Kids and Heroes
Crim: Katalánsko je ve slušnejch sračkách a represích, z toho pramení inspirace vždycky
Redakce 03/10/2019 Rozhovory

Tarragona je město v Katalánsku 100 kilometrů západně od Barcelony. Vznikla tu jedna z nejzajímavějších kapel současnýho punkrock světa. Crim se vyznačujou chytlavejma a silnejma punkrockovejma melodiema smíchanejma s Oi! soundem. Pokud už musíme přirovnávat, nejčastějš vyvstanou na mysl jména jako Cock Sparrer, Leatherface, Social Distortion nebo Vanilla Muffins. 4. října přijedou Crim do Prahy, kde vystoupí v Klubu FAMU.

 

Crim fungujou od roku 2011. Můžete nám říct, jak jste se dali dohromady a o projektech, co předcházely vzniku kapely?

Hráli jsme společně už ve spoustě dalších projektů, například The Gundown, Caza de Brujas nebo VonDänikens. V roce 2010 spolu Adri, Marc a Javi bydleli v jenom bytě a přirozeně se rozhodli, že založí kapelu. Adri měl tou dobou spoustu nápadů, tak jsme si pronajali elektronický bicí a nahráli první demo u nás v obýváku.

Hrajete od tý doby ve stejný sestavě, nebo proběhly nějaký změny?

Po prvních dvou koncertech se k nám přidal na druhou kytaru ještě Quim, kterej nám pomáhal nahrávat to první demo, takže se Adri moh začít soustředit víc na zpěv. No a v týhle sestavě hrajem dodneška.

Záludná otázka na začátek. Jste spíš punkrock s Oi! vlivama nebo se cejtíte spíš jako Oi! kapela s chytlavým punkrockovým základem?

Myslím si, že je těžký nás někam zaškatulkovat. Nikdy jsme nebyli čistej Oi!, ale stejně tak ani 100% punkrocková kapela. Bereme si inspiraci z mnoha stylů a kapel, který se daj většinou souhrně označit jako rock’n’roll. Posloucháme toho fakt strašnou spoustu, od hardcoru přes heavy metal, až po černošskou hudbu. Ale jasně, ty kapely, co jsou jmenovaný nahoře, tak nějak odpovídaj tomu jádru toho, čím jsme ovlivněný.

V roce 2011 vám vyšla první nahrávka „10 per veure milles one bona merda“, s jakým ohlasem se setkala?

Nahráli jsme jí tenkrát spíš tak pro zábavu, ale kupodivu jsme začali dostávat docela dobrou zpětnou vazbu od kámošů a různejch promotérů a začali jsme hrát víc koncertů po Katalánsku. A po pár měsících už jsme byli připravený nahrát první plnohodnotnou desku.

Jaký kapely vás nejvíc ovlivnily? Mám na mysli asi hlavně ze začátku fungování kapely, ale samozřejmě i dneska a taky s jakejma kapelama jste se potkali na stagi?

Vždycky jsme se snažili hlavně neznít jako nikdo jinej, ale samozřejmě se daj v naší tvorbě nějaký prvky vysledovat. Kdybychom museli nutně říct nějaký kapely, tak to asi pořád budou The Blood, Leatherface, Street Dogs, Blitz nebo The Damned. Na pódiu jsme se potkali se spoustou našich oblíbenců, jako jsou třeba The Crack, Cock Sparrer, The Blood, Snuff, Bad Religion a se spoustou dalších. Hráli jsme i na velkejch festivalech, kde hráli například Judas Priest nebo Ozzy, haha! Taky jsme byli na tour s The Adicts, Toy Dolls, Bad Co. Project nebo No Fun At All.

V roce 2014 jste vydali poměrně úspěšnou eponymní desku. Jak vám tenkrát pomohla v rámci vaši domácí scény? Můžete nám o tý scéně trochu něco říct? Jaký kapely ovlivnily katalánskej punk?

