Kids and Heroes
Jak viděla redakce Kids and Heroes rok 2019?
Michaela Klocová 20/01/2020 Magazín

Přinášíme přehled těch nejzajímavějších desek a koncertů, které přinesl rok 2019. Zároveň chceme popřát všem čtenářům jen to nejlepší do nového roku, pořadatelům koncertů co možná největší návštěvnost a kapelám co nejplodnější rok 2020!

 

Desky

  1. GzsRichard Henshall – Cocoon
  2. Fury – Failed Enterteinmend
  3. Sharon Van Etten – Remind Me Tomorrow

2k19. Rok plnej nezdarů, chaosu, zmaru a stagnace. Díky za něj. Jinak by snad člověk v tom zmatku a shonu zapomněl na to, že je jen z masa a kostí a ne android páté generace.

Co se hudby týká, bylo jí požehnaně, ostatně jako každý rok, možná i něco víc. I po detailnějším bádání jsem žádnou vyčnívající supernovu neobjevil, takže vybrat na stupně vítězů jednotlivce byl celkem oříšek.

Kytarových mutantů napříč žánry, směry i dekádami ovlivněným soundem přibývá. Veteránské kapely jako Bad Religion, Raised Fist, Tool, Good Ridance či Bad Seeds v čele s Nickem Cavem ukázali a připomněli, jak pevně se má stát v kramflecích. Špinavého hc punku s devadesátkovým emo a grunge odérem je každý rok víc než Rusáků na Karláku. Za zmínku stojí nahrávky Heart Attack, State Faults, Manequen Pussy, progresivních Trade Win, Elvis Depressedly, Boundaries, Sleep Talk či core popových Angel Du$t.

Obecně v kytarovkách začíná vynikat holčičí element, především ten element vokální. Vloni tuhle řekněme kategorii reprezentovali namátkou Non Oun Tour, Amyl and The Sniffers nebo nezaměnitelní Sheer Mag. Jinjer udělali nejspíš poslední krok k definitivnímu potvrzení, že na metalcorovém nebi máme novou mega hvězdu. Dost výrazně o sobě dali novými alby vědět i Dream State, Yours Truly a Men In Trust. 

To, že se dá punkový přistup napasovat prakticky na cokoliv, jasně deklarují Benchpress, Ariel Wiev, The Beekeeprs, Glitterer (Title Fight), Corners Boys, Wish You Were Here (Stick Your Guns), výteční Menzingers, Oso Oso, Cereal Killer, Booyi Boys, Field Medic, Hexdebt, Goon, Insomniac, Ge Tee, Mayfield nebo The Callous Daoboys, Knocked Loose, Youth Fountain Counterparts. 

Za osmdesátkovou temnotu se nominovali již prověření Blind Seagull a She Past Away. Nejvíce mě letošní rok učarovali žánry true emo a progmetal, za nezmíněné vybírám sólovku J. Robbinse z Jawbbox a kultovní Jimmy Eat World, za progmetaláky vybírám Arch Echo, uchu lahodící symetrii.

Nelenili ani megašílenci King Gizzard & the Lizard Wizard. Vydat stihli, pokud vím, dvě desky. Jednu takovou pohodičku a druhou takovou Gizzardticu. Prstem musím ukázat i na německé sousedy Deichkind, jejich prog hip hop je úkaz, a navíc ta němčina je v jejich podání hrozivě sexy.

Za CZ svět mě napadá deska šéfíka TyNikdy Labelu Idei, která nese název Tempoa novinky od Hopes, Prago Union, Mc Geye a pána holubů, Huga bez klobouku Toxxxe.

Koncerty

  1. Satanic SurfersRock Cafe, Praha
  2. Cave In – Café V lese, Praha
  3. IdlesRock For People
  4. EsqmegFluff fest

Jen těsně na stupínek se nevešli Comeback Kid, které jsem viděl v tělocvičně někde kdesi v Rakousku v budově základní školy, úlet. Nadšení z nich stříkalo až za mě. Jízda.

