Kids and Heroes
Jak viděla redakce Kids and Heroes rok 2012?
Redakce 31/12/2012 Novinky

Další rok plný muziky je za náma a nastává čas pro závěrečné bilancování. Zároveň chceme popřát všem čtenářům jen to nejlepší do nového roku, pořadatelům koncertů co možná největší návštěvnost a kapelám co nejplodnější rok 2013!


Hurvy

Desky:

  1. Muerti – …asi to ma takhle bejt (recenze)
  2. Nežfaleš – Každej klub i bar (recenze)
  3. Zaciatok Konca – Zovretá Päsť (recenze)

Letos byl pro mě na desky opravdu chudý rok. Sice vyšla hromada alb od skvělých kapel jako Barroom Heroes, Madness, Marching Orders, Evil Conduct, Pipes And Pints, Harrington Saints nebo The Real McKenzies, ale žádná, která by mě nějak zaujala a nebo aspoň donutila k delšímu poslechu. Proto se snad i překvapivě na prvních třech místech umístily česko-slovenské kapely. Myslím, že jabloneckou partu Muerti není třeba představovat a jejich nová deska si určitě už našla hromadu fanoušků. Na druhém místě se umístila deska Každej klub i bar pražské kapely Nežfaleš, která sice podle mě nepřekonala jejich předposlední album Pár lacinejch triků, ale i tak byla výborná! Na bronzovém místě se u mě umístilo album legendární slovenské kapely Začiatok Konca, která vydala už šestou desku s názvem Zovretá Päsť. Výborné album a výborná kapela!

Koncerty:

  1. Rancid – Praha, Lucerna (report)
  2. The Old Firm Casuals – Praha, Futurum Musicbar
  3. Dropkick Murphys – Praha. Meetfactory

Letošním hitem mezi koncerty bylo jisto jistě první vystoupení u nás legendární americké kapely Rancid. Kdo si nechal ujít tuhle velkolepou kapelu ve velkém sále Lucerny, určitě bude dlouho litovat. Já jsem byl a byl jsem velice spokojen! Ještě před červencovým koncertem Rancid zavítal Lars Frederiksen se svým Oi! projektem do pražského klubu Futurum, kde sice bylo málo lidí, ale to nijak kapelu nezastavilo, aby předvedla neuvěřitelný výkon. Posledním koncertem bylo pro mě lednové vystoupení Dropkick Murphys, které jsem sice viděl několikrát, ale nechat si je ujít by bylo hříchem. Snad možná, že po komplikacích s pořadatelem bude lednová návštěva DKM na dlouhou dobu v ČR poslední. Do letošní trojky se mi bohužel nevešel březnový křest Muerti a nebo tradiční vánoční Kids and Heroes Xmas party!

Michaela Klose

Desky:

  1. The Gaslight Anthem – Handwritten (recenze)
  2. The Hives – Lex Hives (recenze)
  3. Rabies – I’ve Got Rabies (recenze)

Letos to bylo vůbec poprvý, co jsem se na Kids spíš než redaktorský činnosti věnovala tý organizační, což se odrazilo na počtu nových desek, které se mi tenhle rok (ne)dostaly pod ruku. Měla jsem pocit, že z těch novinek dokola poslouchám jen Gaslight Anthem a Hives, ale pravdou je, že se mi na gramofonu či v přehrávači proháněli často i noví Nežfaleš, Cirguz, The Unholy Preachers, Just For Being, One Man Army, Start, Impo & The Tents, The Gaggers, Cyanide Pills, Demented Are Go, Peacocks… ale baví mě (stejně jako všechny starý a asi i budoucí nahrávky) i nová deska miláčků z The Adicts.

