Kids and Heroes
Dnes se nosí na koncerty iPhony, my nosili tyče, říká Bart ze Starých Pušek
Danny 02/06/2016 Rozhovory

Plány na tenhle rozhovor se začaly rodit víc jak rok dozadu v pražském Rock Café, ale až události posledních dní nás donutili zvednout telefon a zavolat si. Barta znám spoustu let, a tak mě dost překvapilo, když internet obletěla fotografie části Starých pušek s mučednickou celebritou českých nacionalistů a holkou s logem Národního odporu na tričku. A tak jsme se spolu domluvili, že se prohrabeme historií kapely Proti směru, bokovky Baby Secondhand i Starých Pušek. A ačkoliv si každý už na inkriminovanou fotku udělat názor sám, požádal jsem Barta o vysvětlení.

 

Barte, když se vrátíme časem, v roce 2001 jsi zakládal v Opavě kapelu Proti směru. Byl to tehdy tvůj první pokus o tvorbu muziky? A co tehdy znamenalo přijít s „nálepkou Oi! punk“?

První kapela se jmenovala IQ4, ale ta měla jepičí život. Pak jsme založili s Ivem Proti směru, zanedlouho se k nám připojil Mahoni, no a společně to táhneme až do dneška. Kdyby kdokoliv z těchto kluků odešel, nemělo by fungování Proti směru už žádný smysl. Protože ať už jsem hrál v jakékoliv kapele, bylo vždy jejím pilířem přátelství. Přijít v době, kdy nebyl dostupnej internet, mobily byly v zárodku a většina společnosti si myslela, že každej skinhead musí být nácek, s nálepkou Oi!, to byl fakt punk (smích). Byl to prostě clockwork, ale na přelomu devadesátých let a milénia byla docela drsná doba. Na jednom koncertě mě chtěl podřezat nějakej pankáč za to, že mám plešatou hlavu, a týden na to už mě mydlili náckové, páč pro ně jsme zase byli zrádci a plebs. Do roku 2000 jsem hodně poslouchal převážně české punkrockové kapely v čele s Plexis, Visáčema, N.V.Ú., SPS, Zónou A, Slobodnou Europou, ze zahraničních třeba Sex Pistols a Exploited. Potom ale přišla pražská kapela Protest, a to docela změnilo můj život a začal jsem frčet na Oi! S příchodem internetu se pak člověk dostal k bezpočtu skvělých kapel, které ho ovlivnily.

Když jsi říkal, že to byla drsná doba, předpokládám, že jsi mluvil o svém domovském Slezsku a jeho scéně…

Drsná doba byla tehdy skoro všude a u nás tomu nebylo jinak. S Proti směru jsme byli jediná Oi! punková kapela v Opavě a taky jediní, kdo tu s pár přáteli pořádali nejrůznější  Oi!, punk nebo ska akce a skoro každá z nich byla někým napadena. Byly časy, kdy jsme byli hodně vysoko na černé listině místních neonacistů a taky si to pořádně vyžrali, ale to oni kolikrát taky (smích). Dnes se nosí na koncerty iPhony, my nosili tyče. (smích) Teď už je tady klid oproti minulým létům, vyválčili jsme si svobodu. No a taky už nemáme věk na to, aby se člověk pořád pral.

Proti Směru po sobě zanechali pár nahrávek, které většinou doplácejí na trochu mizerný zvuk. Jakého svého textu, nebo písničky si vážíš nejvíc?

Mizerný zvuk jsme měli proto, že jsme neměli prachy na nahrávání (smích). Dnes si všechno můžeš nahrát sám do počítače a udělat si světovej zvuk, to dřív nebylo. Písničky jsi nazkoušel na zkušebně, pak šel do studia a tam to vše za dva dny musel nahrát a namixovat, navíc nikdo z nás nebyl virtuóz. První desku jsme snad nahrávali jen osm hodin a s nulovými zkušenostmi. Ale v té době nešlo u punkových kapel o zvuk jako dnes, šlo o sdělení, a i proto většina kapel té doby zpívala ve svém rodném jazyce. Hlavně každému bylo úplně jedno, jaký máš zvuk, člověk byl rád za každou spřízněnou kapelu. Dnes by sis s takovou hudlařinou ani neškrtl (smích). Je ale pravdou, že bych moc rád jednou s Proti směru nahrál některé songy znovu, s lepším zvukem i aranžemi, ale na to teď nejsou ani peníze ani čas. Ono to vyzní samolibě, ale já si vážím více našich písni. Ty, které máme opravdu rádi, hrajeme na koncertech.

Minulý rok jste jeli pár vzpomínkových koncertů, které vrátily Proti směru mezi aktivní kapely. Řekli jste si, že si chybíte?

