Kids and Heroes
Co má v přehrávači Martin Suicide z Kids and Heroes a Bad Taste?
Redakce 22/03/2020 Ankety, Co má v přehrávači...

V době koronavirové pálíme do vlastních řad, a tak otázka „Co v poslední době posloucháš?“ padla i na naše redaktory. Tentokrát se s váma o svůj soundtrack posledních dnů podělí Martin Suicide, redakční stálice a mj. bubeník pražských Bad Taste.

 

Co se mi točí na gramofonu v posledních dnech, zatímco za okny plíživě řádí konec světa, tak jak ho známe? V regálu mám pakl desek, co jsem si přivezl ze Stockholmu, ale na některé z nich ještě nepřišla řada, stejně jako jsem se ještě naplno nezakousl do velkoryse sestaveného dvoualba Discharge, zachycujícího průřez celou jejich kariérou. Takže zde je paklík naposledy poslouchaných velkých desek, co tu mám vytažené z regálu. Zadání mluvilo o pětici, ale jako chronický porušovatel všech pravidel jich tu mám nakonec sedm – jako symbolické číslo, třeba pro štěstí.

Subhumans – Crisis Point

Subhumans patřili k nejoblíbenějším kapelám mé punkové puberty. Miloval jsem jejich charakteristický sound, břitce politické komentáře a písničky, stojící na hranici anarchopunku a v té době rašícího hardcore. Crisis Point je jejich aktuální deska, vydaná roku 2019, které jsem dopřál sluchu až dík tomu, že mi dorazila na recenzi, a od té doby si ji pouštím opakovaně. Textově je stejně nekompromisní jako stará tvorba, komentující ovšem na výsost aktuální témata a hudebně patří mezi nejlepší nahrávky, které kapela kdy vytvořila.

Toxic Holocaust – Primal Future:2019

Nejnovější deska Toxic Holocaust mi učarovala patrně už v momentu, kdy jsem část ze skladeb před pár měsíci slyšel v živém provedení. Toxic Holocaust tu jdou oproti předchozím deskám možná o špetku více ke kořenům a opět odzbrojujícím způsobem mísí metal s punkem. V riffech je více než kdy předtím cítit new wave of british heavy metal, stejně jako hardcore crossover půle osmdesátých let. Závěrečná Cybernetic War je raně osmdesátkový heavy metal jak z partesu.

The Briefs – Odd Numbers

Odd Numbers je kolekce nepublikovaných skladeb a původních demo nahrávek, ukazující mou oblíbenou kapelu v její syrové podobě, která ji až neuvěřitelně sluší. Jsou tu ověřené hity i na řadových deskách nepublikované skladby, jako třeba I’m Being Watched nebo Static. Navíc si tady o to více posluchač uvědomí, jak moc jsou The Briefs ve stylu psaní písniček i spontánnosti projevu ukotvení na západním pobřeží spojených států.

Blood On The Saddle – Fresh Blood

Kdykoliv si pustím album Fresh Blood, stejně jako eponymní debut, mám chuť přesně tohle hrát. Kalifornští punkáči, hrající country na speedu, aneb, jak se tehdy říkalo, cow punk. Je tu energie i divokost punku, spojená s countryovým soundem. V cow punku se tak uzavírá pomyslný kruh, kdy rocknroll (a posléze punk) přímo navazoval na lidovou hudbu, aby se v této své podobě dobral jednoho ze svých stavebních kamenů. Navíc úvodní Born With a Hole In My Pocket je text, který by se měl vytesat do kamene jako hymna nás všech punkových looserů.

Artistic Decline – Random Violence

Jediné LP Artistic Decline je jednou z nejlepších kalifornských punk desek osmdesátých let, o jejíž existenci nemá 99 procent posluchačů punku ani zdání. Super chytlavý punk / hardcore punk, zapadající do raných osmdesátých let s nezaměnitelně kalifornským charakterem, fůrou energie a punkovými hity, nacpanými do minutových stopáží. Na vrch obal od Raymonda Pettibona, který je, jako všechna jeho dílka, zkrátka skvělý. V ideálním světě by tahle kapela měla srovnatelný status s Descendents nebo Adolescents.

Blitzkrieg – Buried Alive / Blitzkrieg

Tohle jsou heavy metaloví Blitzkrieg a jejich první singl vydaný roku 1980 na Neat Records. Tahle deska má všechny atributy, které mohou okouzlit na neúspěšných kapelách nové vlny britského heavy metalu. Skvělé heavy rocknrollové riffy, zpěv obšlehlý od Roba Halforda a tak trochu pub rockovou jednoduchost a nonšalantnost. Skladbu Blitzkrieg později zcoverovala Metallica na EP Creeping Death, ale originál je nedostižný.

Wipers – Land Of The Lost

Není lepšího hudebního doprovodu k pandemické hysterii a vylidněným ulicím než fenomenální Wipers. Greg Sage dokázal stvořit neopakovatelný sound, který umocňuje mrazivě podmanivou náladu všech jeho nahrávek. Land Of The Lost je čtvrté album kapely, kterým se Wipers nasměřovali do ještě více melodických vod, aniž by ubrali, byť jen zrnko, ze své intenzity. Spíše naopak. Ony zádumčivé polohy, které jsem plně nedokázal docenit v osmnácti, dnes považuji za naprosto nedostižné, v síle, ze které v mnoha momentech člověku naskakuje husí kůže.

Foto: Vojta Florian

O autorovi

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com