Koncerty:

  1. Eddie and the Hot Rods – Praha, Cross
  2. Queen – Wrocław, Polsko
  3. Kung-Fu Girlz – kdekoliv

Když přijde řeč na koncerty, na domácím poli mám celkem jasno – Pražáci Kung-Fu Girlz jsou nářez na pódiu, pod ním, kdekoliv. Co se mojí srdcovky Queen týče, je úplně fuk, jestli tam bude zpívat Chuck Norris nebo American Idol, chodim na mistry Briana Maye a Rogera Taylora. Brian už se sice s rudým speciálem neprohání po podiu jako zamlada, vlastně ani zdaleka ne tak jako před čtyřmi lety v Praze, ale zato Rogerův hlas zraje jak víno! A když už jsme u tý zralosti a zkušenosti, Eddie and the Hot Rods by mohli pódiovou show vyučovat! Opět si s publikem dělali, co chtěli, a suverénně strčili svý o dekády mladší kolegy hravě do kapsy. Užila jsem si i koncerty Joeyho Briggse, The Forum Walters, Nashville Pussy, Boba Wayna, bohužel poslední koncert Anyway nebo mnohými zatracované Dead Kennedys na Pod Parou, ale to bylo na samostatný report.

Místo knižního tipu mám pro vás videoklip, protože je zkrátka záživnější než všechno, co jsem letos četla… A mimochodem, díky moc za přízeň!

Martin Suicide

Desky:

  1. Bob Mould – Silver Age LP
  2. Terrible Feelings – Shadows LP (recenze)
  3. Moralens Väktare – Moralens Väktare LP (recenze)

Vybrat tři desky z řádově stovek nových titulů a reedic vydaných v roce 2012, které jsem za ten rok slyšel, je v podstatě absurdní úkol. Pokoušet se ho zhostit jinak než tak, že napíšu první tři desky, co mě zrovna napadnou, by bylo asi nemožné. Přesně to jsem ostatně udělal. Snad jedině nové album Boba Moulda bylo od začátku jasným kandidátem, dík své neuvěřitelné melancholické síle. Stejně tak by totiž top 3 mohlo okupovat mračno dalších titulů, kterýkoliv z nových EP Impo & the Tents, The Volcano, nové LP Prima Donna, The Cry, Daylight Robbery, Biters, nový sedmipalcec Channel 3, The Gaggers, Neigborhood Brats, Bad Sports, Svart Stäthjälp, singlový box The Briefs, LP Zack Zack, No Problem, nová deska Red Kross, Red Doves, LP Speedwolf, Think Again, Infernoh, Warsong, Sonic Avenues, Steve Adamyk Band, split LP Danger!Man / The Bone-Idles, obě zároveň vydaná LP RAS, konec konců i nová deska The Hives a list by mohl pokračovat ještě pěkných pár odstavců. Ovšem které z nich přežijí neúprosnou zkoušku časem, je samozřejmě otázkou. Kapitolou samou pro sebe, je pěkná hromádka reedic raritních desek, či vinylových edic různých prastarých kazet. V převážné většině se tak vrací na světlo světa úžasné kousky. Fantastickou práci v tomto směru odvádí třeba ve Finsku Svart Records, v Polsku Warsaw Pakt Records nebo Ne! Records oprašující další a další klenot jugoslávského punku.

Koncerty:

U koncertů je to podobně, vybrat z těch zajímavých tři je poněkud nespravedlivé ke spoustě dalších, navíc upřímně, už pěkných pár let koncerty nějak zvlášť neprožívám. Poslechnu si pár skladeb, okouknu, jak kapela působí na pódiu, a jdu si dát pivo spolu s cigaretou. To ještě umocňuje v převážné většině mrtvá atmosféra, ačkoliv sám už dávno nejsem jedním z těch, co ji divokou dělají, ale popravdě, to má být záležitostí rozpařených teenagerů. Pokud někdo chce jména, zde je pár těch, na které jsem si vzpomněl a bez pochybného žebříčkování: Terrible Feelings, Nocturnal, Mundo Muerto, Porkeria, Modern Pets, Din Skevf.

Co dál? Krom fůry dobrých desek byl rok 2012 pouhá hromada sraček pramenící z agonie systému, který se schovává za přílepkou „demokracie“, nic víc! Štěnice, které vysávají západní svět, jsou čím dál nacucanější. Zatímco my všichni, novodobí otroci, si to necháváme líbit. Tváří v tvář tomu, i celé té bezbřehé aroganci moci, předvádějící se především v této zemi, je vlastně celá ta hra na hudební subkultury bezcenná a naprosto titěrná malichernost. Jak by řekl lidový klasik, chleba kvůli tomu levnější nebude.

