Kids and Heroes
Jak viděla redakce Kids and Heroes rok 2011?
Redakce 31/12/2011 Cz/Sk, Novinky

Rok 2011 je za námi a stejně jako loni nastává čas pro silvestrovské rekapitulování! Celá redakce vám chce tímto poděkovat za přízeň a do nového roku popřát jen to nejlepší! Choďte na koncerty, podporujte kapely a čtěte Kids and Heroes! :-)

Hurvy

Desky:

  1. Dropkick Murphys – Going Out In Style (recenze)
  2. The Old Firm Casuals – všechny tři EP (recenze, recenze)
  3. Broilers – Santa Muere

Letošní shrnutí bych mohl skoro celé zkopírovat z loňska. Ale díky bohu tu jsou světlé výjimky. Tou je například „fenomenální“ album od Dropkick Murphys. Poslední jejich dvě desky mě ničím neoslovily a bál jsem se, že nad kapelou budu muset zlomit hůl. To se však nestalo a vyšlo parádní album Going Out In Style, které se hned stalo mou nejposlouchanější deskou. Další překvapení byla kapela The Old Firm Casuals, kterou založil Lars Frederiksen. „Pravej skín“ bude tvrdit, že si Lars na něco hraje, ale to mi je naprosto jedno a o Larsovi si budu myslet svoje. The Old Firm Casuals se rozhodli podpořit asfaltovou scénu a všechny jejich zatím vyšlé desky můžete koupit pouze na vinylu, a nebo pak digitálně přes iTunes. Každopádně mě velice překvapil zvuk kapely. Prostě parádní a hrozně se těším na dubnový koncert ve Futuru. Třetí moje oblíbená deska je od německých Broilers. Není to už taková pecka, jako bylo jejich poslední album Vanitas, ale i tak se mi přesto libí. Tuhle mou trojku by ještě změnil fakt, kdyby se stihlo vydat album jablonecké kapely Muerti, které je prostě geniální. Deska se sice nahrávala na podzim, ale bohužel nestihla vyjít do konce roku. Je to trošku škoda, ale věřte, že příští rok v mém TOP 3 určitě nebude chybět.

Koncerty:

  1. The Oppressed – Plzeň (Šeříkovka)
  2. Buster Shuffle – Praha (Klub 007)
  3. Devil´s Brigade – Praha (Klub 007)

Když se ohlédnu za uplynulým rokem a budu hodnotit koncerty, tak už to zase taková sláva nebude… Rozhodně jako jednička byl koncert legendární SHARP kapely The Oppressed, na který se do Plzně sjela celá republika. Další překvapení se konalo na strahovském kopci v 007, kde vystupovalo londýnské těleso Buster Shuffle, které jsem už viděl v Drážďanech jako předkapelu Broilers. Každopádně prostředí malého klubu slibovalo daleko lepší atmosféru než obrovská hala v Německu a ta se také dostavila. Pokud vás tahle twotone kapela zaujala, tak přijedou opět v únoru do Lucerna Music Baru. Mou oblíbenou trojku koncertů doplní trošku znouzectnost, jelikož si nemůžu vzpomenout na jiný koncert. Do Prahy zavítal člen Rancid, basák Matt Freeman se svým vedlejšákem Devil’s Brigade. Nebylo to tak špatný, ale prostě jsem si nedokázal vzpomenout na lepší koncert, na kterém jsem v roce 2011 byl.


Michaela Klose

Desky:

  1. Flogging Molly – Speed of Darkness (recenze)
  2. The Gangnails – Bullets In The Underground (recenze)
  3. Kaktus – Maria (recenze)

Protože byl rok 2011 pekelně nabitý, nad závěrečným bilancováním teď zjišťuju, že jsem ještě ani neslyšela všechny desky, které bych chtěla. Vybírat ale určitě bylo z čeho! Všechno už sice bylo řečeno v recenzích, ale ve zkratce – jednička padla na Flogging Molly, kteří si pořád s lehkostí jedou svůj folk-punk tak, že se jim dá věřit. S druhým místem jsem váhala, ale nakonec jsem na dvojku šoupla zástupce české scény The Gangnails. A abych nezapomněla na Slovensko, kde se rock’n’rollu taky daří jedna báseň, do třetice všeho nejlepšího pak jedině Kaktus!

