Kids and Heroes
Co má v přehrávači Petr ze zinů Fobia a Telepatie?
Michaela 07/04/2019 Co má v přehrávači...

První číslo naší odpovědi na lifestylové časopisy a jejich rubriky „Co nosí v kabelce?“ mělo premiéru už v roce 2012. Své přehrávače tady od té doby odhalila pěkná řádka domácích i zahraničních muzikantů, vydavatelů, pořadatelů a došlo třeba i na DJe. Trochu jsme ale zapomněli na kolegy psavce, tak to teď zkusím napravit. V aktuálním čísle se dozvíte, co zrovna poslouchá Petr Moletz, jehož články můžete číst na webzinu Fobia nebo v čerstvém tištěném magazínu Telepatie.

 

Přispět do rubriky „Co má v přehrávači…“ bylo výzvou. Dát pár věcí dohromady je nelehký úkol, protože toho stihnu poslechnout docela dost. Proto je tento výběr desek vztažen na tohle konkrétní období, a když to zúžím, tak na poslední týden. V příštích dnech by to pravděpodobně bylo zase jinak. Nedokážu říct, na jakém přehrávači poslouchám hudbu nejčastěji. Gramofon, CD přehrávač, MP3 v mobilu a PC, od každého něco… Je to podobné jako s výběrem hudby. Stejně tak jako se daný žánr hodí pro jinou příležitost. A tím se i řídí můj aktuální výběr.

Čad – Bastard

Tahle deska vyšla už v roce 2017, ale já si ji teprve nedávno koupil konečně na vinylu. Pěkně na koncertě. Z ruky do ruky, což znamená od bubeníka téhle divoké smečky – Valéra. Tím pádem si dávám s „Bastardem“ druhé kolo a s každým dalším protočením mě napadají myšlenky typu, jaká je to úžasná kapela. Oproti minulosti přibylo víc pomalejších věcí, ale stále nechybí drtivé výplachy, které přirozeně mixují metal s punkem, a jak vidno, tomuto tématu se vedoucí souboru Pišta rád věnuje, viz song „Metalové kladiva“ a text „Rozdrvia ťa zaživa metalové kladivá! Zoderú ťa z kože punkové nože!“, tohle bych podepsal! Nezbývá než dodat, že ČAD si drží úchvatnou formu už více jak deset let a s žádnou jejich deskou nelze udělat krok vedle.

Ultha – The Inextricable Wandering

Black metal z Německa. Tohle nezní úplně lákavě, uznávám. Jenže při poslechu této party nedokážu odejít a jen se zatajeným dechem poslouchám, jaké kouzla na svém posledním albu vyvádějí. Ta hudba vtáhne a nepustí. Kacířská myšlenka. Škoda, že musím jít každých patnáct minut otáčet desku, možná by bylo CD pro poslech pohodlnější, ale tohle si zasloužilo být v podobě LP v mé sbírce. Ultha nešetří stopáží a je evidentně inspirovaná americkým pohledem na věc, stejně tak se ale nebojí přihlásit k norským praotcům černého řemesla.

See You In Hell – Život ve strachu

See You In Hell jsou pro mě synonymem pro tuzemský punk/hardcore. Léta dřiny a odříkání. To i ve věku, kdy už ne vše jde samo. Po x problémech a jednom mega průseru zůstali silní a natočili další kvalitní desku… klobouk dolů! Pro tuhle brněnskou legendu mám slabost a zaslouží si maximální respekt. Osm nových skladeb klasicky pálí ostrými náboji, deska kmitá ve zběsilém tempu, ale stále je se čeho chytit, klidně to můžou být i české texty napsané s přehledem. Návrat po sedmi letech s prstem v nose. A modrý vinyl v limitované edici je jen třešničkou na dortu.

Jane’s Addiction – The Great Escape Artist

Přehrávač nemusí být jen gramofon, a tak při běhání po lese mi už víc jak půl roku dělá nejčastěji společnost tahle parádní deska od jmen, jako jsou Perry Farrell a Dave Navarro. Jejich zatím poslední deska z roku 2011 se mi zlomyslně schovávala a já si ji objevil až loni, ale od té doby se mnou naběhala víc jak dvě stovky kiláků. Chytlavě vystavěné kompozice vynáší o patro výš svým hlasem jeden z nejlepších zpěváků všech dob Perry, a i když je album víceméně pomalejší rockovou záležitostí, omotalo si mě kolem prstu a jsem na něm doslova závislý.

Slayer – Reign In Blood

Po letech jsem oprášil tenhle klenot a nejčastěji ho drtím v autě z CD přehrávače. Z nuly na sto rychleji než Tom zařve: áááá. Podvědomě jsem dlouho nechtěl jít pod „Seasons In The Abyss“, protože osmdesátá léta mi v metalu vadí, hlavně kvůli zvuku bubnů. Když jsem si ale tuhle legendární desku nedávno pustil a znovu ji nechal působit, musel jsem zvuk nezvuk podlehnout. Je tam vše, co dělá thrash metal thrash metalem. Skvělé skladby, nadšení pro věc, razance a je fascinující, jak tahle deska nakopává prdel všem těm tisícům plagiátorům i po více jak třiceti letech. Tohle je bible thrash metalu a nikdy nebylo a nebude v tomhle žánru víc!

The Claypool Lennon Delirium – South of Reality

Tohle na první pohled zvláštní spojení Lese Claypoola (Primus) se Seanem Lennonem (ano, jeho otec byl…) vyústilo v parádní debut, který vyšel před třemi lety a odpálil mě na první dobrou. Ne tak novinka. Ta zlobila. Ze začátku mi byla až protivná, ale když si to koupíte na CD, tak to prostě jen tak nevzdáte. Vyplatilo se. Bolelo to, ale už jsem to prokoukl, což nemění nic na tom, že tato čerstvá věc je vážně divná. Primusovské postupy (ta úchvatná basa!) s popovými nápěvy (to ten Lennon) jsou tak nějak zvláštně pokrouceny, takže masový úspěch je vyloučen, což mi nevadí. S každým poslechem to roste.

O autorovi

Šéfová. V Kids and Heroes od roku 2009. Kontakt: klocova.m@gmail.com

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com