Danny

Desky:

  1. Terrible Feelings – Shadows (recenze)
  2. Václav Neckář – Dobrý časy
  3. The Gaslight Anthem – Handwritten (recenze)

Ačkoliv se všichni oháníme starými srdcovými deskami, rok 2012 byl senzační ročník. Ať už kvůli znovuzrození Jimmy Cliffa, živé výroční nahrávce od The Specials nebo potvrzení pozice Nežfaleš v Každem klubu i baru. Nemůžu vynechat ani skvěle namixované Grrr! od Rolling Stones a frajerské retro Don’t Ask od Peacocks. A co teprve všechny videosingly od Pure Love, jejichž debutu se dočkat nemůžu. Přesto však u mě vyhrávají švédští Terrible Feelings s hitovou a inteligentní deskou Shadows, což ostatně potvrdili i naživo. Vašek Neckář se vrátil ve velkém stylu a ze svého ztraceného frázování udělal přednost a podpořen výbornými texty natočil vinyl s hutnou atmosférou. No a dospělá deska od Gaslight Anthem pro mě bylo překvapením roku. Handwritten se opravdu povedlo a nabízí další zajímavý pohled, kam až je možné punkrock dostat. Sakra, není ten výběr nějaký depresivní?

Koncerty:

  1. Refused, Terrible Feelings – Praha, Lucerna Music Bar
  2. Rancid – Praha, Lucerna (report)
  3. The Unholy Preachers – kdekoliv

Letošek byl koncertní nálož, Old Firm Casuals jako ochutnávka před Rancid, které jsem si užil na maximum. Monstrózní Refused kteří se pokusili rozbořit kompletní Lucerna Music Bar, navíc podpořeni o nezapomenutelné Terrible Feelings. Jako klasicky povedení The Bones na křestu skvělé desky Troublemakers od Unholy Preachers. Klasické setkání v předvánočním Matrixu ve společnosti streetové elity pod hlavičkou Kids And Heroes bylo již tradičně vydařené. Eddie And The Hot Rods rozsekal pražský Cross, Peacocks nenechali lidi z Futura odejít na poslední metro a Demented Are Go to na Sedmičce slušelo daleko víc než na velkém pódiu. Jó, tehle rok za to stál!

Knižní tip:

Nemůžu opomenout unikátní počin zmapování domácích subkultur, které je i po dotisku beznadějně vyprodán – Kmeny. Kvalitně designově zpracovaná kniha nesmí chybět v žádné nezávislé knihovně a u mě se vyjímá hned vedle nově vydaných básní prvního českého punkera – Josefa Svatopluka Machara.

Sabina

Desky:

  1. Joey Cape & Tony Sly – Acoustic 2 (recenze)
  2. The Detectors – Deny
  3. The Swellers – Running Out Of Places To Go

Letos to z mého pohledu byla s deskami, co by mě bavily, docela bída. Opravdu mě dostala akorát druhá akustická deska Joeyho Capea a Tonyho Slye. Je tak stejně výborná jako ta první. Hodně mě zarmoutila informace o Tonyho smrti, NUFAN byli vůbec první punkrock kapelou, co jsem kdysi začala poslouchat. RIP Tony! Deny odThe Detectors je album plné energie, rychlého punkrocku a hlavně vážně myšlených textů. Najdete na něm silnější i slabší kousky. Nejnovější EP od amerických The Swellers je prostě příjemný melodický punkrock.

