Scéna 19: rozhovor o kapelách Gangnails, Wayward Caines a Peshata

MARTIN "BOBÍK" SUICIDE patří k letitým propagátorům "starý punkový školy" v našich luzích a hájích. Jako bubeník prošel spoustou kapel a o těch nejzásadnějších se dočtete právě v následujícím rozhovoru řadu zajímavostí. Kromě toho se Bobík zamyslel i nad stavem českého punku nebo se dozvíte, s čím na vás vyrukuje z rádiového éteru!

Ahoj Bobíku! V současné době do toho bušíš v podstatě ve dvou kapelách: THE GANGNAILS a WAYWARD CAINES. Všichni asi víme o co jde, ale představ nám obě kapely svými slovy. Která z nich je pro tebe zásadnější a větší srdcovka?

Vlastníma slovama? No ty vole. (smích) The Gangnails jsou banda pražskejch zevlounů, který hrajou už asi 100 let takovej mix toho co maj rádi, takže punku, rockabilly a 60’s beatu. Jsou líný a trochu tloustnou, protože jim je 25 už trochu déle, ale pořád jim to ještě hraje. (smích) Vtipnej popis onehdy vypadl z nějakýho ožralýho týpka po koncertě na Dobříši: „Ty vole, to znělo jako vytuněný Pistole“.. je to sice podle mě úplná blbost, ale zní to vtipně. No a Wayward Caines? To je takovej produkt naší lásky k power popu, 60’s garáž rocku a kalifornskýmu punku, ve kterým se sešla banda exotů z několika koutů světa a která se ještě pořád trochu sehrává. Výsledek je, že to zní jako banda retardů, co chce hrát power pop a do toho huláká hlasovej kříženec Duana Peterse s Johnny Rottenem. (smích) Nemůžu říci, že by jedna z těch kapel pro mě byla zásadnější, obě si prostě užívám, každá je trochu jiná a obě mě bavěj, stejně tak, jako mě baví poslouchat odlišný formy punku.

Jak už jsi naznačil, Wayward Caines mají mezinárodní složení a členové navíc i žijí v jiných zemích. Jak v takovém případě probíhá domluva na zkoušku nebo na odjezd na koncert? To si fakt neumím představit, člověk s tím má občas problém, i když je celá kapela z jednoho města.

Paradoxně to funguje lépe, než co jiného. Jsme limitovaní tím, že nežijeme kousek od sebe a tím pádem musí odpadnout takové to rušení zkoušek na poslední chvíli, pozdní příchody na srazy a všechny ty klasický nešvary, který ti, co hrajou v kapelách, znají. Domlouvání se v dnešním světě mobilní komunikace a socíálních sítí je asi to poslední, co by byl problém. No a praxe je taková, že prostě zhruba jednou do měsíce vyrazíme s Brianem v sobotu ráno do Leipzigu, následně se zkouší celej víkend a vrátíme se v nedělním podvečeru utahaný domů. (smích) A jinak třeba v posledních týdnech máme za sebou vystupování na dvou tattoo conventionech, kdy model 4 vystoupení ve dvou dnech taky vlastně vydá za slušný zkoušení. (smích)

U Wayward je na spadnutí nový 7" split. A co vlastně jde? Slyšel jsem, že jste točili u týpka z Church of Confidence. Jak jste se k té spolupráci dostali?

Bude to 7“ split s Los Angelesskou kapelou The Strangers, kterým teď také vychází album u Hellcat. Split vydává Contra records, což je celkem agilní německej punk label a v Americe to má snad následně vyjít na Longshot records. Točilo se ve Wild at Heart studiu s Ulim za pultem, se kterým se známe velice dobře díky celkem pravidelnýmu hraní v klubu Wild at Heart a navíc Patrik, basák Wayward Caines, několik let pro Wild at Heart pracoval, takže to byl celkem logickej krok. Pro mě osobně je Wild at heart taková skoro domácí scéna a ten klub i lidi tam mám prostě rád a i nahrávání tam bylo příjemný od A do Z. Další plus je pro mě, že se tam točí klasicky na analog, což je mi stále asi nejbližší forma záznamu. No a nakonec i finanční stránka věci byla ve srovnání s místníma studiama velice v pohodě!

Pojďme na Gangnails. Tak už by to taky chtělo nějakou novou nahrávku, ne?