Skvělý live byli i Gouge Away na „Rokáči“. Osypky jsem měl z totálně nechutné show Tommyho Cashe. Nechápu. Zklamán jsem byl z koncertu „Afarů„. Ne, že by to stálo za onošenou bačkoru, ale představte si, že jdete do prvotřídní italské restaurace na vyhlášenou pastu a oni vám dají jen chleba s kečupem, protože je zrovna výročí, kdy začali mazat kečup na chleba.

Idles opět monumentální, Esqmeg na Fluffu takřka srovnatelní. Ta blaženost všech těch, co je viděli naživo poprvé, byla tak… blažená? Z Fluffu jsem si krom jizev od oleje odvezl i předposlední lajfko Frantíků Sport a od těch samých končin mě od pekáčů na čumendu vyhnali Litovsk. Anarcho ňuňanina, ale tak na srdíčko, až kapaly slzy. Slzy potu.

Cave In jsou nedoceněný poklad post rockové a hardcorové éry nulté dekády a v Café V lese to jen potvrdili. Bohužel to bylo potvrzení tak pro 85 lidí. Tahle kapela si zasloužila stadióny. Naživo fenomenální. No a Satanici byli splněný sen. Wake Up.

A to by stačilo. Víc si nepamatuju a znáte to. Co si nepamatuju, se nestalo.

Na to, až bude na konci roku čas bilancovat se vždycky fakt těším. Baví mě projíždět žebříčky ostatních lidí a nacházet drobky toho, co jsem sám nestihl v průběhu posledních dvanácti měsících ochutnat. Sám pak vždy chci taky nechat za sebou nějaký ty kusy věcí, který mě přes rok ovlivnily. U desek je to jednodušší, s časem častěji zrají, spíš než uvadají, a člověk si je může kdykoliv jednoduše připomenout. Těžší je to u koncertů, který rychle blednou a překrývají se. Na jednu stranu je to velká škoda, na stranu druhou… se člověk alespoň těžší, až se do jejich vod zas a znova ponoří. A poznatek pro letošní rok – Moje 2019 se neslo ve znamení debutů.

Koncerty:

  1. Touché Amoré, Deafheaven, Portrayal of GuiltMeetFactory, Praha
  2. Daughters, Jeromes Dream, DecultivateNová Cvernovka, Bratislava
  3. Pushteek Fest I – Kabinet Múz, Brno

Se jménem Pushteek jsem se v loňském roce setkával opravdu často, a nedá se říct, že snad nezaslouženě. Nejvýrazněji se do mě tenhle domácí label otiskl už v úvodu roku, při premiéře jednodenního festivalu Pushteek Fest. Nabitý lineup, prostředí jednoho z nejlepších klubů, který tu v současnosti jsou, skvělý zvuk, organizace i výkony vystupujících kapel. Celý to sedlo jako prdel na hrnec, a kromě toho, že za sebou první ročník zanechal dojem, připravil taky půdu dalším ročníkům. Víc takových akcí, kde se moshpit roztočí už po pátý odpoledne.

Jméno Daughters zase opanovalo hlavně rok 2018. Ozvěna desky You won’t get what you want, která v té době způsobila docela pozdvižení, však nevyprchala ani v roce následujícím. I proto se stal říjnový koncert téhle skupiny v Bratislavě jasnou kořistí koncertního hledáčku mnoha a mnoha lidí. A nakonec se ukázal jako skvělá trofej. Kromě Daughters, kteří předvedli show prožitou na sto deset procent, a nakonec mě donutili tlouct hlavou o pódium (což nebyla zdaleka nejzvláštnější věc při jejich setu), se o to zasloužili taky domácí Decultivate, kteří stále více kvetou do prohnilé a neurvalé krásy. Satan se dočkal a tohle bylo silný a skvělý.