Závěrem bych ještě ráda zmínila dvě končící kapely, které v uplynulém roce také vydaly nové nahrávky – švýcarské punkrockové miláčky Tight Finks a mělnický garáž nářez Anyway. Oběma kapelám přeju, aby jejich poslední tour byly jen první z těch dalších „posledních“. :-)

Koncerty:

  1. Iggy Pop & The Stooges – Trutnov Open Festival
  2. The Hives – Prague City Festival (report)
  3. The Adicts – JamRock Festival (report)

Vybavím si jen dva koncerty, které mě kdy dokonale odrovnaly a dojaly zároveň. První byla možnost vidět naživo torzo Queen – Briana Maye a Rogera Taylora – v roce 2008. Druhý pak byl neuvěřitelný Iggy Pop na Trutnově, kde jsem byla poprvé a atmosféra festivalu mě naprosto pohltila! Pochybuju, že tyhle dva zážitky jen tak něco překoná… Co se druhého místa a The Hives týče – přesně tak si představuju show! Ostatně přečtěte si report, dozvíte se, jak to vypadá, když vám publikum zcela oddaně zobe z ruky! A šňůru nejlepších koncertů roku 2011 neuzavírá nikdo jiný než The Adicts, které můžu vidět potisící a nikdy mě nepřestanou bavit!

Knižní Tip:

Solipsista – Henry Rollins

Nejedná se sice o aktuální knihu roku 2011, ale protože se ke mně Henry dostal až teď a ohromně na mě zapůsobil, nemůžu ho nezmínit. Chtěla jsem vám Solipsistu v pár řádcích přiblížit a dopadlo to tak, že jsem se do něj začetla znova. Udělejte to taky!


Roman

Desky:

Ne že by letos vyšlo tolik senzačních desek, ale vyšlo jich pár, které jsem si hodně oblíbil. Pár myslím ne dva, ale víc než tři. Bylo martyrium to vyřešit a nakonec jsem sáhnul jen po tuzemské tvorbě. Tak tedy a bez pořadí:

  • Gride – Záškuby chaosu (recenze)
  • Ravelin 7 – Sedm kroků po zamrzlé řece (recenze)
  • Zeměžluč – Hledání

Ke Gride není co dodat. Sedm kroků po zamrzlé řece od Ravelin 7 mě nebývale okouzlila a pak jsem se do ní zamiloval. A k Zeměžluči. Nezraje jen víno či sýr, ale i některé kapely… a tohle je jedna z nejvyzrálejších desek, co jsem kdy slyšel…

Koncerty:

Koncertů jsem letos opět viděl dost, ale vybrat ty nejlepší zase taková dřina nebyla.

  • Gride – Prachatice (Klub Randááál)
  • Varukers – Obscene Extreme
  • Už jsme doma – Ostrava (Barrák Music Club)

Na pravidelné Prachatické beatové scéně předvedli Gride naprosto zničující set a navíc tak nahlas a tak čitelně… a pak jsem si tu pusu zavřel. Pozvat punkáče Varukers na Obscene extreme byl určitě vychytralý tah. A oni je odměnili parádním a energickým setem, který rozbil mnoho fans. A to všechno za světla. V Ostravě jsem měl potřebu zajít na nějaký dobrý koncert, takže Už jsme doma byla taková sázka na oblíbeného „koně“. Parádní nasazení, excelentní výkon a nový bubeník hrající z not…

Knižní Tip:

Čtěte fanziny! Tip: Trhavina, Napalmanach, Buryzone, Hluboká Orba, Drunk nach osten, Noise master a Hlasatel.


