-Ok!
  • Looptroop – Modern Day City Symphony
  • At the Gates – Slaughter of Souls
  • Wiegedood – všechno 
  • Disrupted – Pure Death
  • AmenRa – Mass III
  • Talk/Trouble – Cínovec MC
  • Končiny – Demo 2020

Labely:

  • Stoned to Death
  • Mendeku Diskak
  • Horrible Room

Koncerty:

  • Bahratal/Končiny/Zmyrna/Dunkelboot – Triuph des Willens – Točná
  • Vole – křest LP, 007
  • Hives – Rock for People
  • New/Old v Potrvá 

No… a to byly asi tak všechny koncerty, na který jsem se tenhle rok dostal.

Shrnutí roku:

Zajímavej rok, událo se spousta věcí, jak v osobním (v květnu se nám narodí prcek), tak pracovním životě (i přes covid se nám hezky rozjely cateringy). Mám vedle sebe nejlepší ženu a rodinu, dal jsem si do kupy osobní život, přes 15 měsíců nepiju. S Kung-fu Girlz dáváme do kupy nový věci, tentokrát všechno v češtině. Doufám, že příští rok odehrajeme trochu víc koncertů a podaří se nám novej materiál nahrát. Nám všem přeju, ať se nám daří, jsme zdraví a ať okolo sebe máme co nejmíň votravnejch anti-wax a konspiračních pošuků.

Rock’n’roll nezastavíš! A přes všechno to kolem přece vycházejí nové desky a koncerty se konají. Ukazuje se, že podpora lokálních umělců, klubů a jiných prostor má smysl. Proto pokud můžeš, podpoř svého oblíbence, třeba koupí nového LP/EP, trička nebo jen slovem pochvaly. Během roku bylo také mnoho beneficí na dobrou věc, což je možná ještě více třeba sledovat než dříve. Pořád doufám v to, že uvidím Social Distortion na Mighty Sounds, nebo třeba Patti Smith v Praze, ale což, nezbývá než čekat a chodit na akce kamarádů, menší koncerty, akce kapel, co třeba ani neznám, protože v každém stylu hudby je něco úžasného. Rok 2k21 je za námi a nezbývá nežli se těšit na rok následující.

DESKY

  • NOFX – Single album
  • Descendents – 9th walnut
  • Lars Frederiksen – To victory
  • Authority Zero – The back nine (EP)
  • Amyl ad the Sniffers – Comfort to me
  • Chubby and the Gang – The Mut’s Nut
  • The Death Set – How to Tune a Parrot
  • Moscow Death Brigade – Flares Are Burning

CZ/SK

  • Krang – Make arcade great again
  • HOPES – Summer Vibes (EP)
  • Flowers For Whores – False Flag World
  • I am Pentagon – Příčetnost
  • Les Myzérables – Dievčatko s náklaďákom

KONCERTY

  • Unsolved Case x My Hard Lesson x Nondescript x Mullethead – Kralupy
  • Empty Hall Of Fame – Eternia Praha
  • I am Pentagon x Antisocial Skills X Lakka – 007 Strahov
  • Rock in Brünn – Kavárna Trojka Brno
  • Summer Punk Párty Volyně vol. X
  • Veletrh smrti – Cross Praha
  • Riot Over River – Cross Praha
  • Halloween vol. VI – Cross Praha
  • Švindl, The Volume a Piava – Rock Café 
  • Benefice pro Sea Shepherd – Cross Praha

Ďalší divný a v podstate zbytočný rok. Asi jeden z najhorších v mojej osobnej existencií. To je ale bezpredmetné, a aj tak to nikoho nezaujíma. Rok, kedy opäť i malá nádej dostala kopačku na tvár. Tak v globálnom, ako aj osobnom merítku. Koncerty takmer žiadne a aj na tie, na ktoré som sa dostať chcel, som sa z rôznych príčin nedostal. Takisto žiadny album či kapela, z ktorej by mi padla sánka na zem. Jediné, čo ma teší, je snáď len fakt, že stále viac zanikajú žánrové rozdiely. Každopádne pár vecí ma tento rok predsa len zaujalo.

Koncerty a festivaly

  • Dead Rats, Kulturák klub Bratislava: Kapela okolo Viktora Pekla. Ak sa nemýlim, prvý ich koncert na akejsi kamošovej after svadbe. Takto nejak podľa mňa vyzeral prvý koncert Ramones. Rýchle, nezohraté, každý trošku inde, ale napriek tomu niečím pútavé.
  • Podtvrzí fest, Krásno: Letný sobotný trip niekam na západ Čiech. Asi dve pivá a štyri piss pauzy od Norimbergu. Dážď, dážď a dážď. Podľa Zikyho sa mi páčili Marcel Gidote´s Holy Crab a The Roaring 420s. No potvrdiť to nijak nedokážem. Samotná cesta bola dosť únavná. Ruby, Ruby, Ruby…

Albumy

  • Ekkstacy – Negative
  • Mesh – Mesh
  • Skeggs – Rehearsal
  • Wolf Alice – Blue Weekend
  • Edúv Syn – Mám červené oči lebo stále plačem
  • Frankie & The Deadbeats – The Shining
  • Bibione – Bibione

EP a Single

  • Together Pangea – Rapture
  • Set-Top Box – Max Headroom EP
  • Spodee Boy – Dark Times EP
  • Billiam – Cassingle question mark
  • Idles – Car Crash/The Beachland Ballroom

O autorovi

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com