No to rozhodně! Právě v sobotu jsme udělali jeden novej song a další novej bude mít živou premiéru v pátek na koncertě s Rocket Dogz. Bohužel máme trochu skluz s textovánim, ale už se do toho opíráme, takže snad chystaný 12“ nahrajeme co nejdříve! Už se těším na to, až nový věci budou ready, protože si myslím, že se nový písničky ubírají celkem zajímavým směrem. Možná je to tím, že jsem tam vnesl trochu jiný vlivy, nebo možná je to prostě jen přirozenej vývoj, ale je tam spousta odkazů na 60’s garáž rock i klasický rockabilly s punkovým šarmem (smích) .. no snad budeš mít co nejdřív možnost posoudit sám. Faktem je, že se s tím pěkně couráme, dělá se na tom vlastně od doby, co jsem v kapele, ale co naplat.

Do Gangnails jsi kdysi nastoupil původně jako záskok a nakonec tam zůstal. Čím to? S klukama jsi se určitě znal, ale oslovila tě i muzika?

No můj příchod do Gangnails byl model „ zkusíme to a pak se uvidí“ a vod tý doby tam jsem a doufám že to tak je dobře. S klukama jsem se znal už dávno předtím, než jsem tam přišel a navíc to byla moje oblíbená česká kapela, tak jsem byl fakt potěšenej, když mě oslovili. Akorát mi v hlavě pořád cirkulovalo: „No ty vole, hrát ty písničky po Ferencovi, kterej je z mýho pohledu fakt šikovnej bubeník, to snad ani nezahraju“ (smích)..ale zároveň to pro mě byla zajímavá výzva. Je fakt, že mi nějakou dobu trvalo si na odlišnej typ hraní zvyknout a zároveň si ho trochu přizpůsobit k obrazu svému, ale snad to funguje jak má.

Zabrousíme taky trošku do historie. Patříš mezi tuzemské punkové matadory, takže jaké vlastně bylo tvoje první setkání s punkem a kdy k tomu došlo?

Ty vole, teď budu vypadat jak důchodce. (smích) První setkání s punkem bylo někdy na druhým stupni základky, takže na začátku osmdesátých let. (smích) No a byla to taková směs neblahých vlivů prohnilé západní úpadkové kultury, nejprve asi v podobě obrázků a plakátů z Brava. Do dneška mám svůj první plakát Damned, na jehož druhý straně jsou Runaways, kterej jsem asi v šestý nebo sedmý třídě vyměnil se spolužákem za protektorátní známku s Adolfem Hitlerem. No a to nejzásadnější audio-vizuální setkání způsobila rakouská televize, kterou jsme doma chytali. Jednou takhle v neděli odpoledne před Star Trekem tam v nějakým pořadu pro mládež proběhl dokument o New Yorské New wave/punk scéně a po shlédnutí živáků Ramones a Devo jsem byl totálně polapen. Bylo to jak rána do hlavy doprovázená vnitřním výkřikem „No týýýýýýýýýýýýý vole, tak tohle je ten PUNK!!!“ Vše ostatní bylo v ten moment už nepodstatný. (smích) Pak už to jelo - shánění nahrávek, čmárání nápisů "punk" na školní lavici a tak...klasika. (smích)

No na začátku osmdesátých let jsem se narodil a o punku mi tenkrát nikdo neřekl! (smích) A jak ses vlastně dostal k bubnování? Nelze nevzpomenout legendární Zelený Kanibaly..

Ty jo, marně se snažím si vybavit, proč jsem zrovna já začal hrát na bubny. (smích) První kapela vlastně vznikla tak, že jsme si nějak spontálně řekli, kdo na co bude hrát. Možná to bylo i nad ránem po nějaký trochu divoký party, vzhledem k tomu, že už si opravdu nevybavím, proč jsem si jako idiot vybral bubny..možná to na mě tehdy zbylo...každopádně, kdybych měl druhej pokus, tak bych si raději vybral nějakej jinej nástroj. (smích) Bubnování je super, ale co si budeme povídat, je to v kapele největší vopruz. Ale zpátky na začátek. Osmdesátý léta, maloměstská nuda a šeď, jediný co se dělo byl občas koncert Telexu, mejdany a tu a tam hroznej undergroudovej koncert, kde většina kapel byla příšernejch. Pořád dokola jsme poslouchali kapely jako Black Flag, Circle jerks, Negative Approach, Germs, Crucifix, Damned, Discharge, Rattus a spoustu dalších. Především z těch americkejch nahrávek prostě prýštila energie z každého zaznamenaného tónu, což bylo fakt inspirativní k tomu rozjet hardcore punk kapelu, která prostě nezní jako ty blbosti, který tu v tý době byly. Prakticky každej punkovej teenager na světě chce mít svou kapelu, takže slovo dalo slovo a bylo to. Realita byla taková, že zhruba první 2 roky to byl v podstatě jen kravál ve zkušebně. Učili jsme se akorát tím, co jsme odposlouchali z desek, žádný lekce na nástroje, žádný učitelé hudby, ale postupem času to začalo získávat nějakou formu. Je srandovní, že se mi občas v poslední době ozývají nějaký lidi ohledně nahrávek Zelených Kanibalů! To nás v životě nenapadlo, že ten bordel bude ještě za 20 let někoho zajímat. Náhodou jsem našel před pár týdny kazetu se živákem, tak se ji nějak pokusím dát do elektronické podoby. (smích)