Johnny Násilník

Desky:

  1. The Chancers – Age of Rudeness (recenze)
  2. The Gangnails – Bullets in the Underground (recenze)
  3. Nick 13 – Nick 13 (recenze)

Na to, jak to měl být, co se týče nových desek, požehnaný rok, se toho moc nestalo. Dropkick Murphys nebo Strokes, to pro mě byla velká zklamání, Libertines se radši vůbec nedali dohromady, Degradace zažila zkurvenej rok a do konce roku už se mi jejich počin do ruky nedostal, SPS a Flogging Molly vydali desky, které nejsou špatné, ale tisíckrát to samé dokola je prostě nuda. Fajn věci nahráli Subways, Mordors Gang, Agnostic Front nebo Plexis, ale nejvíc mě letos dostali Chancers. Tak úžasně barevnou a rozmanitou ska desku z Čech tady snad nemáme, ať se jdou zahrabat všechny hipísácké sračky typu Tleskače, tohle mě roztančilo na dlouhou dobu a nepřestává mě to bavit. Nová deska Gangnails v nádherně jednoduchém obalu nechyběla na většině letošních parties a bude asi ještě nějakej ten pátek hrát – skvělej zvuk, skvělý songy psychobilly klišé prosté a proplouvající žánrovými škatulkami sem tam jak nůž máslem, a přitom to zní jako celek skvostně. No a nakonec intimně znějící country věc frontmana Tiger Army, které vůbec nemusím, ale jeho sólovka mě po počátečních rozpacích vážně dostala. Stejně jsem se ale mnohem víc než novinkám věnoval staré muzice, které jsou mraky a pořád je co objevovat. Nojo, jenže noví Clash nebo noví Dead Boys v příštím roce nebudou.

Koncerty:

  1. Mighty Sounds 2011 (report)
  2. Reel Big Fish, New Riot, Discoballs – Praha (LMB) (report)
  3. Worcester Music Festival

Trochu kecám, protože koncert roku byl pro mě můj vlastní koncert v lázních Bohdaneč, kde se střetávají vnější vesmíry těch nejujetějších představ a koncerty tam zvučí Štěpán Turek na oplocené mýtině v lese, hrajete pro čtyři chlapi na gauči a ožralého Indiána a psa pod pódiem. Při pohledu zpátky se ale Majty jeví jako nejlepší – největší nářez znovu vynikající Dreadnoughts, překvapením dánští The Movement, největší radost z Demented Are Go!, ačkoli svůj set evidentně odflákli, a řádění na mém posledním koncertě Pipes před jejich pauzou – to je to, co mi při vzpomínce na Majty vedle prokalených večerů v DJ’s stanu a absolutní pohody s bandou pankáčů v chatce u řeky s železnou zásobou masa, chlastu a dalších podpůrných látek, utkví v paměti. Reel Big Fish už dneska neposlouchám, patří mnohem víc do mého dětství, a v únoru v Lucerně jsem si na nich právě splnil jeden dávný sen. Nakonec dvoudenní festival v Anglii, na kterém hrály kapely, o nichž jste v životě neslyšeli a já předtím taky ne. Buď se punk z Anglie definitivně odstěhoval, nebo ho okolo Birminghamu povraždili hloučky metalistů, protože vyloženě punková byla jen jedna kapela, nicméně i tak zněla jako ďábelská reinkarnace Johnnyho Thunderse. A i ty ostatní bandy, které hrály v klubech, v hospodách nebo na ulici, stály většinou za to.

Knižní Tip:

Z punkových věcí a vůbec nových knížek jsem četl jen Konec punku v Helsinkách, ale to je stejně snad už z loňska, takže nic.


Danny:

Desky:

  1. Nick 13 – Nick 13 (recenze)
  2. Social Distortion – Hard Times And Nursery Rhymes (recenze)
  3. Hillbilly Moon Explosion – Buy, Beg Or Steal

Frontman Tiger Army Nick 13 udělal radost sám sobě a se slyšitelným nadšením vychrlil deset nekompromisních country songů vymazlených do sebemenšího detailu. Deska, která mi prostě vytřela zrak a kterou jsem poslouchal čtyři měsíce v kuse. Pro mě jednoznačně album roku napříč žánry. Nejlepší song: All Alone. Social Distortion – Hard Times And Nursery Rhymes, deska ani ne tak výborná, jako zlomová – 7 let jsme čekali na nové album frajírků z Orange County. Kapela se vrátila od prvoplánových vypalovaček z roku 2004 do začátku devadesátek a nebála se piana, zpěvaček, arogance a poctivé muziky. Skvělý sound, povedené písničky a Mike Ness se opět ukazuje jako výborný story-teller. Nejlepší song: Bakersfield. Hillbilly Moon Explosion – Buy, Beg Or Steal, výborná deska švýcarského kvarteta, se sexy Emanuelou Hutter v čele, mě dostala úžasným retro soundem, a taky temným lovesongem My Love For Evermore s hostujícím Sparkym z Demented Are Go. Album smrdící benzínem, cigárama a Kir Royal se skvělým coverem Enola Gay od OMD na konci. Kup si ho, vyžebrej, nebo ukradni… Nejlepší song: My Love For Evermore