A nakonec Touché Amoré, kapela, která má speciální místo v mých playlistech i mém srdci, a přesto jsme se naživo vždy nějak míjeli. V MeetFactory to skončilo, a byl to pro mě bezesporu největší konkrétní zážitek roku. Celej set jsem proskákal a musel jsem se neustále usmívat jak pitomec, a to i přesto, jak smutný jsou jejich texty. Bylo to citlivý, živý, skvělý. Věci jako třeba fenomenální Flowers and You mě vždy dostávaly i jen z nahrávky. A co teprve naživo. Třešničkou na mém emocionálním dortu byl pak řemeslně dokonalý set Deafheaven, který večeru nasadil korunu. Tohle byl přesně ten večer, na který se X měsíců těšíte, a pak si ho ještě mnohem dýl pamatujete.

V jednom odstavci nelze opomenout ani letošní letní akce pod širým nebem. Když začnu od nejmenší, tak skvělý byl jednodenní Parkfest v Petrovicích, který opravdu s každým rokem vykvétá. Pořadatelé do toho jednoho dne dávají srdíčko a lineup je ročník od ročníku zářivější. Jen tak dál. Mou letní stálicí se už dávno stala taky Summer Punk Party ve Volyni. Je naprosto jedno, co na koupališti v šumavském podhůří hraje, atmosféra, příjemné prostředí a bazén hned vedle pódia a stanu, to prostě funguje na jedničku. A nakonec Mighty Sounds, lineup 2019 mě nijak zvlášť nelákal a dlouho jsem zvažoval, že MS vyměním za Fajtfest. Nakonec to nedopadlo a já musím zpětně děkovat. Atmosféra tohohle třídenního ráje se letos obzvlášť vyvedla a Black Coffee Stage je naprostý poklad. Třeba jen díky ní rád pojedu znova.

Domácí desky:

  1. ProtijedStres
  2. True Fir – s/t
  3. Rožava – s/t

SK Bonus: Fara – Továreň na odpadky

Na trojce letos velký překvapení a deska, kterou považuju za jednu z nejosobitějších a nejoriginálnějších, kterou česká scéna v letošním roce vyplivla. První velká self titled deska sestavy Rožava chvíli neposedí na místě, střídá v sobě nálady i hudební postupy a je strašně bohatá na zajímavý hudební nápady, výbušnou energii i podmanivý pasáže. To vše doplňují chytrý, ač místy mírně patetický texty. V téhle desce je trocha crustu, trocha hardcore punku i trocha metalu. A stejně se to netluče, spíš naopak. Jestli Rožava letos někoho minula, je nejvyšší čas to napravit.

V kolonce self titled ještě setrváme. Tohle přízvisko si nese i debutová nahrávka nenápadného jména True Fir, za kterým se skrývá citlivý mix ema a rocknrollu, kterému v nejlepším smyslu slova sluší přízvisko tátovský. Vyspělá kytarová muzika, která má v sobě mladistvou přímočarost a trochu naivity, a přesto nezní jako revival sebe sama nebo vzpomínání na lepší a zmizelý časy. Za nástroji se tu potkávají zkušení lidi z Remek, Pacino či Prodavač, a jak krásně to ladí dohromady, je nejlepší ochutnat na vlastní kůži. Tak se nechte chvíli unášet na vlnách melancholie.

A jak už to bývá, nakonec se to stejně všechno sesype. Přišel konec roku a příslib vánočního veselí. To však naprosto rozsekali Protijed se svým debutem. Čtyři starší songy a čtyři novinky daly dohromady jeden našlapanej straight edge vinyl s názvem Stres a já ho od poloviny posledního měsíce roku nemůžu dostat z hlavy. Nekompromisní nástroje, skvělej zvuk, zavrtávající se do uší – občas vybuchuje a občas zní dutě jak prázdná místnost na jatkách. Tahle deska není zrovna vybíravá a nebere si servítky. I díky tomu ale vytváří momenty, který se rychle zavrtají do paměti a tam se drží a drží a drží. Hymny a letošní strop.

Na konci si ještě nemůžu odpustit nezmínit Továreň na odpadky, nahrávku od česko-slovenské dvojice Fara. Zvláštní deska mixující naprostou depresy, teenage naivitu v textech, industriální klapání nástrojů i odevzdanost starého vyčpělého života. V mých uších si Fara našla místo a chvíli se v něm pevně držela. Dejte jí taky šanci. A protože toho bylo vlastně mnohem mnohem víc, poslechněte si také letošní nahrávky Hopes či Empty Hall of Fame.