No tak to vypadá na určitě zajímavej dokument svojí doby! Dlouhou dobu jsme tě vídali i v řadách Die Outsiders a ti jsou mrtvý. Na co umřeli? Jak na ně vzpomínáš?

Na Die Outsiders vzpomínám jako na jednu z nejlepších kapel, ve který jsem kdy působil a když si s odstupem pustím to, co jsme nahráli včetně nepublikovaných finálních demo nahrávek, tak si říkám „kurva to bylo fakt dobrý“. Bohužel umřeli na konflikt odlišných osobností a nestihli se dostat na level, kdy nějakej alespoň relativní úspěch utlumí tření v mezilidských vztazích. Ale tak už život chodí. Pete je teď v The Blindaters, kteří maj hotovou fakt dobrou nahrávku, soudě podle toho co jsem z ní zatím slyšel a Štepán je ve skapunkovejch Jet-8, takže rock'n'roll jede dál. (smích)

Kapely jako Die Outsiders nebo i The Gangnails jsou v Čechách možná trochu nedoceněné. Čím to podle tebe je, že u nás dosti frčí trochu "jiný typ" punkrocku?

Hele koukal jsi onehdy na Ladí neladí když tam byli Slobodná Európa vs. Visací Zámek? Tak jsi mohl vidět archetyp toho, co je příznačný pro českej punk. Je to prostě pivní bigboš, takovej hudební ekvivalent Urbanovo buranskejch pivnich kreslenejch vtipů. Když ten kontrast těchto dvou kapel přenesu do výtvarné podoby, bylo to, jako bys už zmíněný kreslený vtipy od Urbana konfrontoval s Egonem Schielem. Tím se nechci nějak dotknout „Visáčů“, šlape jim to jak má a já tu kapelu mám rád, ale je to v podstatě punková varianta té staré „dobré“ české pivní kultury. Ale ten problém s českým rockem je dle mého názoru mnohem hlubší a obecnější a spadá už k jeho samotnejm kořenům tady. Schválně kolik 60’s desek z Čech na nějaký, řekněme mezinárodní úrovni, si vybavíš? hm.. Teď z hlavy mě napadnou Matadors a tím to končí. No a po příchodu rusáků to totálně dorazila následná normalizace a naprosté odtržení od toho co se v muzice děje v normálním světě. Sedmdesátý léta, to už byl úplnej průser a pak už se to táhlo pořád.

Jojo tohle Ladí neladí jsem viděl. A je fakt, že ten rozdíl v pojetí punkrocku v našich kotlinách ukázal naprosto přesně.

To čemu se dneska říká "českej punk" je vlastně pivní bigboš, kterej se vykrystalizoval na konci osmdesátých let, kdy se tahle subkultura začala rozšiřovat mimo těch pár měst, kde byla už tehdy ta „stará“ punk scéna. Když se na to podíváš, ty kapely neměly žádnej rockovej základ, ze kterýho vycházel punk ve zbytku světa! V zásadě to byli kluci, co poslouchali metal a jen náhodou místo zábavovýho metalu začali hrát punk a ten pro ně začínal někde u The Exploited. (smích) Jak jsem onehdy řekl Peterkovi, když mluvil o tom, jak Mrtvý Miminka hráli jeden nebo půlku ze svejch asi 1,5 koncertu někde v Horní Dolní: „Bohumile, kapely jako Mrtvý Miminka můžou za zburanštění punku, tohle se nemělo nikdy exportovat za hranice Prahy!“ (smích) Nevím proč, ale Slovákům se nějak tomuhle prokletí daří vyhnout a to jim závidím! (smích) Možná je to tím, že normalizace tam byla trochu jiná, možná tam měli trochu lepší kontakty s cizinou, nebo má možná heroin méně degenerující účinky na rock'n'roll než pivo. (smích) No a jak Gangnails tak i Die Outsiders jsou kapely, který myslím hrály a hrajou muziku, která je blíže tomu, jak se hraje punk nebo rock'n'roll prakticky všude ve světě. Jinejma slovama, akorát kopírujeme ty svoje angloamerický vzory a já to tak mám rád a jsem s tím spokojenej. Ale dneska už je tu mnohem víc dobrejch kapel v tomhle ranku, který to maj podobně!