Právě proto, že jsme si chyběli, jsme se domluvili, že si spolu občas zahrajeme, zapaříme s kamarády. Někteří z nás už mají manželky, děti, další kapely, takže jsme museli trošku zvolnit, a hlavně: jako textař jsem se snažil vždy dát do písničky kus sebe a ke konci už to tam nebylo. Nevěřil jsem sám sobě, takže jak by mi mohli věřit ostatní? Po třinácti letech to prostě chtělo pauzu. Teď to tam zase je a hraní mě neskutečně baví, navíc můžu před koncertem víc popíjet, páč jsem jen za mikrofonem (smích). Jsme jedna z posledních kapel, která jede clockwork punk, tak to chceme ještě chvíli vydržet…

Najednou ses zjevil s baskytarou v kapele Staré pušky, která vznikla původně jen jako projekt pro radost Sidneyho z Degradace, načež se z ní vyklubala plnohodnotná kapela. Jak ses do ní dostal ty?

Se Sidneym a Standou se známe už snad nějakých 16 let, kdo si to má pamatovat (smích), a stali se z nás nerozluční přátelé, bráchové. Z tohoto přátelství a lásky k muzice vznikly Staré pušky. Dlouho jsme snili o společné kapele, ale nebyl na to prostor. Situace v Sidneyho bývalé kapele houstla, některé nové písničky, které pro ně složil, se jim nelíbily, a tak přišel náš čas. Po letech vím, že to byla cesta správným směrem a že Sidney, jakožto hlavní skladatel, se našel a dělí, co ho baví, stejně tak jako to baví Standu i mě. Tahle kapela není jen o muzice.

Proč sis vybral baskytaru?

Já si ji nevybral, nebyla jiná možnost (smích). Sidney hrál na kytaru, Standa na bicí, tak na mě zbyla basa. Pár let jsem hrál na basu s Proti směru, ale pak ji na dlouhou dobu odložil a věnoval se jen zpěvu. Když Sid přišel s tím, že z projektu Staré pušky bude kapela, musel jsem sakra začít makat, abych to zahrál (smích).

Mimochodem, pořád si ještě objednáváš u baru rum s jablečným džusem?

Kamaráde, pokud myslíš legendární Starý Než, tak to je vodka s jablečným džusem! Tenhle drink je mnohem náročnější na přípravu, je to alchymie. Má své jasné normy, ale tím tady nebudu nikoho zatěžovat. Tenhle drink jsem před léty vymyslel s Radkem z Nežfaleš na našem společném dvojáku. Byl to skvělý víkend, a to i díky Starému Neži (smích).

Tvůj nejnovější projekt nese název Baby Secondhand a je hodně kabaretní, s kostýmy a rekvizitami. Kdy se zrodil nápad na tuhle kapelu?

Já bych to nenazýval projektem, je to plnohodnotná kapela. Vznikla proto, že mi při pauze s Proti směru chybělo psát písničky, a taky proto, že jsem chtěl hrát jednoduchou zpěvnou punkovou hudbu, ovlivněnou především Ramones, Damned, Misfits, Cock Sparrer a dalšími kapelami, které mám rád, a neřešit nějakou originalitu. Tím, že jsem neskládal pro zavedenou kapelu, jsem měl absolutní svobodu, a to mě bavilo. Nemusel jsem se hlídat, jestli se opakuju, a řešit, o čem písnička bude. Že budeme mít rekvizity a kostýmy napadlo Bekuse, našeho bubeníka. Já byl vždycky spíš pro to hrát punk bez pozlátka, v oblečení, ve kterým běžně chodíš, ale pak jsem začal hrát v masce klauna, páč mě klauni fascinují, a to mě začalo strašně bavit. Já vlastně i v reálném životě klaun jsem, takže jsem to byl stále já, jen jiná tvář mé osobnosti, a když si nazdobíš podium, uděláš si ho po svém, tak to má své jisté kouzlo a koncert si maximálně užiješ. No a taky je to vizuálně atraktivní pro fanoušky. Deska Střepy je ke stažení na našem Bandzone profilu, kdyby měl někdo zájem.

Nakonec s Baby Secondhand hráváte i pár živých akcí ročně. Máš s kapelou nějaké plány, nebo vše necháváš jen na náhodě? Šíří se povědomí o kapele organicky, nebo se snažíš jít tomu naproti? Chystáš novou nahrávku?

Někdy mě mrzí, že na tuhle kapelu nemám víc času, protože dnes je málem víc kapel než posluchačů, a pokud často nekoncertuješ a nenahráváš nové písničky, rychle se na tebe zapomene. Mít tři kapely je docela náročné, hlavně vše časově skloubit, ale kluci dopředu věděli, že Pušky jsou priorita, a i když nemůžeme hrát tak často, nevadí to. Užíváme si každý koncert o to víc.

Staré Pušky buď musíš radikálně milovat, nebo nenávidět. V čem myslíš, že tohle dělení tkví?

