Kids and Heroes
Co má v přehrávači Marek z Kids and Heroes?
Redakce 16/03/2020 Co má v přehrávači...

V době koronavirové pálíme do vlastních řad, a tak otázka „Co v poslední době posloucháš?“ padla i na naše redaktory. Třeba na Marka Hadrbolce, který vás pravidelně zásobuje nejen brněnskými reporty.

 

Thy Catafalque – Naiv

Thy Catafalque jsou velmi nevšední úkaz a jedna z mála dobrejch věcí, co kdy přišla z Maďarska. Jejich letošní deska, ač jsem si to nejdřív nechtěl moc přiznat, hraje u mě doma tenhle rok zatím asi nejvíc. Na Naiv je všechno od avantgardního metalu po trochu pokřivenej soundtrack ke Stranger Things, to vše okořeněný trochou maďarskýho folklóru. Místy je to dost WTF, ale pořád se to ne a ne omrzet. Od začátků v primitivním black metalu ušli Thy Catafalque dlouhou cestu.

La Dispute – Somewhere at the Bottom of the River Between Vega and Altair

Neumírající klasika, která na mě pořád vystrkuje růžky. A ačkoliv jsem si do dneska nedokázal název týhle desky zapamatovat celej, tak asi není týden, kdy bych si jí celou neprohnal ušima. Je tam všechno, krásný kytary, ještě krásnější texty, silný lidský příběhy a patos kterej tak trhá žíly, až je to úplně skvělý. Jestli máte někde v hlavě schovanej emo koutek, tohle do něj vleze a rozhází vám ho po celym mozku.

Fotocrime – South of Heaven

Tohle je hodně podivná diskotéka. Než jsem se v loňském roce setkal s Fotocrime naživo, moc mě to nebralo. Živák ale otočil moje vnímání téhle kapely o 180 stupňů, totálně mě to vzalo. A ačkoliv deska vyšla pár dní zpátky, fenomenální Love is a Devil už jsem slyšel asi stokrát. Občas je v pohodě pustit si do uší trochu elektronický roztomilosti. Tím spíš když má takhle černou duši.

Midnight – Rebirth by Blasphemy

Jsou desky, který nepotřebují bejt nijak extra zajímavý nebo výjimečný. Prostě jim stačí, že od začátku až do konce perfektně šlapou a nedají se rychle oposlouchat. To je přesně případ Rebirth by Blasphemy. Fucking speed and darkness je prostě někdy všechno, co potřebuješ do uší, aby ses dočkal dalšího, třeba i lepšího, dne.

Protijed – Stres

Loňskej vánoční dárek, kterej se v jistym smyslu stal tím, čím asi nikdy nechtěl být – docela návykovou drogou. Ta deska má sice jen pár minut, ale díky údernym textům, strašně, ale fakt strašně dobrýmu zvuku a tomu, že se Marian za bicíma nakonec pustil do těch blastbeatů, vám do hlavy udělá pořádnou díru. A asi nemusíš být úplně straight edge, aby tě tohle zatahalo za srdíčko, tak se toho neboj.

O autorovi

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com