Doslechl jsem se, že se vydáváš i na dráhu rádiového spíkra. Ne Radiu Beat budeš mít pravidelný pořad o punku. Kdy si tě máme naladit a na co se můžeme těšit?

Zatím to bude spíše takové občasné hostování a uvidíme, co z toho vyleze. Poprvé bych tam měl být 25.3. a mám v plánu udělat takovou malou exkurzi k 60’s garáž kořenům punku a pak pár aktualit, takže asi proběhnou obligátní Sonics, Standells, 13th floor elevator atd. Těším se na to, bude to nová zkušenost a snad to bude posluchače bavit.

Poslední otázka bude tak trošku zvací a reklamní. Obě tvoje kapely se v brzké době představí jako support na pražských koncertech zahraničních bandů The Rabble (4.4. Matrix) a Deadline (8.4. Futurum). Na jakou z těhle párty se těšíš víc?

To je těžko říci, ale v zásadě asi na ty THE RABBLE, vzhledem k tomu, že den potom je volno, takže si bude člověk moci užít párty! (smích) Na druhou stranu Wayward Caines budou mít pražskou premiéru, takže to taky bude zajímavý a jsem zvědavej co na to budou lidi tady říkat.

Táborská PESHATA je pro někoho možná "srandapartička s infantilními texty o zvířákách", pro jiné ale naopak zase super zábava a odreagování se na víkendovém koncertě. Kapele aktuálně vychází album "Svět za sifónem" a to je nejlepší důvod, dát zakládajícímu členovi Martinovi Maredovi prostor k odpovědi na pár otázek.

Ahoj! Peshata je trošku nezvyklý název, když pominu, že se tak jmenuje kytarista Totálního Nasazení. (smích) Co si pod tím názvem máme představit? Kdo ho vymyslel?

Když jsme vymýšleli název pro náš, tehdy vlastně jen projekt, padaly roztodivné názvy. S Peshatou, přesněji řečeno Pešatou, to H jsme přidali dodatečně, přišel náš kamarád, který zažil s člověkem tohoto jména takovou konfliktní událost. Nám se to jméno líbilo. V té době jsme vůbec žádného Pavla Pešatu ani vlastně Totální nasazení neznali. Shodou okolností jsme je poznali tak po roce a půl při naší kapelní pařbě na Koupáku, kde právě hráli.

Než se dostaneme k vašemu aktuálnímu cd, proberme trošku historii. Jak se dala kapela dohromady? Zmínil jsi něco o projektu...

Peshata byla od začátku myšlená jako jednorázový projekt, chtěli jsme nahrát pouze demáč (měl jsem totiž pár nápadů, které se nehodily do mé tehdejší kapely) a po natočení se na to zas vykašlat. Peshata byla složena z kamarádů, kteří se znali buď od dětství anebo z jiných kapel. Taková klasika. Prostě když se kluci, kteří bouchají do lavorů a drhnou akustiku, jednou rozhodnou natočit „něco pořádnýho“. (smích) Jenže po natočení prvního dema "Ze života zvířat" se nám najednou nechtělo skončit. Nějak nás nenapadlo, že nás to třeba může začít hodně bavit.A tak nás to baví dodnes.

Při vyslovení jména Peshata se většině vybaví písničky o zvířátkách. Jak vás to tenkrát vlastně napadlo? Evokuje mi to trošku jméno Ivan Mládek... (smích)

Hele, první dva texty byly v angličtině a o zvířátkách tam nebylo ani slovo. Ale jednou na zkoušce to prostě přišlo. Zpěvák a textař Petr začal do kytarový melodie zpívat o tom, jak včela vyletěla z úlu a zvířatkový texty byly na světě. Teď mě napadlo, že mám určitě někde záznamy z prvních zkoušek a bylo by asi zajímavý, se tím prohrabat a něco uveřejnit. Jinak Petr Bína je Mládkův velký fanoušek, ale nejen jeho, ale i třeba Zdeňka Svěráka. Ta veselost, hravost a dvojsmyslnost se těmi našimi texty prolíná. Nechtěli jsme nikdy zpívat jak politici mlátěj punkáče a policajti vedou tuhle zem do sraček…anebo je to naopak? (smích)

Víš o nějakých dalších kapelách, které by se daly škatulkovat do vámi vynalezeného "zoopunku"?

