Kids and Heroes
Finové Lapinpolthajat: Jsme králové blbých jmen pro kapelu
Martin Suicide 08/10/2013 Rozhovory

Když jsem před pár lety dostal na recenzi debutní EP finských Lapinpolthajat, bylo to jako zjevení. Kapela, jejíž název jsem měl problém souvisle přečíst, natož pak správně vyslovit, předváděla přesně to, co mě na finském hardcore punku dostávalo před lety. Byli rychlí, energičtí, ale také s dostatkem v jiném jazyce nenapodobitelných melodií. Uběhlo pár let a přibylo pár nahrávek, přičemž každá z nich mě vlastně dostávala více, takže nakonec slovo dalo slovo a zde je něco málo keců o punku, saunování, názvech, které nedokážete přeslabikovat, a kapele samotné se zpěvákem a kytaristou Tommem a bubeníkem Jukkelim.

 

Pro začátek něco základních informací o vaší kapele. Jaká je sestava, dosavadní diskografie, jak dlouho hrajete a jak jste se vlastně dali dohromady?

Tomm: Lapinpolhajat začali v původní sestavě hrát již v závěru devadesátých let. Vlastně na počátku jsme párkrát změnili název kapely a všechny z těch starších názvů byly, když tak nad tím přemýšlím, úplně debilní. Vystřídali jsme názvy jako Ihmisen Haju (Lidský zápach), Jömpötys (Erekce) a Ville Vuorjoen Punainen Vasara (Rudý kladivo Ville Vuorjoena). Původní sestava byla Jukkeli – bubny, Moguli na basu a já hrál na kytaru a zpíval. Odehráli jsme pár koncertů, natočili demo a po nějaké době jsme přestali hrát. Před pár lety jsme se s Jukkelim náhodou potkali na punk koncertě v Helsinkách a když přišla řeč na kapelu, napadlo nás, že bychom měli natočit nějaké ze starých skladeb. Zamluvili jsme studio, pár dnů zkoušeli, vypili fůru piva a nahráli první EP Lapinpolthajat. Původně jsme ani neměli v plánu hrát znovu koncerty, ale vzhledem k pozitivní odezvě na nahrávku a tomu, jaká byla sranda zase si zahrát spolu, začali jsme znovu hrát živě a dělat nové věci. Bohužel Moguli musel před časem odejít z kapely poté, co našel práci v Norsku a vzhledem ke vzdálenosti, která nás tím pádem dělí, by zkoušení i živé hraní bylo téměř nemožné. Současná sestava je tedy Häsperi – basa, Antti (můj malej bráška) – kytara, Jukkeli – bubny a já – zpěv a kytara.

Jukkeli: V reálu ten název byl Ville Vuorjoen Punainen Klani – klan, nikoliv kladivo, vole, hahaha. Jsme králové blbých jmen pro kapelu. Měli jsme pár písniček nahraných jako demo ve fakt sračkové kvalitě, ale nikdy se nám kazetu s ním nepodařilo znovu nalézt… Takže jsme si na dost těch původních skladeb při nahrávání nemohli vzpomenout. Vlastně jsme ale možná o moc nepřišli. V podstatě ta první EP nahrávka ani původně neměla skončit na desce, mělo to být jen zaznamenání historie pro nás samotné a najednou se sešel rok s rokem a máme EP, dvě alba, split EP a jeden song na kompilaci – vážně mnohem víc než bylo původně v plánu. Tommo teď chce natočit „Final vinyl“, tak uvidíme, jak to dopadne…

Když jsem dostal vaše první EP, totálně mě dostala jedna věc. To, že váš zvuk i celková podoba písní byly totálním skokem zpátky ke kořenům finského hardcore punku. Byl v tom záměr oživit muziku jakou hrávali Lama nebo Appendix, nebo k tomu došlo prostě přirozenou cestou?

Tommo: Myslím, že jedním z nejdůležitějších aspektů bylo to, že jsme nahrávali v klasickém analogovém studiu a také to, že jsme moc nezkoušeli. Byla to jedna velká střelba od boku a sranda s kámošema. Jelikož na většinu starých věcí jsme si už nedokázali vzpomenout, museli jsme vymýšlet nové a tím to bylo celé vlastně ještě zábavnější. Je ale fakt, že Lama na nás měla zásadní hudební vliv a pro mě osobně je to nejlepší finská punk kapela všech dob.