Zahraniční desky:

  1. No HomeLiving in Hallways
  2. Knoocked LooseMistakes Like Fractures
  3. Endless DiveFalltime

Co se týče zahraničí, tak letos, ostatně jako v předchozích letech, byla kolem dobrý muziky spousta, možná i dvě. Přesto ale není tolik desek, co by mi v hlavě zůstaly jako celek. Spíše jsem si užíval jednotlivé songy a nějak to všechno míchal podle nálady. I tak je tu pár placek, na který rád upozorním a třeba i nalákám někoho k poslechu.

První je tak trochu mimo všechno, co normálně poslouchám. Falltime od post rockerů Endless Dive se umně vyhýbá všemu, co se na post rockových deskách dá pokazit. Chybí klišé, chybí nuda i přílišný tlak na neexistující emoce. Naopak se na Falltime objevuje krásná plynulost, přirozenost a velmi překvapivé, nápadité momenty. V 50 minutách se ozve jeden jediný výkřik a naprosto to stačí. Tady tomu nic nechybí.

Tři songy. Jen to někdy bohatě stačí k odrovnání uší. Přesně to se daří Knocked Loose s épíčkem Mistakes Like Fractures. Jasně, po téhle nahrávce přišla ještě povedená a možná o něco lepší dlouhohrající deska Different Shades of Blue, ale tahle její předzvěst má pro mě ve své syrovosti větší kouzlo. Obzvlášť song All my Friends je prostě hymna letošního hardcore. Knocked Loose se s postupem času stávají nezastavitelnými a válcují co se dá. A tímhle EP to pro mě tak nějak začalo být jasný.

Znáte No Home? Nejspíš ne. Ale sakra to byste měli. Tahle americká mělo/post hardcore kapela mě v roce 2019 naprosto rozsekala a jejich debut Living in Hallways je pro mě to nejlepší, co se letos ve světě objevilo. Jednoduše ta deska hraje na ty správný struny, který mám někde v hlavě napnutý. Akurátní dávka emocí, agresivity, citlivosti a prostě všeho potřebného. Tohle album, respektive songy z něj, mě provázely od začátku do konce roku, a ani trochu se za tu dobu neomrzely. Zní to teď takhle celý hrozně pateticky, ale jestli mě letos něco fakt uchvátilo bez jedinýho „ale“, tak je to právě Living in Hallways od No Home.

Martin Suicide

Jak zhodnotit rok 2019? Zatímco přičiněním z řetězu utrženého konzumerismu nám před očima mizí celé ekosystémy, osm z deseti nově vycházejících desek jsou buďto celkem fajn konfekce anebo blbost. Další a další desky, které svět nepotřebuje a jsou jen autorská ega pohánějícím mrháním materiálu na bezobsažný hluk. Pokud kolem nich ty „správné“ figurky nenafouknou bublinu důležitosti (což je to vůbec nejhorší), neštěkne po nich ani pes. Nejkomičtější pak jsou všechny ty rádoby progresivně-artové záležitosti, tvářící se jako by objevily přinejmenším nový světadíl a souběžně s tím konzumovaly Šalamounovo lejno, zatímco pouze opakují to, co se hrálo před bezmála půl stoletím, jen hůř a s nulových charakterem. Navíc se úspěšně prohlubuje moje nenávist vůči čemukoliv, co jen vzdáleně smrdí devadesátými lety, hip hopem, rapem nebo technem.

Současná tvorba není mou generační výpovědí. Tu pro mě obstarávají permanentní reedice plus mínus čtyřicet let starých nahrávek vzniklých v pro můj pohled na punk formativních letech. S tím je spojená i zábava ve vyhledávání zapomenutých obskurit. Navíc se v posledním roce vezu na vlně znovuobjevování obskurních nahrávek z éry new wave of british heavy metalu. Jsou kouzelné ve svém amatérismu, prostoduchosti i čistokrevnou esencí rocknrollové bezprostřednosti.