Koncerty:

Letos jsem koncerty flákal, ale i tak to byla bída. Radost mi jako každý rok udělaly KaH vánoce v Matrixu. Je super se takhle na sklonku roku vidět se všema kámošema z kapel i mimo ně ze všech koutů obou republik na jednom místě. Nehledě na to, že všechny zúčastněné bandy podaly maximální výkony. Ze zahraničních kapel mě asi nejvíc dostal Roger Miret a jeho Disasters, který přijel v květnu představit svou (mimochodem parádní) novou desku do pražského Futura. A těsně před Vánocema se i z ničeho nic vynořil Honest John Plain s Pascalem Briggsem v Crossu jen s akustikama a vystřihli show nevídaných rozměrů. Na rok 2012 ale už Ladrogang ohlásil spoustu zajímavých kapel, takže je opravdu na co se těšit.

Video Tip:

Punková knihovnička byla letos prázdná, ale zato mám jasno v nejlepším letošním videu. Klip Machine Gun Blues od Social D v režii Jeremy Altera (režiséra např. skvělého noir The Perfect Sleep) nasadil laťku hudebním videím zas o level výš. Výpravná sedmiminutová gangsterka je tím nejlepším klipem, co spatřil letos světlo světa.


Jirka K.

Desky:

  1. The Gangnails – Bullets In The Underground (recenze)
  2. Princovia – Na Zámku Sa Opäť Spieva A Tancuje (recenze)
  3. Plexis – Vohul To! (recenze)

Roky plynou čím dál rychleji, až se mi sic pomalu, ale jistě, ze všeho stává jakýsi spletenec. Někdy je problém rozlišit pondělí od pátku, takže jsem se ani tolik nedivil, když jsem si najednou nemohl vybavit, co všechno mě vlastně v roce 2011 na hudebním poli zaujalo. Zkusím něco vylíčit. Potěšen jsem byl z toho, že na české scéně vyšlo dost velmi zajímavých počinů, zvlášť od kapel, co si s deskama dávají dost na čas. Nová fošna Plexis po 11 letech, s hity jako Síla V Srdci mě hodně zaujala. The Gangnails se mi v přehrávači otočili taky mockrát. Ze slovenský scény je jedničkou album od kapely Princovia a Kaktus zněl taky dost dobře. Nové dílo Fialek také neurazí a dají se na něm najít potencionální hitovky. Co se týče zahraniční scény, tak moc nevím. Musím přiznat, že tento rok jsem asi více poslouchal CZ/SK scénu. Nová deska New York Dolls je hodně dobrá, ale do úplné best of jí asi nedám. Nový Social Distortion jsem slyšel asi dvakrát a vždy se mi u toho zavíraly víka. Zajímavou desku ale mají např. švédští Suicide Syndicate, polští Bulbulators nebo američani The Cute Lepers. Zvědavý jsem na novou desku Guitar Gangsters, kterou jsem si ještě nestihl poslechnout.

Koncerty:

  1. Eddie And The Hot Rods – Praha (Klub 007)
  2. Nashville Pussy – Praha (Exit Chmelnice)
  3. Crusaders Of Love – Praha (Motoráj)

Co se týče koncertů, tak jedničkou pro mě byly Eddie And The Hot Rods na Sedmičce, s jejich elektrizujícím pub-rock’n’rollem. Po tomhle koncertě mám v počítačí obsáhlou diskografii! O něco tvrdší sud předvedli Nashville Pussy v únoru, na ještě fungující Chmelnici. Energie chrčela hlavně z kytaristky Ruyter Suys. Jako třetí uvedu příjemný překvapení, super francouzskou power-pop kapelu Crusaders Of Love, kterým jsme s Brain Drain předskakovali v březnu, v Praze. The Hives na Výstavišti taky stály za to, ikdyž kolem bambilión lidí. A děkuju bohu, že jsem letos měl opět čest vidět The Stooges a Adicts. Kdyby to bylo poprvé, určitě bych je taky zařadil!

