Kids and Heroes
Futurum by po pekelném nájezdu The Meteors potřebovalo vysvětit
Tony Youngfield 19/10/2015 Reporty

Koncertní horečka pokračuje, podzim je v plném proudu a klubová sezóna těžce zkouší naše už tak zničené uši, játra a plíce. Jedním z nesvatých zastavení na křížové cestě rock’n’rollu byl koncert britských psychobilly legend The Meteors, podporovaných místními klasiky Green Monster.

Hudebně znalým po zmínce o Meteors vytane na mysli hláška OTMAPP – Only The Meteors Are Pure Psychobilly. Pro fanoušky starého zběsilého psychobilly, kdy se ještě strašilo poctivě, z motorové pily stříkala krev, a vnitřnosti, maso a kosti byly všude kolem a hrůzou vám vstávaly vlasy na hlavě, byl tento koncert naprostou povinností. Nemám nic proti modernějšímu pojetí psychobilly a spoustu takových kapel rád poslouchám, ale není nad úplně původní kombinaci rockabilly a punku, ten neučesaný syrový sound, kterého se vám dostane v nejčistší formě právě od Meteors.

Čtvrteční podvečer, procházka po centru Prahy, pivo v Bubnu a sraz s kolegou Nekrem před klubem Futurum. Prostory se tentokrát plnily jen velmi pozvolna, čehož jsem se trochu zalekl. Chvíli po půl deváté se ale na pódiu objevili matadoři českého psychobilly, známá smečka Green Monster a nechali nás nastoupit do výtahu, který se závratnou rychlostí rozjel do pekla a já jsem na obavy rychle zapomněl. Rohatý Kosmák a jeho parta nenechali nic náhodě, potvrdili svou pozici stálice na české psychobilly scéně a z mého pohledu byli tou nejdůstojnější a nejvhodnější volbou předskokana věčně zachmuřených velikánů Meteors. Green Monster totiž mají tu výhodu, že se neberou úplně smrtelně vážně, zatímco u Meteors máte obavy, aby vás třeba frontman P. Paul Fenech náhodou nezastřelil, psychopat je na to dostatečně velký…

Green Monster nasázeli nekompromisní a zběsilý setlist, který publikum nenechal ani chvíli vydechnout, plný prvotřídního psychobilly, kombinujícího odkaz Cashe a Elvise s anglickými texty, plnými hororových, leč vtipně vyznívajících témat. Kapela vzala svou roli věru zodpovědně, show se od prvního do posledního songu valila vpřed jako pekelný vlak. Parket se zaplnil, atmosféra náležitě zhoustla, půda pro největší z pekelníků byla připravena a mně došlo, že flák Mystery zůstane hymnou číslo jedna tuzemské psychobilly scény a já jsem zažil hanebně málo koncertů s Green Monster. More funny tales about Green Monster!

Co napsat o kapele, která si za pětatřicet let působení na scéně vydobyla pověst zakladatelů žánru psychobilly, může se pyšnit vlastní hláškou, která ji charakterizuje, a početnou základnou fanoušků, zvanou Wrecking Crew, rozšířenou v podstatě po celém světě? Obdivovaní a zatracovaní Meteors za dobu existence vydali neuvěřitelné množství singlů, studiových alb i živáků a jasně dávají najevo, že je nikdo do starého železa házet nebude; frontman P. Paul Fenech navíc vydává kvalitní sólové počiny. Nemluvě o nekonečné zásobě naprosto šílených historek, které jsou s kapelou spojeny. Vzhledem k tomu, že Meteors v naší kotlině nebývají nijak extrémně často, byl koncert ve Futuru svátkem všech milovníků syrového psychobilly.

Po povedené show Green Monster se na pódiu klubu objevila tříčlenná pekelná sebranka v čele s holohlavým a krvelačně vyhlížejícím frontmanem. Účastníky koncertu by nevykoupila ze zatracení ani přímluva papeže. Nakonec byla účast obstojná, ale opět ne dostatečná, klub ve švech nepraskal a koncová část parketu zůstala poloprázdná. Nic ale nezastaví ďábelskou britskou psychobilly smršť The Meteors.

Je naprosto zbytečné zabývat se setlistem a vzpomínat na songy, které během show zazněly. Repertoár kapely je tak obludně rozsáhlý, že stejně všechny vaše oblíbené pecky nezazní, bylo by zbytečné si to vůbec přát. Raději se necháte unášet na vlně jediného čistokrevného psychobilly, které místy zní jen jako hodně tvrdé rockabilly, jindy převáží dravější punková stránka, pak se zase vezete na surf rock’n’rollové vlně, udělá se vám špatně z rouhačských a násilím nasáklých textů, vražedně nabroušený zvuk kytary vám řeže do těla jako satanistická cirkulárka, bicí ani na chvíli nepoleví z nelidského tempa a kontrabas otřásá vámi, podlahou i samotnými základy klubu…

Když už jsme byli u toho řezání, samozřejmě nesměl chybět song Chainsaw Boogie, nebyl ale jediným, u kterého jsem si málem vyřval ubohé hlasivky. Skvěle jsem se bavil například u coveru klasiky s názvem Rawhide, která byla původně nahrána pro stejnojmenný seriál, objevila se jako cover i v mém oblíbeném filmu, kultovních Blues Brothers, a v různých verzích ji hrál kde kdo. Odezva publika byla zuřivá, večer utekl až sprostě rychle, kapela i lidé si koncert užívali, jako by to měl být jejich poslední. Sešli se klasičtí punks, pravověrní psychos, včetně členů Wrecking Crew, skins i pin up girls…

Na závěr bych si dovolil zas jednou citovat Kosmáka: „Věčně nabroušené hvězdy z toho byly naměkko…“ Komentář, který nezúčastněným alespoň trochu přiblíží, jak to asi ve Futuru tentokrát vypadalo…

O autorovi

V K&H od června 2013. Od klasiky, jazzu, rock'n'rollu, country, rhythm'n'blues, swingu nebo rockabilly, přes ska, reggae, rocksteady, 2 tone, northern soul, punk, oi!, hardcore až po psychobilly, goth, surf, garáž, psychedelii nebo folk a celtic. 55% rock'n'roller, 69% skinhead, 77% punk rocker, 161% tolerant human being and hooligan gentleman. Bohemians 1905, St. Pauli. Music, writing, movies, friends and booze... Gimme more!!!

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com