Ani nevím, proč jsme trnem v oku některých lidí. Ale jasně, že na někoho to může být popina, ne každému je příjemný Sidneyho projev a styl textů, možná je to osobní, ale je to každého věc. Hodně lidí, co nás znali z našich předchozích kapel, nevěděli na počátku, co si o nás mají myslet. Měli pocit, že se někam tlačíme, ale po čase zjistili, že jsme zůstali stejní prašivci jako dřív a přes ten původní odpor nám začali fandit. Za ty, co nás nemají rádi, mluvit nemůžu, jsou mi ukradení, ale je až neuvěřitelné, kolik máme věrných fandů a lidí, kteří nás považují za srdcovou kapelu. Děkujeme jim!

Od desky Stálo to za to uběhly už dva roky, před pár dny jste ale narychlo přišli s novou skladbou…

Stále se pracuje na nových písničkách, ale vše jde pomalu, páč jsme od sebe daleko, a tak je problém vůbec zkoušet, natož tvořit, ale tak tomu bylo celou dobu existence Starých pušek. Raději vydáme desku později, ale budeme si za ní stát. Písnička, o které mluvíš, má pracovní název Blaa Blaa Blaa a vznikla jako reakce na události, které se kolem nás v posledních dnech děly. Jak už bylo za nás řečeno, nebudeme psát dalekosáhlá prohlášení, protože kdo nás zná, ví, že celá tahle aféra s fotkou je nedorozumění a naše blbost. A ti co po nás chtějí šlapat, po nás budou šlapat, ať napíšeme cokoliv. Místo prohlášení složil Sid tuhle písničku, protože za nás vždy mluvila především naše hudba a kdo si poslechne texty od Pušek, Proti směru, Nardeen, Baby Secondhand, RZZ, staré Degradace nebo Projektu 11, musí si udělat obrázek, jací lidé jsme, čím jsme si prošli a co máme za sebou.

Jenže písnička se věnuje spíš přidruženému problému, kterým je veřejný (a často pokrytecký) lynč. O té zmíněné fotce s Vlastimilem Pechancem a holkou v tričku Národního odporu se toho namluvilo dost, za jakých okolností ale vznikla?

Má rada pro kapely je: na koncerty si berte svačiny s sebou a naftu do kanystrů. Zásadně nezastavujte na benzínových pumpách. Pokud už se tak stane, nevystupujte z vozu a nechte se obsloužit pumpařem, kontrola jeho oděvu je nezbytná, protože nikdy nevíš, kdo se za pumpaře vydává. Pokud bude výstup z vozidla nezbytný (čurání, kakání), pak se zásadně s nikým nefoťte. Všem doporučuji ve volném čase sledovat Krimi zprávy, Na stopě atd. Ušetří vám to starosti, protože, jak už nyní víme, neznalost neomlouvá.

Jako návod dobrý, ale znamená to tedy, že se s Pechancem neznáte a že trička NO jste si nevšimli?

Já do té doby o tomto člověku nikdy ani neslyšel. Nemám fotografickou paměť a během momentu fakt nesleduješ, jestli ten, kdo tě zdvořile požádá o fotku, je někdo kontroverzní. To víš, že jsme si trika nakonec všimli, umíme číst, ale co chceš dělat? Máš té holce vytrhnout mobil a rozbít ho, nebo ji máš poprosit jako malej budulín, ať tu fotku smaže? Nebo jsme je měli napadnout? Tak na tohle už jsme fakt staří. Když na nás někdo zaútočí, věř, že si to nenecháme líbit, ale když spěcháš na koncert, tak poslední věc, co chceš řešit, je něco řešit. To, že z toho bude takový poprask, nás nenapadlo, holt je internetová doba. Díky téhle aféře jsem zjistil, kolik máme kolem sebe skvělých přátel a názory internetových hrdinů mě fakt nezajímají. Mám svůj reálný život, reálný punk. Sid i já jsme si v životě své užili a ať si každý sáhne do svědomí a řekne, jak by tuhle situaci řešil on. Myslím, že kvůli téhle fotce lidstvo na hlad nevymře.

Od více lidí jsem slyšel, že přátelství s Koňýkem zasazuje fotku do poněkud jiného kontextu…

Nevím, co má společného Koňýk s tou fotkou, když na ní není. Kdo ze starších punkových kapel se s Koňýkem nepřátelil, vždyť to pro nás všechny byla ikona (smích). Kdo Koňýka znal dobře, tak věděl, že má kontroverzní názory na některé věci už tehdy, jenže nebyla doba medializované imigrace, nebyl internet a tolik se neřešilo. Koňýk se taky tolik veřejně neprojevoval… To, že s jeho některými názory nesouhlasím, je věc druhá, ale určitě tady teď na něj nebudu plivat špínu, páč se to hodí. Je mi úplně jedno, kdo si co myslí o tom, že se známe s Koňýkem. Pokud mě někdo něčím sere, tak to řeším osobně, ne na netu.

Co ti dělá v životě největší radost?

Má rodina a přátelé, které tímto zdravím.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

1 Comment

  1. Jr. 06/06/2016 at 12:13

    Tak tohle je s prominutím pěkná sračka, alibismus, ignoranství! To je tak těžký vybrat si stranu a na tý se pak držet ?