Kids and Heroes
I kdybys Brno nesnášel sebevíc, na Pushteek Fest jsi prostě měl přijet!
Marek Hadr 25/02/2020 Reporty

Baptists drtí Brno jako soundtrack k soudnému dni, takovýmu, na jehož konci nikdo nejde do nebe. A v pozadí duní bicí Nicka Yacyshyna, který by si sám vystačil jako znělka apokalypsy a s úsměvem schovaným pod knírem vyhladil lidstvo. Ale popořadě. Ačkoliv loňský, debutový, ročník Pushteek festu nasadil nějakou laťku, ten letošní přišel, prostě ji zahodil a nastavil novou, jejíž přeskočení bude nelehkým úkolem pro jakoukoliv klubovou akci.

Osm hodin, devět kapel, jedna vydýchaná místnost a nevím, kolik kilo skartovanýho papíru, jsou ode dneška náročným, ale zaručeným receptem na sobotní večer, kterej si dobře zapamatujete.

Večer otvírají zajíčci scény Exude. Našlápnuto mají, o tom žádná, ale naživo je to po chvíli jednoduše trochu nuda. Vzpomínám na loňský ročník, který odstartovali Repelent SS a v pět odpoledne rozpoutali v Kabinetu solidní peklo. Toho se tentokrát asi nedočkáme. Přesto se Exude nakonec ukazují jako v pohodě první krok do víru tohohle večera a já doufám, že o nich budeme pravidelně slýchat a těšit se tím, jak rostou.

Hned za Exude vybíhají Fyasco, dvojice sympatických chalanů odkojených poctivým metalem, kteří si půdu Pushteeku vyzkoušeli už loni. A je to pořád stejnej tlak: při hraní není prostor pro jakékoliv kličky, bicí kytara a dva řevy táhnou rovnou na cíl. Mezi songy se ale vždycky čas na jeden dva blbý vtipy najde. Dohromady to sedí a morální apel na straight edge část osazenstva v podobě textu: „Načo si strejedžak, keď nemaš vodičak!“ a další podobný promluvy mě baví. Kdyby to Tina Turner slyšela, byla by pyšná.

Tam kde u mě Fyasco slaví úspěch, Suppresser, druhá návštěva ze Slovenska, selhává. Nabouchanej hardcore, kterej se ale celej set nepohne z jedný roviny, mi do uší neleze. Mám taky pocit, že se Suppresser berou až trochu moc vážně a kolem a kolem mě to prostě nebaví. Možná za to může i fakt, že zpěvák má při setu tílko vlastní kapely. Jsem jedinej, koho tohle z nějakýho důvodu štve? Dejte mi vědět, dík a jdeme dál.

Vyžeňte svoje démony a vylejte pivo! Na pódiu jsou Protijed, kteří konec roku 2019 rozzářili deskou Stres. Rychlej set se songy na dvě minuty: tak akorát skočit si dokola, zařvat údernej refrén, zanadávat na nácky a ještě se u toho tolik nezadejchat. Aby Pushteek dostal tu správnou atmosféru, přidá Banán ke zpěvu nakonec i trochu krve, papírový konfety lítaj vzduchem, a svět se zdá na chvíli zase být v takovým divným pořádku.

A pak, stejně jako loni, přichází žánrová odbočka. Idea z Ty Nikdy labelu má očividně k myšlenkám, který protínají sety jednotlivých kapel, blízko, a mě jeho podání rapu docela baví. Spíš než koncert je to monolog se skvělým vizuálem, myšlenkou a atmosférou, kterej nepotřebuje nějaký přikrášlování k tomu, abych se v sále zastavil a vstřebával to, co Idea z pódia podává. Mixujte ty subkultury víc, funguje to!

Máme tu ještě jednoho interpreta, jehož subžánr tak trochu vybočuje z dnešní nálady Pushteek festu. Jsou to punkrockoví králové popkulturních odkazů Krang. Kdo má rád Ramba, Želvy Ninja, Top Gun a já nevím co ještě, užívá si texty, kdo má radši melodie, užívá si kytary. Kdo nemá rád ani jedno, může se potěšit alespoň rychlým a tvrdším songem There is no fun in fundamentalism, anebo basákem Stanleym. To je totiž přesně ten typ člověka, kterýho byste chtěli mít za kamaráda.

Už nemůžete, co? Mně už taky dochází síly, a to zbývaj ještě tři kapely. Další jsou Hopes, který na pódiu, když zrovna nejsou nemocní, dělají prostě Hopes věci. Zpěvák Kuba to říká jasně: „Noste píčoviny, dělejte píčoviny, jen nebuďte kreténi.“ Starší songy, songy z Breathing Underwater, nějaký taneční kreace a nakonec jsme spolkli i přídavek v podobě Swallow. Hopes už maj na scéně pevný místo a stejně pevně se postavili i na pódium v Kabinetu.

„A teď radši běžte do prdele, protože budou hrát Decultivate a to se tu budou dít strašný věci.“ Touhle větou končí set Hopes a člověk sotva dokouří cigaretu nebo vystojí frontu na záchod a už aby zase ve zběsilým tempu házel hlavou. A že je tentokrát to tempo opravdu šílený. Decultivate mají našlápnuto a drtí to do publika na první dobrou. Neunavila je ani mini šňůra po Německu, kterou před Pushteekem projeli s Baptists. Super set ještě vyšperkujou čerstvě upletený kukly. My jsme Pushteek SS a já jsem poručík Problém. Ivan, nebo taky Tomáš, Mládek musí bejt spokojenej. A zaslouží si to. Jo a nakřivo nandaná kukla zpěváka Zdendy s nosem prostrčeným dírou pro oko mě bude ve snech děsit ještě dlouho.

A je to tu. V Kabinetu je vydýcháno, život mě bolí jak dlouho ne, a to si kanadští Baptists teprve brousí nástroje, aby mě a ostatní rozkrájeli na kusy. Kanadská masáž se do Brna opírá silou blizardu, kterej obrušuje uši, až mám pocit, že ty moje už dlouho nevydrží. Vždycky říkám, že nejsem sračka a nebudu si kupovat špunty. Jestli budou Baptists jezdit častějc, a že by mohli, budu o tom muset ještě popřemejšlet. Na závěr si neodpustím ještě jeden chvalozpěv na Nicka za bicíma – i v tom chaosu stálo za to se na song nebo dva zastavit a prostě obdivovat, co s tím nástrojem dělá, šílený.

A už tu kecám hrozně dlouho, shrnutí proto vynechám a zakončím to něčím obligátním, co tu dosavadní snahu o kreativitu totálně zabije: Těším se zas za rok! Jo a taky miluju zvuk v Kabinetu, na Pushteeku byl naprosto absolutně v topu!

Koukněte na fotky od Valde Ára:

O autorovi

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com