Koncerty:

  1. Set Your Goals, Criminal Colection – Ostrava, Barrák
  2. MXPX Allstars – Praha, Cross
  3. Groezrock Festival – Belgie, Meerhout

Ty lepší koncerty se podle mě odehrály hlavně na jaře a v létě roku 2012. Můj top letošního roku byl prázdninový koncert amerických Set Your Goals v ostravském Barráku. Parádní start v podání kamarádů Criminal Colection a potom SYG se všemi jejich hitovkami. Pak mě potěšili MXPX Allstars v pražském klubu Cross, díky volnému vstupu byl klub opravdu natřískaný a atmosféra byla super!
Letos jsem taky již podruhé navštívila belgický Groezrock a co se týká výběru kapel, opravdu bylo na co koukat. Nejvíc mě dostalo vystoupení The Swellers, Face To Face,Rancid, Hazen Street a Chixdiggit!

Knižní a komixový tip:

Anarchy Evolution – Greg Graffin & Steve Olson

Jedná se sice o starší knihu, ale doporučuji sečtělým fanouškům Bad Religion a evolučním nadšencům. Části z Gregova vyprávění o začátcích Bad Religion jsem fakt hltala.

Blackheart Billy – Rick Remender, Kieron Dwyer, Harper Jaten

Taky starší kousek, který se mi dostal do rukou až teď. Hlavním “hrdinou“ je Billy, fanoušek HC a punkrocku z 90. let, který v kotli přišel o vlastní hlavu, a tak má místo ní robotí. Příběhy nejsou složitě promyšlené, jsou ale plné dobrých fórů a hlášek a grafické zpracování je super. Na jednom z příběhů spolupracoval i Fat Mike.

Johnny Násilník

Desky:

  1. Impo & The Tents – Don’t Give Me Your Number (recenze)
  2. The Peacocks – Don’t Ask (recenze)
  3. The Gaggers – Psychosomatic (recenze)

Žebříčky na konci roku v mém případě trochu postrádají smysl, protože k největším peckám se dostávám většinou zpětně. Každopádně letošní rok byl v podstatě nepřetržitá konzumace nových nahrávek, ať už těch věcí, které mi unikly loni a předloni, nebo skutečných novinek. Bavilo mě toho dost, na druhou stranu se neobjevila žádná pecka, která by mě poslala do kolen. Nejvíc nadšený jsem byl z nové desky Peacocks, ale album nakonec tak nějak časem ztratilo svůj lesk, takže nakonec můžu za vítěze soukromého žebříčku prohlásit letní power-popovou bezstarostnost od Impo & The Tents (kteří se letos se čtyřmi sedmičkami vážně činili). Z domácích věcí mě nejvíc bavily mladé kapely přinášející na scénu nový zvuk (konkrétně Wild Tides, Rabies, Tongue, My Dead Cat, J, Empty Hall of Fame), novou fošnu konečně vydali také Pipes and Pints, vinylový zářez mají Cirguz. Ze zahraničních počinů mě nejvíc zaujaly: klasické album Demented Are Go, díky perfektnímu singlu Psychosomatic jsem objevil Gaggers a s akustickou kytarou se vytasil Brandy Row podobně jako Erica Freas z RVIVR. Dál to byla snad až přehnaně opěvovaná, přesto dobrá sólovka Jacka Whitea, temní a melodičtí Španělé Warsong, návrat legendy Jimmyho Cliffa, zaujaly mě skandinávské kapely 1981 a Tyred Eyes a teď na konci roku američtí The Cry. Zklamáním byli Bloc Party, přestože Four mělo světlé momenty a dneska ho cením víc než při psaní recenze. Perfektním kouskem je sedmička portlandských Divers. Tragicky dopadla kompilace k narozeninám Rolling Stones, s novinkovými songy ale legendární dědci nezklamali. A když už je řeč o písničkách, peckou roku je jednoznačně Better Not To Wanna Be Loved berlínské „superkapely“ Start!

