Kids and Heroes
Co má v přehrávači Jorge z Warsong?
Hoges 05/02/2014 Co má v přehrávači...

Je tady středa a s ní další díl rubriky, ve které prohledáváme osobní přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme objevili. Dnes po dlouhé době prozkoumáme zahraniční přehrávač. Dozvíme se, co momentálně poslouchá Jorge, basák španělských Warsong.

 

The James Hunter Six – Minute By Minute

Na tomhle jsem závislý hned od prvního poslechu. Kdyby byl Sam Cooke běloch, zněl by přesně takhle. Čistý soul! Ačkoliv tohle album vyšlo minulý rok, zní jako by bylo nahráno v Muscle Shoals Sound Studios na začátku šedesátých let. Deska obsahuje dvanáct tanečních songů, které zní méně skáčkově, ale spíš více latinskoamericky než předchozí LP. Temné anglicky psané texty s americkou hudbou k sobě sedí perfektně! Tenhle duchaplný styl tě nechá zapomenout na tvojí ex, na tvého šéfa, na nezaměstnanost a na zasraný vítr (aktuálně v našem městě v tomhle ročním období). V každém případě je to perfektní soundtrack pro start do podzimních dnů. Šálek čaje a James Hunter na mém stereu. Let’s beat the day!

Napalm BeachRock & Roll Hell

Řeč je o několika skladbách vydaných v roce 1983 a o Gregu Sageovi. Nahrávka zní hluboce a temně jako Wipers, ale bez tolik energických kytar. Myslím, že tu na kytaru hraje Greg, ale jistý si nejsem. Zajímavý je způsob nahrávání. První je nahraná basa s metronomem, potom kytary a až nakonec bicí. Divné, že? Když to posloucháte hodně nahlas, cítíte, jak se vám řítí dům na hlavu. Portlandský 80’s zvuk pro všechny milovníky portlandské muziky.

Savages – Silence Yourself

Tohle je jedna z momentálně nejrecenzovanějších kapel. Nevím nic o jejich historii, ale je to několik divoce hrajících holek oblečených v černém. Basa, kytara, bicí a vokály. Čtyři různé melodie ve stejném momentu šlapou jako parní válec. Tajemná, studená, syrová nebo ostrá – to jsou slova, kterými bych tuhle nahrávku popsal. Nemůžu je přestat poslouchat, chci je co nejdřív vidět naživo a chci hrát jako ony.

The Sound – From The Lion’s Mouth

Druhé album téhle britské post-punkové kapely bylo vydané v roce 1981. Chytlavé temné melodie a beznadějné texty se dokonale spojili, aby vzešlo jedno z nejvíce nedoceněných děl osmdesátých let. Tahle nahrávka je cesta skrz temnou stranu lidské mysli. Ohromující vokály Adriana Borlanda jsou hlavním průvodcem na téhle projížďce, kde basa a klávesy perfektně podporují jednoduchou kytaru naplňující atmosféru nahrávky jiskrnou intenzitou.

Scarface – OST

Ujíždím na soundtracích. Když je zapnete v přehrávači, dávají vašemu domovu úplně jiné klima. Můžete v nich najít klid, můžou vám připomenout oblíbené filmové scény nebo z nich můžete blbnout před zrcadlem jako dítě a věřit, že jste Bruce Lee bojující s nepřáteli. Scarface je úžasný film a jeho soundtrack také. Možná je to trochu divné, ale není tak drsný jako film. Úvodní Push It To The Limit je pravá osmdesátková píseň. V první řadě elektrické bicí spojené s basou, dále klávesy a mužský hlas, který se blíží k ženskému. Soundtrack také obsahuje moji jedinou lásku Debbie Harry se songem Rush Rush nebo také Vamos A Bailar od kubánské holky Maria Conchita. Pro rozšíření hudebních obzorů není potřeba Tarantino…

O autorovi

Skejty, piva a rock'n'roll. V redakci od června roku 2013.

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com