Kids and Heroes
Bunny Gang vzkřísili v Bubnu ducha pozdějších Clash jen pro pár zasvěcených
Danny 02/04/2015 Reporty

Lidi jsou nevděčný pancharti. Dovezete jim fantastickou kapelu přímo pod nos a do klubu stejně dorazí jen parta klasických pražských násosků a norků. A nejen že je ta kapela fantastická, zároveň je i postavená kolem basáka Flogging Molly. A to je přece jen už nějaký jméno. Takže během středečního večera zel Buben prakticky prázdnotou, o to víc ale existuje lidí, které bude mrzet, že se 1. dubna do díry v Myslíkově nedostavili.

Večer otevřelo kolem půl deváté akustické duo Shipwreck a kromě pochycení několika brněnských výrazů na baru před koncertem jsem si užil i jejich pražskou premiéru. Vozí si své vlastní barové stoličky a jejich síla je hlavně ve vokální vybavenosti. I když jim ne každý song vyšel úplně podle představ, písničky Fuck Scotland a Kids Of The 90’s hodnotím jako solidní hity. Shipwreck mají za sebou nahrávání svého debutu, který vyjde během letošního roku, až se zase výrobní kapacity Gramofonových závodů vzpamatují z vyhajpovaného Record Store Day.

Na pódiu se pak objevil basák a bubeník. Další duo, tentokrát ne akustické. Dva podivíni ze Swindonu. Fred a Pete. Ani se nemůžou jmenovat jinak než 2 Sick Monkeys. Odpadnul jim v Praze koncert, a tak se narychlo upíchli v Bubnu. Basák se ani neobtěžuje zvednout mikrofon z předešlého sedavého vystoupení Shipwreck a řve do něj ohnutý v pase a drtící na base vždy tři až čtyři struny najednou. Co to sakra…? Mělo to drajv, mělo to občas melodii, vůbec jsem to nepochopil. Čistě instrumentální skladby střídají hardcore punkové vypalovačky a závěrečný song Fuck You si asi budu pamatovat do konce života. Bez větších obstrukcí si pak Fred a Pete sbalí fidlátka a jedou zas o klub dál.

A pak se mezi lidma pomotá Nathen Maxwell v masce Guye Fawkese a míří si to na pódium ke svému Bunny Gangu, který už rozehrává intro. Zapomeňte na Flogging Molly, současný Bunny Gang jako by zaktualizoval Sandinistu! Synťákové efekty, výrazná basa, punkrock, který nasál to nejzajímavější z reggae, folku, rhytm and blues a funku. Navrch kopec sociální angažovanosti a víra v nekonečnou pozitivitu. Už to není jen boční projekt, je to plnohodnotná kapela. A jaká! Samozřejmě přiznávám, že ze setu jsem znal jen klipovou Sirens Through The City a Working For The Man, jelikož desku Thrive jsem si koupil až po koncertě, ale to vůbec nevadilo. Bunny Gang vtáhli do svého vystoupení každého, kdo do Bubnu večer zavítal. V půlce koncertu Nathen zahodil kytaru, slezl z pódia, na které se už prakticky nevrátil a donutil snad každého zpívat We Are The Ones. Tu se s někým postrkal, tu zase objímal. Jeho kontaktní projev se mi zamlouval, jelikož hodně pozvedl atmosféru v poloprázdném klubu. Nejvíc ale musím vyzvednout hru kytaristy Nata. Takhle fantasticky, přesně, neotřele a zábavně jsem nikoho ještě neviděl hrát. A jeden z mála, kdo nemá pedalboard jen na ozdobu. Závěr koncertu pak obstarala sborová halekačka, při které už je celý klub pódiem a snad i kvůli uplynulé policejní hodině je hrána jen s kytarou a kopákem jak nějaký hipsterský rádiový indie (které mám samozřejmě rád).

U merče pak došlo k něčemu, co jsem nikdy nezažil. Každý jeden z kapely mi osobně přišel poděkovat za nákup desky. Tuhle nehranou pokoru by si možná mělo přisvojit devadesát procent tuzemské scény a hned by to tu vypadalo trochu jinak. Moralizování ale nikdy nebylo mojí silnou stránkou. Ještě dvě piva, rozloučení s kamarády ze „Zlýho Brna“ a pak poslední dvaadvacítka. Jsem rád, že jsem tenhle večer patřil mezi násosky a norky.

Obrovský dík patří Paličákovi za to, že se téhle akce ujal, a Praha tak jen a jen díky němu viděla jeden z nejlepších koncertů, co pamatuju. Doufám, že ho tristní návštěvnost neodradila od toho, aby z čistého kamarádství a nadšení udělal zas nějakou podobnou akci. Máš můj neutuchající respekt!

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com