Knižní Tip:

Co se týče knižních publikací, určitě musím zmínit biografii Dee Dee Ramonea – Poison Heart (recenze). Teď čtu biografii Keitha Richardse, ale ta vyšla už v roce 2010, takže v roce 2011 zůstanu u tohohle jednoho počinu.


Radek

Desky:

  1. Social Distortion – Hard Times And Nursery Rhymes (recenze)
  2. Roger Miret and The Disasters – Gotta Get Up Now (recenze)
  3. New York Dolls – Dancing Backward in High Heels (recenze)

Rok se s rokem sešel a já teď u ranního kafe přemýšlím, co že mi to vlastně ten uplynulý přinesl na poli mnou tolik oblíbený muziky..???

Nějaká ta nová alba… Třeba hned zkraje roku jsem si pošmáknul na nových Social Distortion, nazvaných Hard Times And Nursery Rhymes. Pro někoho prý moc ucajdaný, pro mě přesně to, co jsem od Social D. čekal, prostě taková esence předchozích nahrávek a opět vyvolaný duch alba Somewhere Between Heaven And Hell. Kolegyně Majkl se teď na facebooku pyšní tím, jak jí Ježíšek přinesl vinyl a já závidím. Začátek roku byl vůbec zajímavý. Téměř zároveň s novinkou partičky kolem Mika Nesse vypustil titul Gotta Get Up Now i Roger Miret se svými Disasters a opět mě nezklamal. Líbil se mi i nový počin legendárních New York Dolls Dancing Backward in High Heels, byť už je na hony vzdálený jejich původní tvorbě. O to víc z něj ale čiší pohoda a je ideální kulisou pro večerní vínečko ve dvou. Zmínit musím i nové Dropkick Murphys, jejichž Going Out In Style, korunované parádním titulním videem se v mé soukromě hitparádě jejich desek řadí někam za Blackout a před The Warrior’s Code. Jak rok plynul, ukázal mi náš kytarista Degi novou hvězdu na poli Oi, londýnský Booze & Glory, jejichž letošní deska Trouble Free je tou nejlepší pozvánkou na jejich lednový pražský koncert. Naopak mírným zklamáním je nová deska Misfits The Devil’s Rain, ale upřímně, čekal jsem to i horší.

Koncerty:

Jelikož s kapelou furt hrajeme, není moc čas navštěvovat nějaký jiný koncerty, ale přece jen bych se zmínil o jarní show Rogera Mireta and The Disasters ve Futuru, kde jsem si podpořil svůj dobrý dojem z jejich nové desky a užil si profesionální a při tom parádně rozjetou show. Příjemným zážitkem komornějšího charakteru pak byl na samém konci roku akustický koncert Pascala Briggse a hlavně Honest John Plaina z The Boys v Crossu. Skvěle podaný pecky Boys, covery od mých oblíbených Stounů, tančící Koňýk v první brázdě…paráda.

Knižní Tip:

Když se zamyslím nad tím, co tématického jsem letos přečetl, tak jsou to určitě dva životopisy populárních narkomanů… Keith Richards a jeho Život a Dee Dee Ramone a kniha Poison Heart (recenze). Dvě velké osobnosti, výborní skladatelé, feťáci… a přece na jedné straně luxus rockové hvězdy a kvalitní drogy v té nejčistší podobě a na druhé straně absolutní dno, deprese a fet z ulice… zajímavý srovnání.