Jukkeli: Jo a mezi dvěma dny nahrávání EP, jsme se šli podívat pro inspiraci na Iron Maiden. Ocu, týpek, u kterého se nahrávalo, nám v podstatě přikázal, že jedna z písní musí být inspirovaná právě jimi. Takže jsme jednu písničku museli udělat v jejich klasickém tempu. Faktem je, že dneska spousta kapel hraje standardní finský hardcore styl a ten se celkem snadno ohraje. Naštěstí Tommo má skvělý cit pro melodické linky nebo neobvyklé skladby a to je přesně to, co preferuji v muzice Lapinpothajat.

Vzhledem k tomu, že zpíváte ve finštině, celkem důležitá otázka pro ty, kdož tímto jazykem nevládnou, je, o čem v kostce jsou vaše texty. Směřují spíše do obecně politické či osobní roviny?

Tommo: Máme jak politické, tak i osobně laděné skladby. Hodně z písniček se v podstatě věnuje lidem, které znám nebo jsem je znal, jinak řečeno stavějí především na reálném životě reálných lidí. Myslím, že ale v zásadě kombinujeme jak tu politickou, tak i osobní rovinu lyriky.

Jukkeli: Přesně tak, v převážný většině jsou to příběhy z reálného života s politickým podtextem. Žádné velké kazatelství, spíše si každý může po poslechu udělat vlastní obrázek ze svého úhlu pohledu.

Vaše zatím poslední deska je split EP s melodickou punk kapelou Pää Kii. Jak došlo na realizaci tohoto dílka a jak jste spokojeni s finálním výsledkem? Byl to vlastně nápad kapely nebo vydavatele?

Tommo: Obvykle mi zpěvák Pää Kii, Teemu, volá vždycky v pondělí s dotazem, zda bych mu mohl roztopit saunu (mimochodem, fakt pomáhá dát si v pondělí na rozjezd nového týdne saunu, hlavně po té, co jste celý víkend strávili mejdany a popíjením). Takže jsme takhle byli v sauně a Teemu se mě zeptal, zda bychom s nimi udělali split EP. Samozřejmě, proč ne, zvlášť s ohledem na to, že Pää Kii jsou nyní tady ve Finsku super úspěšní, takže split se vyprodal téměř okamžitě a Kämäset Levyt již musel dělat další edici. Myslím, že skladby na splitu se povedly, mám fakt rád Aina Jonon Viimeinen od Pää Kii a myslím, že i náš Murrosikä Jatkuu je docela dobrej.

Jukkeli: Jo, mám tu desku fakt rád. Bylo super s nimi udělat split a z mého pohledu vydavatele, taktéž super vydat ho. Vlastně to EP bylo vyprodáno dříve, než vyšlo.

 Vzpomínáte si na své první živé vystoupení? Jaké jsou vaše vzpomínky na něj?

Jukkeli: Popravdě nevzpomínám si konkrétně, ale můžu se podívat… Bylo to 15. srpna 1997 v Rio Grande Rock pub v Rovaniemi a myslím, že to bylo zábavné. Ostatně v původní inkarnaci kapely jsme odehráli všeho všudy asi pět koncertů.

Tommo: Popravdě na první koncert si vůbec nevzpomínám. Ovšem vybavuji si poslední vystoupení původní sestavy. Bylo to na party zvané Munttubileet. Nebyl tam žádný stojan na mikrofon, takže tam musel stát jeden týpek, kterej mi po celé vystoupení musel držet mikrofon. Bohužel ten samej chlápek začal z ničeho nic v půli jedné písně do mikrofonu sám řvát a následně se svlékl do naha. Bylo to příšerný, hahaha.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější kapely, případně desky? Jak finské, tak zahraniční?

Tommo: Mojí až náboženskou posedlostí jsou Turbonegro, takže myslím, že odpověď je jasná. Co se týče finské muziky, asi se to mění každým dnem, asi nejlepší bude říci, že Lama natočila ty nejlepší desky a písničky, jaké kdy ve Finsku vznikly, to je pro mě neměnný a nezpochybnitelný fakt.

Jukkeli: Miluji spoustu nejrůznější muziky, tedy s výjimkou Turbonegro, hahaha. Takže list by byl asi nekonečný, ale abych zmínil pár ze svých oblíbených. Finsko: Lama, Terveet Kädet, Riistetyt, Appendix, Mellaka a také Ratsia, Kollaa Kestää, Musta Paraati. Ze zbytku světa pak Dead Kennedys, MDC, Discharge, Post Regiment, japonský punk, polský punk, španělský punk atd. Na tohle je těžké odpovídat, mám rád dobrý punk odevšud, stejně jako jakoukoliv jinou muziku, pokud je dobrá a chytne mě.

Co bylo vaše první punk deska a první deska obecně?