Každopádně zde je pár nových desek, které si asi pustím více než dvakrát.

Desky:

The Briefs „Platinum Rats“
Overdose „Overdose“ 7″
Michael Monroe „One Man Gang“ LP
Toxic Holocaust „Primal Future 2019“ LP
Fetish „World Eater“ LP
Heavy Discipline EP
Planet Y „Kniven For Struben“ 12″
Chain Whip „14 Lashes“ LP
More Kicks „More Kicks“ LP
Rocky & The Sweden „City Baby Attacked By Buds“ LP
Jönzzonligan „Rösta Pa Idioter“ EP
Larma „Larma“ LP
Slaughter Boys „Slaughter Boys“ LP

Reedice / dříve nevydané nahrávky:

The Barbies „The Barbies“ 12″
The Victims „The Victims“ LP
The Executioner „Hellbound“ LP
Iconoclast „Domination Or Destruction“ LP
Centurion „Two Wheels“ 7″
Nikki Corvette & The Convertibles „Young And Crazy“ 7″
Crucufixion „The Fox“ 7″
Cigarettes „YOu Were So YOung“ 2xLP
DOA „1978“ 2xLP
P-Nissarna „En Sanitar Olägenhet“ LP
Svart Parad „Total Swart Parad“  2xLP
Teenage Head !teenage head“ LP
Slobodná Europa „Trojka“ LP
Wilderness „III“

Koncerty:

Koncerty v ČR a především Praze jsou tak trochu stále stejná story omílající do nekonečna stejné interprety, ačkoliv čest výjimkám, navíc
velice dobře chápu, že v současných podmínkách uspořádat i de facto malý DIY koncert může být taková drobná finanční sebevražda. V návaznosti na to není divu, že ty nejzábavnější koncerty jsem v uplynulém roce absolvoval v nadpoloviční většině v zahraničí.

Shocks – Berlín
The Briefs – Berlín
Michael Monroe – Berlín
Hellacopters – Berlín
Toxic Holocaust – Praha
Aggressive Perfector – Praha
Carreer Suicide – Stockholm
Giuda – Praha
Danger!Man – Praha
Slobodná Európa – Praha

Vítejte v žebříčku z devadesátek, haha! Rok 2019 byl šílenej a ten novej nevypadá, že by se nějak krotil. Odfláknu to tady jenom seznamem, ale na mou obranu – mám/e plný klávesnice práce s prvním tištěným fanzinem Kids and Heroes <3 Kdybyste měl někdo zájem nechat si zvěčnit vlastní text nebo ilustraci (ty hlavně!), dejte mi vědět na info@kidsandheroes.com. Bude to skvělý!

Desky:

  1. Pixies – Beneath the Eyrie
  2. Iggy Pop – Free
  3. Life – A Picture of Good Health

Amyl & The Sniffers – Amyl and The Sniffers
Bad Religion – Age of Unreason
Black Keys – Let’s Rock
Burning Steps – Pound of Flesh
Fever 333 – Strength in Numb333rs
Fidlar – Almost Free
Fontaines D.C. – Dogrel
Frank Carter & The Rattlesnakes – End of Suffering
Frank Turner – No Man’s Land
Girl Band – The Talkies
Halshug – Drom
Houba – Ničeho nelitujem
Idle Hands – Mana
Kafka band – Amerika
King Gizzard & the Lizard Wizard – Infest the Rats‘ Nest
Liam Gallagher – Why Me? Why Not
Mňága a Žďorp – Třecí plochy
Nick Cave – Ghosteen
P/\ST – Expedice do vnitrobloku
Petrol Girls – Cut & Stitch
Prago Union – perpetuum promile
Refused – War Music
Rouilleux – Lycanthropic Sound
The Briefs ‎– Platinum Rats
The Menzingers – Hello Exile
The Regrettes – How Do You Love?
Wolfbrigade – The Enemy : Reality
Yungblud – The Underrated Youth

