Kids and Heroes
Ivan & The Parazol: Co ti předám v nahraný skladbě, vrátíš mi na koncertě
Tony Youngfield 03/07/2018 Rozhovory

Jednou ze strmě stoupajících hvězd, jež se objeví na festivalu Rock for People, jsou i maďarští garage rock’n’rolloví Ivan & The Parazol. Ač je to parta mladých týpků, stihli si už zahrát nejen po Evropě, ale i ve Spojených státech, kde nahráli čtvrté studiové album, a s nadšením sbírají desky i zkušenosti z turné.

 

ENGLISH VERSION

Without any hesitation I have to ask you the first question – how did you start playing such a catchy and great music? Have you been planning anything or did you just go “all in” and hoped for the best?

You know if the record that changed my life wouldn’t be Deep Purple’s masterpiece, „Made In Japan“, maybe we would be playin‘ some eclectic jazz or heavy prog rock… I mean the style was clear for us: pure rock n roll.

It seems like you know a lot of rock’n’roll music from the sixties until nowadays, I can hear tons of influences – which bands do you listen to these days? And have you been hit by the vinyl fever and the comeback of vinyl in general last couple of years?

We really love a lot of upcoming bands, and we listen to a lot of music. It’s good to see how many fantastic bands are around, particularly the ones we played together with, like Rival Sons, Eagles Of Death Metal. Yeah, I’m a record collector, mostly focusing on the Hungarian releases from like 60’s ’till 80’s. But of course I buy a lot of stuff from artists like Jack White, who’s really doing something to get back the attention that vinyl – as a format of music – deserves.

What I love about your work is that it is so rich when it comes to the influences and adding so many ingredients to your musical mixture. Today’s bands often stick to one genre or style they’re comfortable with, without even trying to absorb the inspiration and putting it back into their own music. They don’t work with references much, while you managed to combine the typical sound of sixties, Rolling Stones and many other bands, with wild garage rock sounds from the turn of the millennium, you don’t fear psychedelic moments or touches of cabaret. To find original sound for the band means to get the attention of growing amount of people – how do you cope with fame and fans?

It’s all about inspiration. The venues, the crowd, being on the road gave us a lot of inspiration, and also experience. On the other hand it’s a huge responsibility as well. What you’re doing on stage matters, it’s also an inspiration for the people in front of you. Yeah, it’s like a circle of inspiration. What I give you today in a recorded song, you’ll give it back to me at a concert/festival.

When it comes to fans, besides Hungary you’ve played many countries in Europe and even the United States, how was the welcome in the USA? Besides the funny stories and positive experiences, do you also have any negative moments while being on tour?

It’s great to play in the States. People know rock n roll so well, that our job is „easy“. What I’m saying is, that they know what to expect, but of course you have to surprise them. Negative moments? There were a few. But we’re always trying to get the best out of these situations. Once like 6 years ago I nearly broke my ankle at a show, but we did the show… After the concert it was as big as an apple. So I realised that maybe it’s good to warm up before concerts!

Believe it or not, when I listen to your music, sometimes I hear not only the influences already mentioned, but also a bit of dylanesque dreamy poetics. Bob Dylan is known for his very complicated character as an artist and a person. What do you think about the ability to combine the artistic element with one’s character? When it comes to my opinion, people should not take themselves so seriously and – according to your band’s name – you have no problem taking the world not so serious.

Of course! I totally agree with that. Life is about the ups and downs, and with humour you can survive the downs. We’re always laughing, and I can get that off stage, it goes on there too. For me the stage is a fun park, which is capable of everything. And I mean it. At one song it’s an episode from a Shakespeare drama, at another time it’s a little pub somewhere in Budapest. Music creates atmosphere, and we also want to experience this.

I missed your show in Pilsen last autumn and I regret it, because I think I’d enjoy the music at smaller venue, but on the other hand, you have a lot of experience playing big festivals, which Rock for People is. Where do you enjoy playing most and where do you go to attend the show – club or festival?

Depends on who you’re talkin’ to. As I know our guitarist Mate prefers the more intimate club shows, I like mostly the open stages. Of course club shows are awesome, but the summer festivals are a joy for me…

Summer is here, festival season has begun, what are your plans for the summer, except for playing shows? 

We’ll finish the mixing of our new record called Exotic Post Traumatic. The recording was done in LA’s legendary East West Studios, where they recorded numerous fantastic albums, like Jackson’s Thriller, or the last Foo Fighters album. In the meantime we’re touring with Rival Sons around Europe, which is a blast for us. Magnificent band and really cool guys. So yeah, there’s a lot of going on!

Bez okolků se vás hned na začátku musím zeptat – jak jste přišli na to hrát tak chytlavou a zábavnou muziku? Plánovali jste, nebo jste se do všeho vrhli po hlavě a ono to vyšlo?

Pokud by nahrávkou, která změnila můj život, nebyl mistrovský kousek Deep Purple Made In Japan, možná bychom hráli nějaký eklektický jazz nebo heavy prog rock… Chci říct, že styl pro nás byl jasný: čistokrevný rock and roll.

