REPORT: Jet 8 a Farler's Fury a cesta tam a zase zpět

Cesta ubíhá, s každou další zastávkou na benzince bylo těžší a těžší sehnat lahvovej Bráník, a to znamenalo jediný: naše domovský město mizí v oblaku prachu daleko za náma. Cestou do Seredi nám náladu trochu rozhodila zpráva, že náš rumunskej koncert v Cluji se pravděpodobně ruší, což se po sérii telefonátů ukázalo jako fakt. Při další zastávce jsme zklamaně vyložili zásoby česneku, dřevěnejch bodců a plastovejch upířích zubů...

Chvíli po setmění dorážíme do Seredi, kde pro nás místní crew v čele s Radem z kapely Barney Gumble připravila privátní koncert v jejich zkušebně. Nutno říct že jejich zkušebna by mohla z fleku začít sloužit jako malý DIY kulturní centrum, a že kdyby byli všichni lidi na scéně jako tahle parta, byla by radost tu cokoliv podnikat! Po koncertě samozřejmě vydatná party a pak už probuzení na podlaze se spacákem pod hlavou a fešně vyvedenejma očníma stínama a ňákym nesmyslem načmáranym na krku. Holt usnul sem v botách, ale mohlo bejt i hůř, víme...

Před náma byl "day off" a my se po chvíli relaxu v místnim kempu, kterej je dobře známej díky Ffud festu, co se tu každoročně koná, vydali směr Košice. Na místo jsme dorazili asi v deset večer a namířili přímo do klubu Colosseum, kde jsme měli domluvenej i nocleh. Colosseum je bejvalej pavlačovej dům, hlavní sál klubu tvoří zastřešenej dvůr a pavlače pak něco jako balkony, takže jméno klubu mu sedne jako prdel na hrnec. Únava z cesty na nás byla sice dost znát, nijak to ale nezabránilo tomu, že zpočátku klidný posezení u pivka se během pár desítek minut změnilo v panákovou smršt zakončenou rozjímáním u čaje...ovšem Tatranského. Následujícího dne jsme se krokem připomínajícím hordu zombies vydali na prohlídku města, po obědě se část vypravila očumovat naše bratry z Retarded Fish do jejich zkušebny, zatímco zbytek se věnoval jinejm kratochvílím - v nejčastějším případě spánku. V podvečer se k nám konečně připojili kanaďani Farler's Fury a mejdan moh začít. Klub se v průběhu naší show zaplnil tak akorát, samejma milejma, sympatickejma lidma, jedinej konflikt večera měli na svědomí neukázněný cizinci, a NE, nebyli jsme to my. Nabitý energií ze setkání se starejma i novejma kamarádama jsme vyrazili na Budapešť. Cestu nám krátila konverzace v Maďarštině (pokud jsme ovšem zrovna neměli tlamy plný čabajky), a obdivováni místní architektury. Náš koncert se konal v klubu 202, nejspíš bejvalý továrně na periferii Budapešti. Kapacita přes 1000 lidí ale zůstala ten večer nevyužitá, a těch asi 50 lidí jakž takž zvedlo ze židlí až vystoupení tuzemskejch Skafunderz. Těžko říct, zda to bylo vinou hudebního vkusu místních pravidelnejch návštěvníku, který se soudě dle všudypřítomnejch plakátů vyžívali převážně v revivalech obskurních názvů (Nutellica,AB/CD, MotorHand...). Zázemí, který nám tu pořadatelé poskytli bylo ale na jedničku. Další den byla neděle a tudíž návrat do Prahy a koncert v domácím Crossu. Po pěti dnech intenzivní konzumace a vyspávání kocovin v dodávce jsme se začínali podobat smečce zpráskanejch psů, a tak nám přišlo vhod, že naše zpáteční trasa vedla přes lázně Györ, vyhlášenou destinaci středoevropskejch důchodců, jejichž voda je už od přírody tak žlutá, že...radši nedomejšlet.

Večerní koncert v Crossu byl geniální. Tolik lidí pohromadě jsem tam v neděli snad ještě neviděl. Odezva byla taková, že i přes to vyčerpání jsme do toho dali 150% a maximálně si to užili. Následovala párty do brzkých ranních hodin ve společnosti nejbližších přátel, a to je to nejlepší zakončení jaký může takovej adrenalinovej vejlet mít. Velký díky všem co nám pomáhali s organizací i všem, co se na nás přišli podivat, a i těm, se kterejma sme popíjeli "poldeci" na barech... Díky vám všem! Bazmég...kicsi kuki!