Koncerty:

  1. Iggy Pop – Budapest Park
  2. Life – Klub FAMU, Praha
  3. Radkey – Kraftwerk Mitte, Drážďany

Acid Row – Pod Lampou, Plzeň
Airbourne – Roxy, Praha
Bob Dylan – Lucerna, Praha
Brutal Assault (Wolfbrigade, Electric Wizard, Hellhammer)
Eurosonic Noorderslag (The Desmonds, Gurr, Kælan Mikla, Hellwana)
INVSN – Café V lese, Praha
Komplikations – Clown and Bard, Praha
Lůza, Cardio Radio a Pacino – Klub 007 Strahov, Praha
Mighty Sounds (Povodí Ohře, Thrashsurf, Deadoxx, Nežfaleš, Houba, Mr. Cemetery/Frank Love <3)
Michale Graves, Rocket Dogz – Futurum, Praha
Satanic Surfers – Rock Café, Praha
Slobodná Európa – Futurum, Praha
Thalidomide a Empty Hall of Fame – Café Na půl cesty, Praha
The Libertines – Columbiahalle, Berlín
Yungblud – Futurum + Roxy, Praha
Žižkovská Noc (Ctib, The Wilderness, násilník, Louty, autonoé…)

Desky:

  1. Parketový lev – Parketový lev
  2. Davová psychóza – Emancipácia
  3. Los Fastidios – JOYJOYJOY

Ako charakterizovať rok 2019? Z môjho pohľadu neriadená explózia. Veľa nových albumov, veľa skvelých koncertov, veľa ťažkých rán atd. No skrátka rok v hesle život rocknroll. Vybrať najlepšie albumy z tohto roka bolo dosť náročné. Debutovaný album nového projektu partie okolo bratov Hrčkovcov s názvom Parketový lev. Podľa mňa prijemné prekvapenie, každý song sa príjemne počúva. Takto má podľa mňa vyzerať dobrý album. Na konci roka prišlo to, čo veľa ľudí očakávalo. Nový album Davovej psychózy – Emancipácia. Kvalitovo je to presne to, čo som od Davovky očakával, takže to bola taká čerešnička na konci roka. A zahraničné? Tak to asi nový album od Los Fastidios s názvom JOYJOYJOY.  Bol som celkom zvedavý, čo nové prinesia táto talianska partička. A príjemne ma prekvapilo, že to bolo presne to, čo sa od nich očakávalo.

Koncerty:

  1. Mighty Sounds
  2. Punkáči Deťom
  3. Mikulášska tancovačka – Klub Lúč, Trenčín

Plánovať je fajn, ale improvizovať ešte lepšie. Presne tak by som pomenoval posledný Mighty Sounds. Naplánoval som si kapely, na ktoré pôjdem, a samozrejme dopadlo to úplne inak, než som plánoval, a objavil nové skvelé kapely (napr. TiNG). Bolo fajn sa vidieť po dlhom čase s kamošmi z Česka a zabaviť sa. P.S. Užiť si koncert v kúpacom sude bol skvelý nápad. :D

Druhá akcia bola u mňa srdcová záležitosť Punkáči Detom. Robiť dobrovoľníka na festivale, ísť na koncerty a popri tom ešte behať do práce? Pre mňa žiaden problém. Tak nejako vyzeral môj posledný ročník Punkáči Deťom. Bola to vážne nálož, kapely ako The Locos, Davová psychóza, The Rumjacks atd. Sigimu aj celej Punkáči Deťom crew patrí obrovský rešpekt za to, čo robia.

A tretia vec? Tak to bude asi Mikulášska Tancovačka v Klube Lúč. Do tanca zahrali Fyasco, Rozpor a nový album pokrstil ČAD. Priznám sa, už dlho som nešiel z koncertu s takým počtom modrín. Hold aj to je pogo. Neskutočná energia, show. No skrátka tancovačka, ako sa patrí.

O autorovi

Šéfová. V Kids and Heroes od roku 2009. Kontakt: klocova.m@gmail.com

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com