Kids and Heroes
Co má v přehrávači Fíďa ze Švindl?

Pořád ještě nahlížíme do přehrávačů našich oblíbených muzikantů a baví nás to víc než dřív. Tentokrát už máme jasno v tom, co nejvíc poslouchá Fíďa, zpěvák a basák litoměřické ramonescore bandy Švindl.

 

Descendents – Everything Sucks

Descendents se v půlce devadesátek vrátili a nahráli tuhle skvělou pop-punkovou desku. Je na ní všechno: od rychlejch vypalovaček typu úvodní Everything Sucks, přes lovesong I’m The One, až po When I Get Old (věc která by se určitě nemohla objevit na Milo Goes to College, nebo maximálně tak jako nějaká sranda) nebo Thank You, což je zas taková óda Descendents na jejich oblíbený kapely. Vždycky když slyším tohle album (nebo si pustím skvělej dokument o kapele Filmage), tak mám chuť naučit se hrát na basu jako Karl Alvarez a začít psát taky takový skvělý linky. Nějak na to ale nikdy nedojde :) Každopádně Thank you for playing the way you play!

Blowfuse – Daily Ritual

Španělský Blowfuse jsem viděl letos ve Slovinsku na Punk Rock Holiday a totálně mě dostali! Na PRH jsou všechny kapely fakt top, což souvisí s tím, že je pěkně těžký se do lineupu PRH dostat – z ČR tam byli letos jen Krang!, což je z naší scény podle mě výborná volba. Blowfuse byli ale svojí energii ještě o stupeň nad všema ostatníma. Celá kapela do hraní dává maximum a zvlášť zpěvák je fakt šílenej – svojí frackovitostí a divokostí mi připomněl nejvíc asi raný Green Day, ti měli podobně drzou pózu. Jejich punk s experimentálníma melodiema je hodně dobrej i z desky, ale v přehrávači je mám hlavně proto, že si vždycky vzpomenu na jejich geniální živý vystoupení. Snad brzo přijedou i k nám :)

Chixdiggit! – Chixdiggit!

Celá diskografie kanadskejch Chixdiggit! je super, ale na tomhle prvním albu je těch hitů asi nejvíc. Zase jde o pop-punk z devadesátejch, a to zatraceně chytlavej. Není náhoda, že když ještě nebyly známý pravý identity kriminálníků z Masked Intruder, koloval po netu dohad, že Blue musí být ve skutečnosti zpěvák Chixdiggit! KJ Jansen, protože přece na světě nemůžou být dva lidi, co by psali takhle catchy punk-rock :) Naposledy hráli Chixdiggit! v Praze v roce 2014 a my jim se Švindlem předskakovali, což byl pro mě jeden z top životních zážitků.

Audacity – Hyper Vessels

Kapela, která se fakt špatně googluje, protože na vás místo nich všude vypadává stejnojmennej program na editaci zvuku :) Pro mě jsou Audacity perfektní mix punk rocku a garáže, kterej je na tomhle albu navíc podpořenej naprosto skvělym zvukem. Ten je fakt nabuzenej, čitelnej, špinavej i čistej zároveň, což asi může souviset s tím, že album produkoval Ty Segall. Zvlášť úvodní vypalovačka Counting the Days je song co se umí v hlavě zaseknout na pořádně dlouho. Jo a taky byla paráda si s nima zahrát :)

The Ramones – Mondo Bizarro

Jasně, že první tři desky jsou největší klasika a přesně to, co si člověk nejdřív představí, když se řekne Ramones. Já ale budu k těm top albům vždycky počítat i Mondo Bizarro. Kromě toho, že je to super deska, tak za to částečně určitě může i fakt, že je to vůbec první album Ramones co jsem slyšel, když jsem si ho coby čerstvý teenager vypůjčil na cédéčku v audio oddělení litoměřický knihovny :)

K tomu, že se Ramones povedlo ke konci kariéry udělat takhle dobrou desku, určitě přispělo, že část songů (třeba Poison Heart nebo Strength to Endure) napsal Dee Dee Ramone, ačkoliv už v tý době s Ramones nehrál. Musel ale takhle kapele splatit, že za něj zaplatili kauci, když ho v devadesátym zhaftli za držení trávy (a to měl asi docela štěstí, že měl zrovna u sebe jen tu :)). Druhej faktor je určitě příchod jeho náhrady, CJ Ramonea – v tý době mladýho kluka, kterej si hraním s Ramones plnil svůj životní sen, a kterej tak kapele vlil novou krev do žil.  Že na CJe měli tenkrát Ramones šťastnou ruku myslim dokazuje i jeho post-Ramones dráha. CJovy sólový alba (hlavně Reconquista) a desku Bad Chopper od jeho stejnojmenný kapely považuju za to nejlepší co kdo z Ramoneů po konci Ramones udělal.

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímá, co si vzít na sebe na pódium. Chodí pít na koncerty a číst do hospody. Stejně obratný za klávesnicí, jako za barem. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák v Brně, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com