Koncerty:

  1. Rancid – Praha, Lucerna (report)
  2. The View – Praha, LMB
  3. Street Dogs – Tábor, Mighty Sounds (report)

Co se týče koncertů, letos jsem vymetal spíš malé tmavé sklepy, špinavé pajzly a kluby s podlahou plovoucí v pivu. Koncerty s dneska už mrtvou kapelou nebo nejrůznější víceméně neznámá jména, pivo, pot a někdy i krev tekly proudem a bylo jedno, že zvuk někdy nestojí vbec za nic. Těžko však vyvyšovat jeden koncert nad druhý, takže vyberu z větších akcí. Mimo žebříček bych ještě zmínil dva vynikající koncerty: Demented Are Go na Sedmičce a My Dead Cat v květnu v Budějicích. Na Mighty Sounds zase proběhla tří až čtyřdenní euforie, letos snad ještě větší než loni, a nejvíc mě tam dostali Street Dogs, jejichž desky vůbec neposlouchám, ale ten koncert (byl to v podstatě zavírák celého festu) měl grády. V Lucerna Music Baru mě v září příjemně překvapili The View, skotská indie kapela, která místy zní jako kdbyste smíchali Arctic Monkeys, Oasis a Stooges, především ale jde ve stopách Libertines a naživo jim to šlapalo sakra dobře, i když v poloprázdném klubu bylo pár hipsterů. No a vrchol přišel už v srpnu, kdy jsem si splnil dávný sen a viděl Rancid. Bohužel pozdě na to, abych z toho byl v nějaké dlouhé euforii, ale i tak to bylo dobrý a vůbec celej ten den byl tehdy povedenej, takže pánové asi zůstanou nejvýraznější koncertní vzpomínkou.

Helmut

Desky:

  1. 1. Biohazard – Reborn In Defiance
  2. 2. Backfire! – My Broken World
  3. 3. Bad Brains – Into The Future

Nepamatuju si na rok, kdy by nevyšla alespoň jedna deska, kterou bych byl ochotnej sjíždět po celej rok. Letos to právem vyhráli Biohazard a za jejich znovufungování, znovunahrávání a znovukoncertování jim hodně děkuju. Stejnej dík patří i Backfire!, kteří se opět sešli a nahráli jedno z nejlepších album v jejich diskografii. Jako poslední věc jsem vybral desku Into The Future od Bad Brains, která mě pozitivně překvapila.

Koncerty:

  1. No Redeeming Social Value, Backfire!, All For Nothing – Leipzig (Conne Island)
  2. Suicidal Tendencies, Biohazard, Terror, Walls Of Jericho, Lionheart – Dresden (Alter Schlachthof)
  3. Madball, H2O, Deez Nuts, First Blood, Devil In Me, Strength Approach – Praha, Meetfactory

Největší mejdan v tomhle roce jsem si užil právě na koncertě No Redeeming Social Value, Backfire! a All For Nothing, kde jsem si mohl kapely užít jak na podiu, tak v backstage a stálo to fakt za to. I letošní line up na Persistance Tour by se dal pokládat za jeden z nejlepších a kapely předvedly výbornej výkon. Škoda jen těch krátkejch setů. Suicidal Tendencies rulez!

Vojto

Desky:

  1. The Gaggers – Psychosomatic (recenze)
  2. Degradace/Kaktus – Degradace vs. Kaktus (recenze)
  3. Amoebas – Amoebas (recenze)

Tento rok priniesol celkom dosť zaujímavých albumov. Ale zo všetkých vyniká sedmipalec – Psychosomatic od mladých anglických The Gaggers. Sú tu síce len 2 songy, ale v podstate nadväzujú na ich výborný album z predošlého roku – Rip you apart. Chalani postavili anglický punk opäť na nohy. Ďalej som si vybral česko-slovenský split album ostravských Degradace a bratislavských Kaktus. Degradace na plno dokázala, že aj bez Sendyho ten rock’n’roll proste hrať vedia, dokonca snáď aj lepšie ako pred tým. Kaktus tu len zlepšil to čo už bolo tak skvelé na debute Mária. Jediná škoda, že Kaktus svoju existenciu v lete ukončil. Na tretie miesto som posadil album od kapely Amoebas s rovnomenným názvom. Dovtedy pre mňa neznáma banda z Michiganu, vytiahla 8 songov v štýle surového rock’n’rollu. Táto nahrávka určite patrí do Top 3 tohto roku. Som zvedavý na ich ďalšie počínanie si.

