Kids and Heroes
FishArtCollction – In Oil
Roman 23/06/2014 Recenze

To bylo tak: Jednou vytahuju ze schránky poštu a objeví se neočekávaná obálka a v ní, světe div se, se nacházejí dvě cédéčka. Jedno je nová nahrávka tuzemské kapely Social party, na jejichž předchozí počin jsem zde již recenzi psal, a druhé mi absolutně neznámé uskupení FishArtCollection, hezký digipack v měkkém papíru. Na první zmíněné CD taky očekávejte v nějaké historicky krátké době nějakou tu recenzi. Stejně jako mi zvědavost nedala a strčil jsem do přehrávače mi dosud neznámou kapelu, tak i v případě „priorit“ recenzí dostala přednost. Vzhledem k tomu, že v přiloženém průvodním dopise jsem si přečetl větu „Ak bude chuť a záujem, budeme veľmi vďačný za propadnu recenziu, alebo inú formu odozvy.“ a taky jsem člověk hodný, který občas rád plní cizí opodstatněná přání, tak si v následujících řádcích tento počin představíme. To by na všeobecný úvod asi stačilo.

FishArtCollection je parta pocházející ze slovenské Trnavy, ale v dopise se uvádí, že i z tuzemského Jičína. Tahle pětičlenná kapela se zformovala z death metalové grupy Dysanchely. Evidentně jim škatulka smrticího kovu byla poněkud těsná, a proto vznikla tahle kapela. Pokud mám definovat jejich styl, tak si musím pomoci všeříkajícím termínem crossover. Ano, křížení stylů je v téhle debutní nahrávce z loňského roku In oil cítit měrou vrchovatou. Při prvním poslechu jsem v tom měl celkem solidní guláš. Ale potenciál, který kapela předvádí, je nepřehlédnutelný, tedy spíše nepřeslechnutelný. Sice nejsem nějakým echt znalcem a uctívačem tohoto všešmodrchajícího stylu, ale s nostalgickou slzou v oku jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem usedal do lavice na střední škole. V té době onen kříženec stylů frčel jako nikdy a vzhledem k tomu, že hudební kritici z něj měli těžkou hlavu, tak vymysleli škatulku (pamatujte, hudební kritik nemůže bez škatulí fungovat!) „crossover“. Tam přiřadili všechny kapely, jejichž produkci nebyly jejich sluchovody připraveny a nebyly ji schopny pojmout a jejich mysl nebyla schopna ji pojmenovat. Takže krosóvér byli Faith No More, Clawfinger, Support Lesbiens, Headcrash, Senser, ale i jinak experimentální kapely jako Sabot, Fun Lovin´ Criminals, NoMeansNo či Asian Dub Foundation a Fun-Da-Mental. Jo, taková zmatená to byla doba…

Ale zpět k FishArtCollction. Jejich hudba je oproti výše zmíněným kapelám nejtvrdší v tom kytarovém či hardcoreovém slova smyslu. Občas mi evokují oblíbence Dillinger Escape Plan, ale v opravdu minimální a rozumné míře. Pořádnou hardcoreovou nálož se sekanými riffy utnou nějakou vybrkávačkou nebo country motivem tak, aby se stihli nadechnout a dotkli se třeba těch nejpsychotyčtějších pasáží, které ještě System Of The Down nevypotili a s jejich současným měknoucím přístupem už asi ani nikdy nevypotí. Kapela šlape dohromady náramně a všechny motivy jsou dobře čitelné a je vidět, že se jedná o muzikanty, kteří už mají léta gymnaziálního rocku hodně za sebou. V téhle hudbě to srší nápady, ale pořád si kapela zachovává patřičně tvrdou a progresivní tvář. Naopak problém je, že se na první poslechy jeví až příliš ztřeštěnou, neuchopitelnou a nenaposlouchatelnou. Při prvotních posleších máte pocit, že sledujete pejska a kočičku, jak vaří dort. Všechny ingredience jsou dobré, ale výsledek má potenciál nepoživatelného blivajzu. Pokud ovšem kapele dáte šanci, zjistíte, že tohle je jen hra s posluchačem a po nějaké době se začnete v hudbě FishArtCollection celkem slušně orientovat. Osobně mám tyhle „míchače“ čehokoli moc rád a pokud jsem sto to vstřebat, fandím jim. Rozhodně dávám takovýmto kapelám přednost před osmitisící šedesátou osmou kopírkou Discharge nebo dvou tisíci padesátou třetí kopií SPS či Metallicou sedmnácté výkonnostní kategorie. V tohle tedy dávám body navíc pro tuhle potrhlou partu. A taky za zručné a precizní muzikantské výkony. Rovněž za zpěváka, který umí pracovat s hlasem a nedočkáte se tak jen jedné polohy, kterou odzpívá vše od death metalu až po progresivně rockové pasáže. Presentovaná angličtina mu dobře „sedí do huby“ a nemáte pocit „angličtiny za cenu světovosti“. Taky oceňuji zakomponování hostující foukací harmoniky a kláves, které dělají hudbu ještě mnohem pestřejší a chutně nestravitelnější. Pokud mi osobně něco nesedí, tak jsou to mathcoreové a nu metalové pasáže, které se místy objeví. Ale beru to jako svůj osobní boj, že tyhle styly považuju za rovné Evy a Vaška.

Vypíchnout nějaký song je po čertech těžké. V každé kompozici se toho děje tolik, že i z jednotlivých zápichů máte zamotanou hlavu. Na druhou stranu to způsobí, že album musíte poslouchat pozorně a ve finále působí komplexně a celistvě. Jedinou výjimku tvoří  závěrečná Poisonous Nicole, což je cover od popové zpěvačky Nicole Scherzinger a v podstatě je to jediný song, který je zkousnutelný a zapamatovatelný na první dobrou. Možná by nahrávka nemusela být tak dlouhá, protože se na ní toho děje opravdu hodně a o takové čtyři songy méně by posluchači ušetřilo minimálně osm tabletek brufenu :) Ale vážně, v tohle si můžeme cenit kvalitního zvuku, který nahrávka má a všechny nástroje jsou dobře čitelné, takže časem pravděpodobně pochopíte, co chtěl básník svou strukturou skladby říci. Nedovedu si představit, jak by to znělo, kdyby tahle nahrávka neměla kvalitní zvuk a už vůbec si nedovedu představit, jak to zní, když tuhle partu na koncertě „zabije“ zvukař. Podtrženo, sečteno, tahle parta si svou debutovou nahrávkou jistě zaslouží pozornost a uznání. Jak bude jejich produkce přijímána dále, pak již záleží na kapele samotné a na zubu času.

Info

Rok vydání: 2013

Label: vlastní náklad

Čas: 39:05

Odkaz: bandzone.cz/fishartcollection

Tracklist

Tracklist:

01. Stop The Sunrise

02. Swan Song

03. Follow

04. Summer Deceives

05. Dancer On The Rocks

06. Hangover Of Life

07. Whisper In Terror

08. Best Solutions

09. The Little Match Girl: Part I

10. The Little Match Girl: Part II

11. Pressed To The Wall

12. Poisonous Nicole (Nicole Scherzinger cover)

O autorovi

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com