Tak to je z mojí strany asi tak všechno. Těšim se spolu s váma, co nám přinese na poli muziky rok 2012!


dr. Neupi (Pitaval z Prešporku)

Desky:

Podľa mňa trošku poslabší rok na hudbu, rozpadlo sa zopár zaujímavých kapiel domácej scény (Riot, Street Spirit) a zahraničie neprinieslo veľa v porovnaní s minulými rokmi. Dobrou správou je začiatok nahrávania nového albumu Slobodnej Európy… Tento rok je naozaj ťažké zostaviť trojku dobrých albumov… Určite treba spomenúť návrat Leďa a jeho Princov, takže Princovia – Na zámku sa opäť spieva a tancuje, album vydala aj legenda Blondie, ale ten už naozaj nestojí za to…

Koncerty:

  1. Scorpions – Farewell Tour Bratislave
  2. Staré Pušky – Punkáči deťom
  3. Tublatanka – Bratislava

Scorpions – výborný rozlúčkový koncert legendárnej kapelky vo výbornej atmosfére. Staré Pušky – aj napriek nepriazni počasia a skorému času… A Tublatanka – neveril som, že môže zahrať tak ako za starých čias, ale opak je pravdou… Starí páni to famózne roztočili.


Martin Suicide

Desky:

  1. Neighborhood Brats – We Own The Night (recenze)
  2. Sharp Objects – Sharp Objects
  3. Iron Lamb – The Original Sin

V tomto roce vyšla naprostá záplava skvělých nových desek, je to až k neuvěření. Co si budeme nalhávat, tahle rocková subkultura nemá již v podstatě tři dekády co říci, ani názorově, ani jakoukoliv jinou invencí. Po stránce témat i image se stala totálně konvenční, uniformní, zkostnatělou a v nejednom ohledu konzervativnější než je většinová společnost, o to je větším zázrakem, že jsou tu stále nové skvělé kapely. Otázkou je, zda pro většinu z nich není označení punk, v tom dnešním slova smyslu, spíše přítěží. :)

Ať už je to tak, či onak, v mém top by si stejně tak zasloužilo skončit každé z následujících jmen: Smart Cops, Impo & The Tents, Night Fever, Amoebas, Obnoxious Youth, Death Token, Misantropic, Cry Havoc, Off!, Night Birds, P.R.O.B.L.E.M.S., Vanna Inget, Moralens Vaktare, Moonless, Sonic Avenues, Mundo Muerto, Ruleta Rusa, Steve Adamyk Band, Desperat, Anstalt, Arctic Flowers, Spiders, Kapitano, Makabert Fynd, Cute Lepers a výčet by mohl ještě pokračovat. Dalším významným aspektem končícího roku je úroveň, na kterou se vyhouplo několik místních vydavatelství jako Voltage Records, Phobia Records, Gasmask Records, Insane Society Records. A v neposlední straně i PHR Records vypustili do oběhu pěknou řádku výborných a zároveň i skvěle vypadajících desek.

Koncerty:

  1. Fu Manchu – Praha (Lucerna Music Bar)
  2. Modern Pets, Blank Pages – Praha (Final Club)
  3. Iron Lamb – Praha (Klub 007)

Knižní Tip:

Popravdě, knížky o punku sucks! Snad krom Please, Kill Me a částečně American Hardcore je z mého pohledu většina knih o punku nepřínosná a povrchní, to v tom lepším případě. V tom horším pak zavádějící a servírující polovičaté informace vytržené z kontextu v laciné snaze o vytváření dalších ikon a legend, které jsou to poslední, co rock potřebuje. Autentická tištěná média této rockové subkultury jsou fanziny, takže je dle mého názoru rozhodně lepší investicí předplatit si Maximum Rock’n’roll a občas kouknout, co nabízejí lokální distributoři, než vyhazovat peníze za další škvár s příšernou fotkou obstarožního Johna Lydona na obalu.


Kečup

Desky:

  1. Radio Dead Ones – AAA (recenze)
  2. Princovia – Na zámku sa opäť spieva a tancuje (recenze)
  3. Evil Conduct – Rule O.k. (recenze)

Pro mě asi nej deska letoška byli Radio Dead Ones, není to žádný překvapení, je to prostě další povedená pecka týhle asi současný německý jedničky, a myslim, že u nás hodně oblíbený party z Berlína. To, že je tahle nahrávka u mě na prvním místě, je taky tim, že jsem v létě na dovolený měl v mobilu jen čtyři desky, takže jsem ji fakt důkladně naposlouchal a užil. I když nej tracky jsou podle mě ty bonusvé na CD, přiloženém k vinyl verzi.

