Kids and Heroes
Dvojreport: Plzeňský rockabilly riot rozproudili The Peacocks
Redakce 24/06/2015 Reporty

Tony

Mohl si odpustit report z akce, která se v podstatě každoročně opakuje a vždy je zárukou pořádného mejdanu v rytmu rock’n’rollu, řeknete si. Plzeňští matadoři bláznivého rockabilly cow punku Mordor’s Gang nejsou žádnými začátečníky a na scéně jsou řádně provaření. O rockabilly punkovém triu ze švýcarského Winterthuru, smečce The Peacocks ani nemluvím – zamilovali si je rozličně hudebně zaměření fanoušci, od pravověrných billy fans až po punks, skins nebo hardcore kids. Švýcaři u nás hrají každoročně, ať už po klubech nebo na festivalech – jejich „domovským“ fesťákem jsou samozřejmě Mighty Sounds. Proč psát report z pravidelné a profláklé akce známých kapel, když už to tady všechno bylo? Protože i tentokrát se nás v plzeňském klubu Divadlo Pod Lampou sešlo krásné množství – a i tentokrát se jednalo o široké spektrum fanoušků. Byli jsme tam my, kteří jsme Peacocks viděli naživo milionkrát, a stále nás jejich hudba i show baví, ale byli tam i tací, kteří je zažili poprvé – jeden kolega na sebe prozradil, že si odbyl premiérový koncert a byl nadšen.

Z vlastního subjektivního pozorování mohu s čistým svědomím říci, že tak bouřlivý potlesk, vzájemné předávání energie dav – kapela a hřejivou odezvu od publika jsem snad v Lampě ještě nezažil. Některé hudební soubory se mohou se svou tvorbou přetrhnout, snažit se jak chtějí, a i přesto, že jsou po umělecké stránce třeba také na výši, nikdy se nebudou těšit takové oblibě, jako srdcařské kapely ála Peacocks. Ti parchanti to prostě mají v sobě, stoprocentní rock’n’roll, žádná póza a zbytečný řeči kolem. Abych zpaměti nepřesně citoval, co bylo onehdy psáno snad v Mighty Freezinu, „jsou to týpci, který byste pozvali k rodičům na oběd“, tak přirozeně a civilně skromní Peacocks působí. Ale pojďme od úvahy k reportu.

Klasická předkoncertní warm up party po plzeňských hospodách a na devátou se s bandou přátel ocitáme u vstupu do klubu. Mordor’s Gang odpálili svůj set a my se na bar musíme prodírat slušným davem. My, kteří Mordory vídáme v klubech a na festivalech už léta, víme, co můžeme očekávat – prvotřídní americké rockabilly, kořeněné vtipnými českými texty, punkem, country a swingem. Kapela znalého fanouška asi už na koncertě ničím nepřekvapí, jedná se ale o kvalitní stálici na domácí scéně, a pokud zrovna zuřivě netančíte pod pódiem, drink na baru si za doprovodu mordořích fláků vychutnáte naplno.

„We’re The Peacocks from Winterthur, Switzerland!“ Po malé pauze světla zhasnou a tři sympaťáci v nás probudí instinkt nekriticky nadšeného fanouška. Zabrat ta nejlepší místa a jen nechat proudit hudební energii. Peacocks si u mě vždy šplhnou kouzelným playlistem – dostanete osvědčené hity, profláklé taneční věci, ale i skryté skvosty, kterých jste si při poslechu alb ani moc nevšimli. Don’t ask the kids, they got nothing to say… S každým dalším songem se dostávám dál od reality. Cut Across Shorty. Skromná a minimalistická verze profláklé Gimme More. Sympatický a vymakaný mix rockabilly a punku nenechává nikoho v klidu. Tančím, jako by se nikdo nedíval… Zuřivý potlesk a šílený řev. Pak prasklá struna na Hansueliho kytaře. „Víte, tyhle struny jsou asi fakt na hovno.“ Výměna struny, cigárko a pár loků z lahve whisky.

After All, Nothing Left To Sing. Publikum se dostává do varu a taneční pohodu nás znalých narušuje pár týpků, kteří rozjeli nesmyslné pogo. Lean On Me, I Can Do A Lot For My Size a tak dál. Řev a bordel už nemůže být větší, Lampa za chvíli exploduje. „I love you, I really love you.“ Hasu je z dnešní show zjevně naměkko. We’ve All Seen Better Days. Song střídá song a – znovu prasklá struna. Hasu si zapálí a vypráví, zatímco mění další strunu. „Můžete se mi smát, pokud chcete…“ A jedeme. This is a lovesong, that I wrote for you. Šílená kytarová sóla, těžce zkoušený Simonův kontrabas a výbušné bicí. I přes zuřivý příval energie si všimnu, že Hasu zestárl, prošedly mu vlasy a šedivé má i pejzy. Najednou, loni byl ještě o pár let mladší. Whisky teče proudem. „To jsi teda pěknej soukromníček, vole,“ ozve se drze z publika.

Je čas na sprostou Letter To The Censors. Dohrajeme a jdeme pít na bar? Ani náhodou – jeden návrat na pódium. Zurich Is A Cocaine Town, Older Than Punk. A ještě druhý návrat. Nechci už nudit vyjmenováváním songů. Show končí výbuchem nadšení. Flákání dole u šatny a backstage, zkouknout merč, tentokrát se povedla krásná trička. Hasu je těžce pod parou a při cestě na focení s fans podlézá pult v šatně… Tohle nás nikdy nepřestane bavit.

Kate

Událost roku se blíží, impozantní festival Mighty Sounds je za rohem, a tak jako každý rok se pořádají warm-up akce, které mají navnadit publikum. Jednou takovou akcí byl právě koncert švýcarského rockabilly tria The Peacocks v plzeňském divadle Pod Lampou spolu s místními předskokany Mordors Gang.

V půl 9 večer už bylo všechno ready, steady a Mordors Gang go. Kapela předvedla správnou rozehřívačku v podobě těch nejlepších skladeb z jejich repertoáru a nechyběly ani instrumentálky. Publikum si tak mohlo poslechnout songy jako Každý ráno na mašinu sedám nebo tak trochu nebezpečnou Beetle-Beetle-Beetlejuice Blues a na závěr úsměvnou skladbu Neználek ve Slunečním městě.

Pak na řadu přišli očekávaní The Peacocks a klub se roztančil a opět se ukázalo, že pogo je univerzálním tancem napříč žánry. Rock’n’roll se tancuje dost těžko, když je sál narvanej. Peacocks se rozjeli s rychlým rockabilly, zběsilá kytara, divoká basa i basák Simon Langhart, silné a rytmické bicí a za nimi Jürg Luder. Prasknuté kytarové struny byly nevyhnutelné, a tak si publikum aspoň vyslechlo vtipkování kytaristy, frontmana Hase Langharta. Playlist kapely zahrnovaly písně z různých desek, takže každý si přišel na své a samozřejmě nechyběly ani pecky jako After All, Lean on me, nebo Need a break. Už to vypadalo, že tu nejznámější neuslyšíme, ale kapela se vrátila s přídavky a mezi nimi i tak trochu opilou verzí snad nejoblíbenější skladby I Don’t Care, ale to vůbec nikomu nevadilo.

Než se člověk nadál, byl konec, ale tak to bývá vždycky, když je zábava, čas utíká rychle. Koncert se opravdu vyvedl, já si ho maximálně užila. Jak si ho užili ostatní, se můžete podívat na fotkách Marka Švamberga.

O autorovi

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com