Už od 80. let bylo v Katalánsku celkem dost punkovejch kapel, ale spousta z nich zpívala španělsky nebo anglicky. Decibelios, La Banda Trapera del Rio a Skatala – to byly první tři kapely, co to začaly, možná bych ještě moh jmenovat Ultimo Resorte, Subteranean Kids nebo Anti/Dogmatikss. Pozdějš se objevili Neurótico a Elektroduendes, HHH, Suburban Rebels atd. Naše nahrávka vyšla ve stejnou chvíli, co se i dalších pár domácích kapel (The Anti-Patiks, Col.lapse…) rozhodlo vrátit se zpátky ke katalánštině, což nastartovalo takovou novou vlnu v tomhle směru. Momentálně tu máme pár fakt super kapel, jako Serpent, La Inquisicion, Blowfuse, Violets, The Issues, Impuls nebo Bloddy Gums.

V roce 2016 vyšla deska „Balu, Sang, Vermell Cel“, která vás zase posunula dál v očích evropský punkrockový scény. Co se změnilo po jejím vydání?

Začali jsme rozhodně víc hrát a jezdit turné i mimo domovinu. Deska vyšla u Contra Records v Drážďanech a Pirate’s Press v San Franciscu, což určitě taky přispělo.

Zpíváte ve svojí rodný katalánštině. Můžete nám říct, o čem jsou vaše texty? Přemejšleli jste někdy o textech v angličtině, aby vám rozumělo víc lidí po Evropě?

Naše songy jsou o celkem klasickejch sociálních tématech jako je nezaměstnanost, politika, náboženství, láska a přátelství, život na turné atd. Občas se nás někdo ptá, proč nezpíváme anglicky, ale tahle kapela začla s katalánštinou a chceme si tuhle věc udržet. Ale na každou desku dáváme překlady, aby textům rozuměli všichni.

Co si myslíte o současný situaci v Katalánsku, kde si spousta lidí přeje svůj vlastní stát nezávislej na španělským království?

Situace v Katalánsku docela pomáhá při psaní textů, haha. Naše země je ve slušnejch sračkách a represích, z toho pramení inspirace vždycky. Jsme malá země, která bojuje proti velkýmu státu kolem, kterej se pokouší zničit naší identitu a kulturu už posledních 300 let, tak se některý z nás rozhodli, že už je načase se odtrhnout. Jiný lidi zase chtěj zůstat, ale za lepších podmínek než doposud. Spousta lidí tu ale žije pokojně, média kolem sebe občas šíří spoustu jedovatejch lží.

Poslední deska se jmenuje „Pare Nostre Que Esteu a l’Infern“. Můžete nám o ní něco říct?

Těsně předtím jsme vydali EP „Sense Excuses“, na kterým jsou dva naše songy a dva covery (Watch Your Back od COck Sparrer a Prince of the Rodeo od Turbonegro). Nová deska je trochu víc mimožánrová, serem na žánrový mantinely daleko víc než na předchozích počinech, což je osvobozující. A lidem se to navíc líbí, což je dvojitej zásah!

Co víte o ČR a jak se těšíte na koncert v Praze?

Vaší zemi známe a máme ji moc rádi! Hráli jsme u vás už před rokem v Teplicích, takže se nemůžeme dočkat, až se vrátíme a vypijeme všechno pivo! Dva z nás (Marc a Quim) už v Praze hráli s The Gundown – dvakrát. Jednou v zimě 2012 v Café Na Půl Cesty (jeden týpek prej přilyžoval až ke vchodu, haha) a pak ještě jednou jako předkapela Leatherface v Chapeau Rouge. Javi s náma tenkrát byl jako řidič, takže většina z nás Prahu z ná. Oba koncerty byly fakt super, takže se těšíme, jaký to bude teď s Crim.

Jaký jsou vaše oblíbený kapely? A bylo by super, kdyby to byly nějaký míň známý věci, ať lidi, co čtou tenhle rozhovor, objeví taky něco novýho.

Tak těch kapel je samozřejmě spousta, ale tady je takovej malej top 5 kapel a songů:

1. Impuls – Contra l’Asfalt
2. Serpent – Un Dia Normal
3. Hard Evidence – Something to Believe
4. Death by Unga Bunga – Haunt Me
5. Hard Wax – In For a Penny

Poslední slova jsou na vás. Chcete něco dodat nebo vzkázat?

Díky za příležitost k rozhovoru a doufáme, že každej, kdo tohle čte, tak přijde v pátek 4. 10. na koncert do Klubu FAMU. Uvidíme se tam!


Otázky: Misantroop
Překlad: Vojta Libich

O autorovi

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com