Koncerty:

  1. The Members, SuperPilot – Bratislava, British Rock Stars (report)
  2. UK SUBS, TV Smith, Lord Alex – Bratislava, Randal club (report)
  3. Princovia, Kaktus, The Bullboxers – Bratislava, Randal club (report)

Čo sa týka minulého roku, tak u mňa veľa tých koncertov nebolo. Ale miesto jednotky mám jasné. Je to koncert legendárnych The Members, kde sa za bicími sedí Rat Scabies (ex-The Damned). Napriek svojim rokom to malo šťavu. Ako druhý top sem dám koncert tiež legendárnych UK Subs po boku ktorých sa už neobjavili rozpadnutí Vibrators, ale nestarnúci chlapík TV Smith so svojou gitarou. Na záver som vybral krst albumu The Bullboxers po boku výborných Princov a už rozpadnutého Kaktusu. Bola to celkom skvelá žúrka, s kopou známych v pohodovej atmosfére. Uvažoval som, či sem zaradím festival Punkáči Deťom, ale oproti predošlým ročníkom bol pre mňa sklamaním. Už teraz sa teším na rok 2013, keď do Bratislavy zavítajú okrem dvojky UK Subs, TV Smith aj Anti-Pasti a legenda legiend Buzzcocks.

dr. Neupi (Pitaval z Prešporku)

Desky:

Tento rok prišiel opäť so zaujímavým produktom fenomén Iggy Pop. Jeho album Apres je opäť niečím novým od neho, aj keď divoký The Stooges sú vzdialení na míle ďaleko… Za povšimnutie stojí aj prvá časť trilógie od Green DayUno. Domáca scéna priniesla zopár zaujímavých dielok, za zmienku určite stoji čiastočný návrat k úvodným doskám topoľčianskych Začiatok koncaZovretá päsť.

Koncerty:

Judas Priest – Epitaph World Tour 2012. Rozlúčkový koncert metalovej legendy v bratislavskej Inchebe bol určite koncertom roka. Prierez celej tvorby a fenomenálna rozlúčka…

Roman

Desky:

  1. Oi Polloi – Duisg!
  2. Rapsöd – Pochodeň
  3. Active Minds – Turn Back The Tide Of Bigotry

Jako každý rok vyšlo spousty desek, které si zasloužily pozornost. Oproti loňskému roku však nemám pocit, že by mi něco totálně natrhlo kakaový domeček. Pořád tu ovšem jsou stálice (Oi Polloi, Active Minds), které když vydají nové album, jednoduše nezklamou. A to je jedině dobře! Pokud jsem se na nějaký debut těšil, tak rozhodně jihlavští Rapsöd mě nezklamali. Jejich thrash/punk s inteligentními texty ve vinylových drážkách dopadl na výbornou a rozhodně si zaslouží místo v mém žebříčku. Co víc dodat? Snad jen, že další rok budou žně a vyjde pár desek, které jen tak neodložím.

Koncerty:

  1. Oi Polloi – Brno, Yacht
  2. Ravelin 7 – Ostrava, Plán B
  3. Davová psychóza – Ostrava, Barrak (report)

Vzhledem k tomu, že letos jsem neobrážel koncerty a festy s PHR distrem, tak počet shlédnutých živých setů byl adekvátně menší. Díky práci mi unikly minimálně dva koncerty, které mě serou, ale co se dá dělat. Koncert Oi Polloi na brněnském Yachtu byl jednoduše excelentní! Energie, kterou kapela šíří, je neskutečná a pódiová presentace je hodně na úrovni, včetně parádních politických vtípků. Respekt do Skotska! Další dva koncerty jsem viděl na „rodné hroudě“. Nejprve mě nostalgicky rozplesala Davová psychóza v rámci své letošní tour a v prosinci mě naprosto odvařili Ravelin 7, kteří i přes pár technických problémů předvedli set, na který se mi bude těžko zapomínat. Co dodat… choďte na koncerty, podporujte lokální scénu a nebuďte líní zvednout prdel!

PF

O autorovi

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com