Nebýt ten večer několika stovek Němců, mohli by Beatsteaks zaplnit možná tak Sedmičku. S tím se ale samozřejmě počítalo, protože kdy jindy mají němečtí fanoušci šanci vidět své milované krajany v klubu, za rozumný peníz a navíc v tak krásném městě? Udělali si výlet za levným pivem a přichystali Beatsteaks vpravdě domácí atmosféru.
Den co den jsem přemýšlel, na co se těším víc. Na Beatsteaks, nebo na jejich support? Tím se totiž stali düsseldorfští Schmutzki a tah to byl skutečně geniální. Do malé Lucerny vkráčím chvilku po osmé a bary jsou obsypány návštěvníky, ze kterých byste češtinu dolovali marně. Nevadí, alkohol sbližuje a atmosféra začíná být skvělá ještě před první kapelou. Ta začíná s úderem deváté a Schmutzki jsou na miniaturním prostoru umožňující miniaturní pohyb naprosto fantastičtí. Bože, tuhle kapelu bych chtěl vidět v miniaturním sklepním klubu. Ani nevadí, že vám významy písniček v němčině unikají. Mají totiž v rukávech načuřené mladické punkrockové hity, v čele s neskutečně chytlavou Hey Du, stejně nakažlivou Backstage a titulní písničkou debutového alba BÄM. A taky excentrického basáka, který si víc Plzní vylil na hlavu, než vypil. „Udělejte wall of death! Ne, nejsme žádná zkurvená hardcore kapela, udělejte wall of love. Rozeběhněte se proti sobě a obejměte se!“ Tak jo. A když pak končí šíleností Punk Ist Tot, mám svůj soukromý pocit, že Beatsteaks zážitek ze Schmutzki budou přebíjet hodně těžce.
Desátá hodina a Joy Division přivítají na pódiu Beatsteaks. Salva jásotu a první větší pohnutí davu, které mě posouvá tak o sedm metrů doleva. Tohle bude síla. První akordy Atomic Love a celé publikum sebou mele tak, jak se sluší na punkový koncert. I když v hudbě z čistokrevného punku mnoho nezůstalo, v přístupu kapely je ho tam vrchovatě. A punk v srdci je možná důležitější, než ten z aparátů. Say Say Say a taky Up On The Roof. Cover Lori Meyers od NOFX, precizně a s úctou zahraný. Let Me In, během které skoro celé publikum sedí na zemi, aby si užilo výskok do refrénu. Popově chytlavá Everything Went Black, ještě popovější Gentleman Of The Year a po Hello Joe se Beatsteaks pakují z pódia. Na přídavek se nečeká dlouho, zazní DNA, Automatic a Cut Off The Top. Pak covery Rolling Stones, Undertones a Beastie Boys. Beatsteaks jsou nesestřelitelní, dávají ještě What’s Coming Over You a definitivně mizí.
Pokud by se dalo něco Beatsteaks vytknout, tak timing. Kapela se natolik baví svou performancí, že neví, kdy skončit. Zvuk byl ale po celý večer lahodný, atmosféra bezprostřední a nebýt mnou klasicky nezvládnutého poměru tekutin dovnitř / tekutin ven, vydržel bych v první brázdě o dost dýl. Nakonec jsem jen stěží hledal místo, ze kterého bych cokoliv viděl. Prostě večírek, na kterém se vyplatilo být.
Za fotku dík Vojtovi Florianovi, celý fotoreport zkoukněte tady.
Comments are closed.