Jukkeli: Já začínal na kazetách. Moje první věci byly nějaké kazety a desky, co jsem si půjčoval z místní knihovny a následně si je natáčel na vlastní kazety. Taky jsem si nahrával z rádia a televize, což bylo dlouho předtím, než jsem si začal kupovat svoje vlastní desky, protože v našem nudném městečku samozřejmě žádný obchod s deskami nebyl a já netušil, kde je shánět.

Tommo: Moje první deska byla W.A.S.P. „Last Command“ a do dneška mě fakt baví a to jsem ji tehdy poslouchal pořád dokola. První punk deska, to bylo kompilační CD Riistetyt, které vyšlo na Kraklund Records. Riistetyt byla první hardcore punk kapela, která mě dostala a o mnoho let později jsem nemohl uvěřit vlastním uším, když mě požádali, zda bych nenazpíval doprovodné vokály na jejich LP Kuolonhymnejä, což je mimochodem skvělá deska.

A na druhou stranu, co byla poslední deska, kterou jste si pořídili a kterou jste poslouchali?

Jukkeli: Dostávám šíleně věcí do distribuce, takže se snažím eliminovat kupování si desek, ale samozřejmě tenhle teoretický plán stejně vždycky znovu a znovu selže. Aktuálně poslední deska, kterou jsem si koupil, je LP kompilace Outsider (japonská kompilace z roku 1983, pozn.) a ta poslední, kterou jsem poslouchal, byla jedna ze série Break The Rules kompilací 77 punku.

Tommo: Zatím poslední deska, kterou jsem si pořídil, je Clown „Human In Confusion“, protože mě dostalo jejich vystoupení na Puntala Rock Festivalu. Poslední deska, kterou jsem poslouchal, nebo vlastně právě poslouchám, je LP Lost Society „Fast Loud Death“.

V jakých dalších projektech jsou členové Lapinpolthajat zainteresováni?

Tommo: V tomto ohledu se současný stav má následovně: Jukkeli dělá vydavatelství Kämäset Levit, zpívá v Sotattila a ještě hraje na basu v Kipinä. Häsperi hraje na kytaru v Diskelmä a surfové (fakt surfové, nedělám si srandu) kapele Surffiveikot. Atti hraje na kytaru v Useless Cunts a hardrockové kapele Grooves Of Fury, no a já hraju ještě na basu v crust hardcore záležitosti Uhrit a taky v Grooves Of Fury.

Jaké jsou podle vás v současné době nejzajímavější kapely ve Finsku? Napadají vás nějaká nová jména, která vyčnívají z průměru a měli bychom si je zapamatovat?

Tommo: Před pár dny jsem viděl klasickou hardcore punk kapelu jménem Viha a ti mě vážně zaujali. Räjäyttääjät jsou skvělá kapela, pokud vás baví šílený rocknroll. Taktéž musím zmínit Kivesto Go-Go, parádní punk kapela se super písničkami jako Äiti Hei nebo Asioita Tapahtuu.

Jukkeli: Já a náš bývalý basák jsme akorát dokončili práci na kompilačním dvoualbu „Hardcore 013“ a to v zásadě asi zodpovídá tuhle otázku, takže doporučuji se po ní poohlédnout. Samozřejmě je tam také pár starých jmen a na druhou stranu spoustu kapel se tam nepodařilo dostat. Vlastně akorát jsem dokončil sestavu našeho festivalu „Punk In Danger“, a tak můžu s radostí doporučit pár nových a zajímavých jmen z jeho sestavy: Kuudes Silmä (post punk), Ranger (metal punk), Speedtrap (metal punk), Ahneus (hardcore v duchu Rattus), Maailmanloppu (hardcore punk), tak to je pár jmen za všechny.

Je nějaká šance, že se dočkáme Lapinpolthajat na pódiích u nás ve střední Evropě?

Tommo: V současnosti je možné, že zahrajeme pár koncertů ve Francii, nějak před Vánocemi. Doufám, že se nám jednou podaří dát dohromady celé evropské turné a zahrajeme si konečně nějak více mimo hranice Finska.

Jukkeli: Doufejme, sice to v současnosti pro nás není jednoduché, ale držme palce a snad to klapne. Samozřejmě pokud by měl kdykoliv zájem pomoci nám s koncertem či koncerty, stačí nám dát vědět (je to zpětná vazba, která má pro nás vážně smysl). Bohužel Finsko je debilně daleko odevšud a v dnešní době je pěkně drahá švanda vyrazit kamkoliv na turné a to je vážně na prd.

O autorovi

martinsuicide (at) kidsandheroes.com

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com