Leďovi se pak konečně podařilo ustálit sestavu a vydat novinku své kapely Princovia, jedná se o kolekci klasických skladeb s jeho nezaměnitelným rukopisem, který mě pořád tak baví.

Deska Rule O.k. od Evil Conduct obsahuje několik dnes už klasických pecek z předešlých sedmipalců, takže to byla sázka na jistotu. Tohle je prostě párty Oi! Muzika, která po pátym pivu osloví i punkový popíkáře, jako jsem já :) A to nemluvim o tom, že vydání na krásnym modrym vynilu je fakt povedené.

Koncerty:

  1. Eddie & the Hot Rods – Praha (Klub 007)
  2. The Adicts – Brno – (Favál)
  3. Honest John Plain – Praha (Cross)

Naprosto parádní skromnej koncert Eddie & the Hot Rods na Sedmičce měl přesně tu esenci starejch časů, kterou jsem se vždycky snažil poznat, alespoň zpětně, když už sem to nestihl zažít. Eddieho charisma prostoupilo celým klubem, kapela dávala jednu rokenrolovou pecku za druhou a já nechtěl, aby tohle někdy skončilo.

Asi to způsobila četnost koncertů Adicts za poslední roky u nás i na Slovensku nebo prostě to, že se koncert odehrál uprostřed léta nabytého festivaly, klub u stadionu v Brně nebyl úplně narvaný, ale akorát tak plný, že jste si mohl v klidu koncert užít, pozdravit se se známými a odskočit si k baru a zpátky bez problému. Zase lítaly konfety, zase se zpívalo a zase to bylo skvělý vystoupení.

Akustické vystoupení Johna Plaina, jednoho s pilířů mích oblíbených the Boys, my zas připomnělo, jak je to skvělá kapela. HJP všechno odehrál na akustickou kytaru a hlavně nádherně čistě odzpíval s naprostým přehledem a byla radost ho vidět.


Helmut

Desky:

  1. Punishable Act – Unbreakable Spirit
  2. Jasta – Jasta
  3. Skarhead – Dreams Don’t Die

Okay, do poslední chvíle jsem nevěděl, který TOP3 alba vybrat, ale jakmile jsem začal zpětně projíždět, co se vlastně za letošní rok urodilo, tak jsem měl jasno. Věděl jsem, že mezi tři nej alba musím určitě zahrnout sólovej projekt Jameyho Jasty z Hatebreed. Skvělá věc a zároveň fakt masterpiece, co se hardcore/metal alb 2011 týče. Protože jsem ale pořád víc zakořeněnej v oldschool půdě, musel jsem uznat, že německá parta veteránů Punishable Act udělala po letech jednu ze svejch nejlepších desek! Zároveň velký plus pro P.A., že tohle CD dali volně k šíření a vlastně ho podsouvali všem zainteresovanejm rovnou pod nos. Tohle cenim! Třetí příčku jsem chtěl věnovat Biohazard, ale jelikož jsme se ještě nedočkali oficiálního vydání, který je stanovený až na rok 2012, dal jsem radši přednost Skarhead, který letos
vydali další CD plný coverů. Je to rozmanitý CD plný featuringů a dobře vybranejch songů. Nechci opomenout ani poslední desky např. od H2O či SOIA, ale čekal jsem trochu víc.

Koncerty:

  1. Sick Of It All – Praha (Abaton)
  2. Death Before Dishonor – Praha (Klub 007)
  3. Youth Of Today, Pro-Pain – Trier (Ex-Haus)

Jsem rád, že mě ani jeden koncert nezklamal. Sikofky to bez debat vyhráli na plný čáře. Teď přemejšlim, jestli jsem fakt nevynechal nějakej pecka gig, ale snad je to tak, jak píšu níže :) Death Before Dishonor udělali peklo na Sedmičce a Youth of Today s nečekanym supportem Pro-Pain v Německu taky stáli za to. Nezapomenu ani na mejdan s Hoods, víkend s Crossfire, Heavy Metal Kings v Lucerně, nebo noc s Through This Defiance z Los Angeles, který bohužel nechal promotér stát před zavřeným klubem.

 

best.jpg

Shrnutí z minulého roku najdete v článku: Jak viděla redakce KaH rok 2010?

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Comments are closed.