Kids and Heroes
Hrdinové Nové Fronty – Obyčejní hrdinové
Martin Suicide 06/05/2021 LP, Recenze

Kazeta Obyčejní hrdinové byla druhou nahrávkou, kterou jihlavští Hrdinové Nové Fronty vypustili do světa. Psal se rok 1987, šrouby represí začaly pozvolna povolovat a trio z česko-moravského pomezí se (v mezidobí od debutu) oprávněně vyšplhalo mezi miláčky místního hudebního podzemí, přesahujícího čistě punkové mantinely. Bez mučení přiznávám, že jsem Obyčejné hrdiny, název, jehož patetičnost si ve své době vysloužila nejeden ironický úsměšek, vlastně vcelku neslyšel od doby, kdy se jednalo o čerstvou nahrávku. Nyní s odstupem bezmála tří a půl dekády se konečně ležérně točí na mém gramofonu, neb do drážek desky jeho otisk patřil od počátku.

HNF se oproti první nahrávce, napumpované divokým adrenalinovým klopotem, usadili v pomalejších a temnějších polohách punku. S Obyčejnými hrdiny vstupují na jeviště tvorby HNF čím dál silnější náznaky omámení goth rockem, spolu s neskrývanou inspirací v hypnotičtějších polohách Dead Kennedys, kdy nejeden ze zde obsažených motivů zní jako pocitově těžkopádnější ozvěna písní z Plastic Surgery Disasters, které místo surfrockové lehkosti dostaly bluesovo-gotický temný převlečník. Především Štěpánovy „Biafrovy“ kytarové motivy ničím nezakrývají zásadní ovlivnění East Bay Rayem, což je v mém světě výrazný kompliment, a třeba ve skladbě Bombardéry je jeho kytara prostě geniální. K tomu ovšem nutno připočítat poctivou dávku vlastní invence i syrového soundu, který písním sluší.

Stopáže některých skladeb jsou na druhou stranu možná lehce předimenzované, což mě, v kontextu roku 1987, poněkud ubíjelo (vzhledem k tomu, že mou nejoblíbenější nahrávkou toho léta byla nejspíše druhá velká deska Adrenalin O.D., je asi důvod pochopitelný), ale dnes i tento aspekt vnímám o poznání odlišněji. K tomu nutno přičíst to, že přesně ta zdánlivě roztažená délka kompozic optimálně funguje s primárně studeno-válečnou apokalyptickou lyrikou kapely, plné výjevů zkázy, ničení a vizí chmurných zítřků. Obyčejní hrdinové jsou tak, pokud pomineme EP Hororový věk, jako celek nejtemnějším a nejhypnotičtějším dílem v diskografii HNF.

Co mě ovšem tehdy iritovalo, bylo lehce bizarní okouzlení skinheadismem, zde naplno prezentované klasickým kouskem Skinheadská noc, tak nějak navazující na obdobně vyznívající Skinheadskej punk z debutu. Rozumím tomu, že do jisté míry se jednalo o reakci na únavu konvenčním punkem, obdobnou, jakou pro mnoho z nás bylo ve stejné době poblouznění hardcorem. Stejně tak chápu, že v informačně odtrženém prostředí české kotliny bylo možné do sebe napasovat na západě poněkud nekompatibilní záležitosti, jako jsou na jedné straně adorativní inspirace DK a goth rockem a na té druhé skinheadství (a tím myslím skinheadství s xenofobními podtóny, což byl, bez idealizování, v místním prostředí dobový standard), ale zas tak odtrženi od globální subkulturní reality, aby mi to nepřišlo jako bizarní již tehdy, jsme rozhodně nebyli. Vlastně dodnes netuším, co skladbou chtěli autoři říct. Zmatečnost sdělení textu nakonec ještě umocňuje zmínka o Mensim (tedy předpokládám, že je tím myšlen zpěvák levicových a anti-rasistických Angelic Upstarts). Zároveň je ale Skinheadská noc výborná punková skladba a výstižné memento, zachycující étos místa a doby vzniku, v obecnější rovině i naši vlastní mladickou subkulturní rozháranost a přelétavost.

Páteř desky je ovšem v nadčasových (a dodnes skvělých) ponurých skladbách, jako jsou titulní Obyčejní hrdinové, Bombardéry, Nenávist, Oběti války, Loutka nebo v osvědčeném koncertním hitu v podobě přímočaré Punk a pogo. HNF ale také velice slušelo, když hráli rychle, což zde dokazují pouze písní Provokace, při jejímž poslechu si až s odstupem času uvědomuji, jak moc v těchto momentech zněli jako Telex. Pro ty byl ovšem takto pojatý, divoký, hardcore punk středobodem tvorby.

Naplno zde vystupuje fakt, že HNF, ač opředeni kultovním statusem, nikdy nebyli takzvaným českým punkem, tedy v tom smyslu, jak se definoval či lépe redefinoval od přelomu 80. a 90. let. Možná i proto dodnes znějí naprosto osobitě a v podstatě nikdo po nich se v jejich hudebních šlépějích prakticky nevydal. Jejich hypnotizující tribální rytmické struktury spolu s temným vyzněním tu vytváří svébytnou, afektovaně intenzivní mozaiku, doplněnou o zdárně zachycenou živou energii v nahrávce. Její zvuk, ač vzniklý ve zcela amatérských podmínkách, má až překvapivou sílu a jen dokazuje, o jak moc kapela ve své době vyčnívala nad místními punkovými standardy. Obyčejní hrdinové, stejně jako další nahrávky HNF, překračují provinční prostředí a v dobovém kontextu jsou srovnatelné s tím nejzajímavějším z punkového podzemí v globálním smyslu.

V lehce přeházeném pořadí skladeb, finální čtvrtinu desky okupují skladby, kde kapela tempově výrazně více tlačí na pilu, což zajišťuje fenomenální gradaci celé nahrávky. Je trochu škoda, že v jinak velice povedeném zpracování vzhledu deska není na vnitřním přebalu doplněna o podrobnější informace. Slušely by jí více než společné foto členů kapely 30 let poté. Ale to je jen naprostý detail a celá deska vypadá parádně, stejně tak jako zní.

Label: PHR Records
Rok vydání : 1987 / 2021

1. Loupeživí rytíři
2. Obyčejní hrdinové
3. Nepřítel
4. Nenávist
5. Bombardéry
6. Loutka
7. Sebevražda
8. Oběti války
9. Zlo
10. Maska
11. Vzpoura
12. Punk a pogo
13. Můj národ
14. Provokace
15. To smrt je vítěz
16. Ještě neskončil čas barikád
17. Skinheadská noc
18. Rituál smrti

O autorovi

martinsuicide (at) kidsandheroes.com

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com