Tak to netuším. Budeme však rádi, když se nějací následovníci najdou. My jsme až tak tomu "zoopunku" nedali nějaký mantinely, pod tím se dá schovat cokoliv. Ze začátku jsme hráli přímočarý melodický punk s texty výhradně o zvířátkách, teď je naše muzika prosáklá i ska pasážema a dechovou sekcí a texty nezasahují jen do fauny. Ale nijak neřeším, zda se jedná o zoopunk, skapunkrock nebo melodický punk s dechama. Na škatulkách nezáleží.

Právě na to jsem se chtěl zeptat. Vím, že už se ale pár let téhle škatulky zas tak strikně nedržíte. Bylo to tématicky svazující?

To určitě. Petr už psal na třetím cd texty, kde se zvířata objevují jen sporadicky a ani ne jako hlavní hrdinové příběhu. To téma se prostě jednou vyčerpá. Ale myslím, že stejně ulítlá hovadina, jako píseň o morčeti, je skladba o digestořích Mora nebo o silech z našeho nového cd. Prostě pořád tak nějak zpíváme o převážně nevážných věcí ze světa zvířat, lidí a předmětů. (smích) Na novém albu se začal skladatelsky projevovat i náš nový zpěvák Bláža, který se zas vrací spíše k těm našim kořenům, viz jeho texty o tučňákovi, ptakopyskovi nebo žirafě. Že by začal ranný zoopunk opět ožívat? (smích)

Těch písniček je už slušná řádka, ale určitě se dají vybrat stěžejní songy repertoáru. Co zkrátka nemůže Peshata nezahrát?

Dovolil bych si nesouhlasit. Na to, že existujeme už 13 let, tak těch písní „slušnou řádku“ nemáme. Nemáme žádný přetlak, materiál na desku u nás vždy vzniká hodně pomalu. Poslední tři alba od sebe dělí čtyři roky. Jsme prostě líný. (smích) Na konci playlistu máme pár věcí, který kdybychom nezahráli, tak odejde většina lidí z koncertu nasraná. Mimo jiné třeba Akvaristu, Příšeru z jezera, Morče za volantem, Vole volejovky…. Hodně lidí by rádo slyšelo i staré věci z prvních dem, které se současnou sestavou nehrajeme. Proto jsme před rokem připravili koncert v původní sestavě, kde jsme hráli právě jen pecky z prvních dvou dem. Koncert měl velký úspěch, přišlo přes 200 lidi a bavili se všichni včetně nás. Třeba to ještě někdy v budoucnu zopakujeme.

Které období v existenci Peshaty považuješ za nejdůležitější a proč?

Každý je něčím důležitý. První období, do prvního personálního zemětřesení v roce 2000, bych charakterizoval jako bezstarostný, lajdácký, garážový ale nadšený. Období do vydání "Hry na doktora" (2006) by se dalo shrnout slovy zlepšení, naděje, procitnutí, stagnace. No a nové období s novým zpěvákem, to je prostě nový začátek, kdy je v nás zas to nadšení jako na začátku. Za nejdůležitější věc bych tedy asi zdůraznil, že Peshata je tak silná, že zatím přežila všechny personální obměny.

Dostáváme se k aktuálnímu albu "Svět za sifonem", které oficiálně vyšlo 13. března. V čem se liší od předchozí "Hry na doktora"?

Třeba obalem. (smích) Ale vážně. Určitě se liší novým zpěvákem Tomášem Blažkem, jiným zvukem, hostujícími nástroji. Poprvé jsme použili smyčce, ale nebojte se žádných symfonií, spíš sifonií. (smích) Ale nejsem asi ten člověk, který by měl říkat, jak je to jiné a v čem. Já jsem v tom už moc ponořenej a angažovanej. Já si dokonce myslím, že to je klasická Peshata s menšími netradičními překvapeními. Možná bych i řekl, že to je rychlejší a tvrdší Hra na doktora. Ale ber to s rezervou. (smích)

Kde jste natáčeli a kdo se ujal vydání?