Z vaší hudby čiší znalost všeho kolem rock’n’rollu od šedesátých let dodnes, je slyšet, že máte asi hodně uměleckých vzorů, jaké kapely teď právě posloucháte? Zasáhla vás v posledních letech také horečka kolem comebacku vinylů?

Zbožňujeme hromadu začínajících kapel a posloucháme spoustu hudby. Je parádní vidět kolik fantastických skupin je všude kolem, zvlášť ty, s nimiž jsme hráli, jako Rival Sons nebo Eagles Of Death Metal.

Ano, jsem sběratel desek, převážně se zaměřuju na maďarská vydání ze šedesátých až osmdesátých let. Ale samozřejmě kupuju spoustu věcí od umělců, jako je Jack White, kteří se snaží dělat něco pro to, aby se vinylu – jako hudebnímu nosiči – dostalo pozornosti, jakou si zaslouží.

Na vaší tvorbě mě baví, že je tak mnohovrstevnatá. Dnešní kapely se často slepě drží jednoho stylu a dělá jim problém vstřebat a využít vlivy, šikovně kombinovat žánry a umět odkazovat. Vám se ale hned na prvním albu podařilo skloubit zvuk, odkazující k typickým šedesátkám v čele s Rolling Stones, s dravostí novodobých garážových rock’n’rollových kapel z přelomu tisíciletí. Nebojíte se ani psychedelie nebo doteků kabaretu. Najít mezeru v hudební branži znamená strmý vzestup a povědomí stále většího množství lidí – jak zvládáte slávu, fanoušky?

Hlavní je inspirace. Místa, kde hraješ, fanoušci, cestování a čas strávený na turné nám poskytují plno inspirace a taky zkušeností. Na druhou stranu je to obrovská zodpovědnost. Na tom, co předvádíš na stagi, záleží, inspiruje to lidi, co stojí pod pódiem. Je to jako kruh, v němž inspirace proudí. Co ti předám dneska v nahraný skladbě, ty mi vrátíš na koncertu nebo festivalu.

Když už jsme u fanoušků, hráli jste krom rodného Maďarska i v mnoha zemích Evropy a dokonce ve Spojených státech, jaké bylo přijetí v USA? Máte z tour obecně krom vtipných historek a pozitivních zážitků i nějakou negativní zkušenost, průšvih?

Hrát ve Státech je parádní. Rock and roll tam žije. Fanoušci vědí, co mají očekávat, ale samozřejmě je musíš i překvapit. Negativní momenty? Moc jich nebylo. Snažíme se i z takových situací vytřískat to nejlepší. Jednou, asi před šesti lety, jsem si málem na koncertě zlomil kotník, ale tu show jsme odehráli… Pak jsem měl ale kotník velkej jak jablko. Řekl jsem si, že je možná dobrý se před koncertem rozhýbat!

Věřte nebo ne, když poslouchám vaši hudbu, občas zaslechnu krom již zmíněných vlivů i trochu dylanovsky zasněné poetiky. O Bobu Dylanovi je známo, že je velmi obtížné s ním vyjít jako s umělcem i člověkem. Co říkáte na schopnost zkombinovat uměleckou stránku s vlastní osobností? Podle mě by se lidé neměli brát tak vážně, a – soudě dle názvu vaší kapely – vy s nadhledem problém nemáte.

Jasně! S tím mohu naprosto souhlasit! Život je plný úspěchů a proher, a s humorem se dají přežít ty situace, kdy jste na dně. My se vždycky smějeme, a funguje to i na pódiu. Pro mě je stage zábavním parkem, který snese všechno. Myslím to vážně. V jedné písni máš epizodu ze shakespearovského dramatu, jindy se přeneseš do malé hospody někde v Budapešti. Hudba vytváří atmosféru, a my tohle chceme zažívat.

Loni na podzim jsem propásl váš koncert v Divadle Pod Lampou v Plzni, což mě mrzelo, protože bych řekl, že kapelu, jako je vaše, bych si v menším klubu užil naplno. Máte ovšem hodně zkušeností i z hraní na velkých festivalech, jakým je i Rock for People. Jaké jsou vaše plány na léto, krom hraní?

Dokončíme mix našeho nového alba s názvem Exotic Post Traumatic. Nahrávali jsme ho v legendárních East West Studios v Los Angeles, kde se nahrávala řada fantastických alb, jako Jacksonův Thriller nebo poslední album Foo Fighters. Mezitím jsme na turné po Evropě s kapelou Rival Sons, což je pěkná jízda! Vynikající skupina a parta vážně pohodových týpků. Takže – děje se toho spousta!

O autorovi

V K&H od června 2013. Od klasiky, jazzu, rock'n'rollu, country, rhythm'n'blues, swingu nebo rockabilly, přes ska, reggae, rocksteady, 2 tone, northern soul, punk, oi!, hardcore až po psychobilly, goth, surf, garáž, psychedelii nebo folk a celtic. 55% rock'n'roller, 69% skinhead, 77% punk rocker, 161% tolerant human being and hooligan gentleman. Bohemians 1905, St. Pauli. Music, writing, movies, friends and booze... Gimme more!!!

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com