Kids and Heroes
Co má v přehrávači Danny ze Supertesla?
Redakce 17/06/2020 Ankety, Co má v přehrávači...

Pořád ještě nahlížíme do přehrávačů našich oblíbených muzikantů a pořád nás to ještě baví. I proto tu je další díl této rubriky. A teď už víme, co aktuálně nejvíc sjíždí Danny, basák brněnsko-pražské Supertesly. 

The Gaslight Anthem – The ‘59 Sound

Sice jsem do Geslajtů až druhej největší blázen ze Supertesly, přesto tuhle kapelu bezmezně miluju. A The ‘59 Sound? Na tomhle albu je všechno. Je to teskný, citlivý a přitom svižný a neurvalý. Americká hard rocková tradice a punkové mládí. Brian Fallon je vypravěč, velmi mě baví i jeho sólová tvorba a zbožňuju to, jak každý člen kapely přidává do toho výsledného zvuku svůj jasný rukopis. Nejlepší písnička z desky je pro mě samozřejmě The Patient Ferris Wheel, ale otvírák Great Expectations je pro mě mimořádně silná záležitost. A vlastně pražský koncert The Gaslight Anthem v Roxy byl i začátkem Supertesly.

Death From Above 1979 – Live At Third Man Records

Jen basa a bicí, ale ten drajv! Death From Above v době, kdy ještě v názvu měli 1979 a kdy deska The Physical World už byla pořádně oposlouchaná. Obecně nejsem moc příznivcem živých nahrávek, ale Live At Third Man Records je boží záležitost, protože tu jsou ty největší dance-noisové pecky na jednom místě. Přehlídka syrových, ale promyšlených riffů, kterou miluju už roky.

Black Pumas – Black Pumas

Pořádná dávka černého soulu, v současnosti navíc dost aktuálního. Odkazy na The Temptations a třeba Marvina Gayeho v podání charismatického Erica Burtona a talentovaného Adriana Quesady na loňském debutu prostě nemají chybu. To, že byla kapela nominovaná na cenu Grammy, pro mě nehraje roli – za Black Pumas mluví muzika. Velmi naléhavá a velmi silná.

Bright Eyes – The People’s Key

Nemyslím si, že umělec musí trpět, aby byl umělec, ale pokud trpí, umocňuje to sdělení. Conor Oberst je toho důkazem a jako důkaz může posloužit vše, na co sáhl. Skvělé sólové desky v čele s Ruminations, rozhárané anarcho-emo které hrával s Desaparecidos a pak samozřejmě miliarda alb s Bright Eyes. Můj favorit je The People’s Key, hlavně kvůli peckám jako Jejune Stars nebo Shell Games. V roce 2011, kdy The People’s Key vyšlo, už ale byla kapela za svým zenitem a nedlouho po releasu se Bright Eyes rozpadli. Letošní velký comeback včetně pražské zastávky na srpnovém tour jim ale bohužel pokazila epidemie. I tak to ale určitě bude stát za to!

Bayside – Vacancy

Rozvodová deska Anthony Raneriho z roku 2016 je nadmíru emotivní výpovědí. Newyorské Bayside jsem si oblíbil už s albem Killing Time, ale tohle je jiná liga. Obdivuju vývoj i kontext celé nahrávky, mraky proměn a zvratů v atmosféře, vyčerpávající texty a perfektní práci kytary. Přesně to jsou důvody, proč pro mě Bayside patří aktuálně mezi nejoblíbenější kapely po bok I Am The Avalanche a The Gaslight Anthem. I když nemůžu tvrdit, že by se mi tenhle žebříček každé ráno neměnil…

O autorovi

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com