Natáčeli jsme v Kocis sound u Luboše Kocourka, který nám pomáhal i s naším druhým cd a master nakonec dělal Přemek Haas ze studia PyHa. Už předem jsme věděli, že si "Svět za sifonem" vydáme sami, tak jsme ani žádný label nekontaktovali. Cd vyšlo v malém nákladu, který by měl pokrýt náklady a nahrávání a počítáme, že ho tak v létě dáme zdarma ke stáhnutí. Naší prioritou je, dostat tu nahrávku mezi lidi. A stejně to bude za chvíli na torrentu. (smích)

Jedna z písniček nového alba pojednává o vegetariánovi, který byl rozsápán zvířátky v buši. Je někdo z kapely vegetarián? Přece jen tolik písniček o zvířatech mě nesedí ke kapele masožravců? (smích)

Zklamu tě. Vegetariáni z kapely odešli v roce 2000. Nikdo ze současných členů s tímto stylem života ani nekoketuje. Snad zmiňovaný text nevyvolá žádné pobouření, že by se na našich koncertech srocovali radikální vegetariáni. (smích)

V minulých letech Peshata nevystupovala živě tolik, kolik by si určitě její příznivci přáli. Proč jste tak omezili živé hraní? Aktuálně už se ale, zdá se, blýská na lepší časy...

Jojo, před takovýma 10 lety nám nedělalo problém si udělat „turné“ a hrát každý víkend. Teď už jsme ale kluci v letech, 2/3 kapely jsou třicátníci, máme náročná zaměstnání, rodiny, ženy, přítelkyně i děti. A skloubit ten náš koníček s prací a rodinou je čím dál těžší. Už několik let hrajeme kolem těch 20-25 koncertů ročně a nevypadá to, že bychom to hnali někam dál.

TIP: Na nejznámějším českém „kapelním portálu“ přibila jedna raritka která námudělala radost, takže na ní upozorníme.. Důkaz o tom že se na Slovensku v Nitře kolem roku 2000 hrál sakra dobrej 77 punk rock je tady http://bandzone.cz/happycocks  ..třeba je ještě někdy uvidíme kdo ví;)

Chválu nebo Vaše připomínky pište na scena@kidsandheroes.com

Připravuje Kapitán K., Radek a Trz

Další díl vychází v pondělí 12.4.2010

Předešlé díly:

Díl 18 (Kečup, Cirguz) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-17-rozhovor-s-kecupem-z-the-fialky-a-cirguz-492

Díl 17. (Muerti, Spínací špendlík) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-17-rozhovor-s-muerti-a-fildou-ze-spinaciho-spendliku-484

Díl 16. (Tuleň, Horala) http://www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-16-rozhovor-s-tulenem-a-horalou-480/

Díl 15.(Internet punk fanzines) http://www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-14-special-internetove-magaziny--476/

Díl 14.(Rocket dogz, Brain Drain) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-14-rocket-dogz-a-brain-drain--468
Díl 13. (N.V.Ú, Carlos And His Coyotes www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-cislo-1-377
Díl 12. (Zdenda SPS,Krleesh) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-11-rozhovor-se-zdendou-s-sps-a-s-krleeshem-439/
Díl 11. (Ladrogang, Za Trest) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-11-hrie-ladrogangu-a-rozhovor-se-zatrest--435/
Díl 10. (Kapelní dodávky speciál) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-10-ridici-tezkej-zivot-maj-427/
Díl 9. (Zeměžluč, Mad pigs) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-8-o-tom-jak-brno-je-zlata-lod-416
Díl 8. (Plexis, Dj Peterka) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-8-s-hoskem-z-plexis-a-dj-peterkou-412
Díl 7. (Princovia, Punkstore) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-6-rozhovor-s-ledem-a-dontikem-404/
Díl 6. (Festivalový special) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-6-special-venovany-letnim-festivalum-399/
Dil 5. (E!E, Punktura) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-5-395
Díl 4. (Tetovací speciál) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-4-392
Díl 3. (Papagáj, Pipes and pints) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-cislo-3-388
Díl 2. (Houba, Zóna A) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-cislo-2-385
Díl 1. (Punk Floid, Flaming Cocks) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-cislo-1-377
Díl 0. (Mighty Sounds) www.kidsandheroes.com/clanky/scena-dil-cislo-0-374