REPORT: The Real McKenzies (CAN), The Neunikneš, Retro Jokers - Barrák Ostrava

The Real McKenzies (CAN), The Neunikneš, Retro Jokers

19.1.2012 - klub Barrák Ostrava

Po cca půl hodině přibylo lidí a na pódiu se něco děje. Mně totálně neznámá parta Retro Jokers se do toho opře. Dle zjevu jsou to pěkně mladí klučíci a dle doslechu nehrajou nějak dlouho. Ovšem pozor, i přes všechny tyhle specifikace jim to šlape nad očekávání a hlavně je vidět, že si to užívají. Hudebně to není zrovna moje miska s rýží, ale oceňuju jejich nadšení. V tiskovce bylo sice něco o punk´n´rollu, ale berte to z moderního teenagerovského pohledu. U mě je punk´n´roll něco jako Ramones a tohle je málo garážové, dost uhlazené a občas přeslazené. Osobně bych to viděl někde mezi Airfare a The Who, když jim ještě nedorostly vlasy. Každopádně mladá generace to bude asi lajkovat. Já jdu ochutnat kvalitu piva.

Pivo nic moc… Druhými předskokany jsou staří ostravští punx The Neunikneš. Oproti tomu, co jsem je viděl naposledy, mají nějaké změny v sestavě, ale pořád se jedná o nasraný hardcore punk. Před pódiem se objevilo více lidí, ale žádné větší akce se nekonaly. Zvuk není zrovna optimální a taky na různých místech klubu zní pokaždé jinak. Je slyšet, že kapela si ještě v nové sestavě úplně nesedla a občas dojde k nějaké té chybce, ale nebuďme škarohlídi, tohle je přeci punk, no ni? Na přetřes přicházejí songy z obou posledních nahrávek Bez problému a Ty nemáš den. Jak již jsem psal v recenzi na jejich poslední CD, tuhle kapelu od spousty dalších odlišuje trombón v sestavě. Pravda, díky nastolenému zvuku není slyšet pokaždé, ale i tak to dodává muzice patřičný avantgardně punkový šmrnc.

Publikum je už ale patřičně nažhavené na hlavní hvězdy večera. V momentě, kdy se během přestavby pódia na něm mihne první kilt, dav se začíná stahovat blíž. Hoši to evidentně umí, protože než se postaví na značky, tak je před nimi už dost těsno. The Real McKenzies jsem měl možnost vidět už dvakrát před tímto koncertem, ale pokaždé to bylo na nějakém festivalu. A musím přiznat, že mi to nikdy pěšinku nerozcuchalo. Říkal jsem si, že koncerty v klubu bývají jiné, a tak jsem nakonec pokušení v podobě této ostravské zastávky kapely neodolal. A taky že jo! Nástup jak z reklamy na Tullamore Dew. Zpěvák Paul začal zpívat a postupně se k němu přidávali všichni vokalisté kapely. Klasická pubová odrhovačka ve stylu a capella naprosto zbláznila celý klub a bylo jasné, že od prvního momentu si kapela bude dělat s publikem, co se jí zlíbí. Od té doby, co poprvé hrábli do svých nástrojů, se z pódia až do konce koncertu valila neskutečná energie. Nečekejte obligátní „hráli to a tamto“. McKenzies totiž celkem hráli kolem dvou a půl hodiny a zahráli snad všechny šupy, na které si vzpomenete, a občasně to prokládali songy z chystané novinky Westwinds, která se má objevit v březnu. Není se co divit, že při takové délce vystoupení a energii, kterou do toho vkládali, z nich tekly proudy potu. Pod kilty jsem se jim nedíval, ale počítám, že nejsou ani trenkaři, ani slipaři, protože obojí by pak museli ždímat jako Svěrák houbu. Ale i tak na odhalovaní moudí došlo, neboť tak v půlce koncertu se na pódiu objevili tři posilnění adolescenti, kteří na sobě krom bot neměli vůbec nic. Chlapci předvedli nářadí jako z Baumaxu a po té se vrhli z pódia do davu. Tak jsem si konstatoval, že stát za kotlem nebyla rozhodně prohra. Tahle scéna se ještě opakovala a občas nudisti i rozverně běhali po klubu. Jedinou otázkou tedy je, jestli za to může mladická nerozvážnost, nebo pokoutný alkohol divných značek a nízkých cen. Á propos, když jsme už u těch drinků, tak je třeba zmínit, že tahle kanadská parta je známá svými přípitky během koncertu. Což je určitě pozitivní, kapela se občerství a publikum má pocit, že jsou spolu na jedné lodi. Dokonce jsem slyšel šuškandu, že vždy v požadavcích preferují regionální pití, aby takříkajíc táhli s fanoušky za jeden provaz. Sympatické gesto. I na tomto koncertě se mávalo lahváčem a panákem. Nicméně délka vystoupení byla rovněž i negativem. Myslím, že ke konci umdlévali skoro všichni. Ale pokud takto hrají každý večer, tak klobouk dolů! Musí mít ještě šestkrát víc energie než zajíček Duracell. Samozřejmě si publikum vydupalo (jak jinak u folk-punku, že?) i přídavek. V něm se jim dostalo až jakési hardrockové onanie a kytarista předvedl sólo jako Hendrix v rauši a to i s tím, že ho dohrával za hlavou. Taková povedená tečka za tím naším příběhem.

Pokud máte rádi dudy (nástroj), veselé hospodské juchačky a kapely, kterým to hraje, tak The Real McKenzies příště rozhodně nepropásněte. Jak proklamovala tiskovka ke koncertu, celý koncert se natáčel za účelem živého DVD. Nevím teda, jestli pouze z Ostravy, nebo z celého turné (to se nikde nedočteš :), ale dva zkušené kameramany jsem viděl. Sice jsem se dopředu obával, že nebude nějak extra lidí, ale atmosféra koncertu předčila mé očekávání. Lidí se nakonec sešlo zcela jistě nad dvě stovky, takže myslím, že spojenost je asi na všech stranách.

Fotogalerii od Terezy Némethové najdete zde.