Kids and Heroes
Banane Metalik strahovskou Sedmičku podřízli, vykrvili a snědli
Danny 01/12/2014 Reporty

Déjà vu po pěti letech. Stejně jako tehdy sedím nad pivem v hospodě na rohu Stroupežnického a Karla Engliše a chystám se vyjet autobusem na nejoblíbenější z pražských kopců – Strahov. A stejně jako pět let dozadu, i tentokrát tam mají vystoupit Banane Metalik. Francouzská řezničina, pohřební Haute couture. Přiznám se, že je miluju od mého prvního setkání s albem Sex, Blood and Gore’N’Roll v nočním dálkovém spoji Praha – Banská Bystrica. A i letos to stálo za to.

Hurá na kopec. Do stínu dvou předimenzovaných chladících věží u stadionu vystupuju s mým kamarádem, který sprejoval vlaky napříč třemi čtvrtinami Evropy, a vlastně to tak trochu odráží celé večerní publikum. Kromě pár lidí z psycho jádra tu najdete směs punkerů, metalistů, studentů nebo  fanoušků čehokoliv, co je jen trochu náznakem zvrácené. Jdu vyšlapanou cestou bar – merch – bar a už klapání kontrabasu ohlašuje osmou hodinu a tím pádem Green Monster na pódiu.

To, že jsou Green Monster lídrem a legendou tuzemského psychobilly, je neoddiskutovatelný fakt. Mají výhodu v podobě extrémně výrazného Radima za mikrofonem a taky generační náskok oproti dravějším syčákům. Po jejich vystoupení před Demented Are Go jsem se konečně dostal k jejich deskám, a uznávám, že pár skvělých songů v repertoáru mají. A jsou to právě ty, které sklízí největší ohlas publika – Gargoil, Dr. Jekyll & Mr. Hyde nebo Across The River. A opět se dostávám k tomu, že když Kosmák sklouzne během slok do češtiny, užívám si to mnohem víc. Green Monster představili nového kontrabasistu, kterým je Martin Soušek a který hraje velice kvalitně po technické stránce, místy se mi ale zdál příliš nečitelný. Jinak každý song byl zahrán s parádním přehledem, a jestli je ten Honzův Electromatic fakt v bleděmodrý, tak je to jedna z nejhezčích kytar v dějinách.

Banane Metalik pak začali svůj set s devátou večerní svižným intrem. Oproti minulému strahovskému vystoupení mají nové kostýmy, a chvilku přemýšlím, jestli se jedná o postavy z knih Maria Puza nebo o nemrtvé hráče funébrmarše. S baseballovou pálkou pak na pódium naskočí frontman Ced 666 a spustí Les Enfants Des Ténèbres. Tohle není soundtrack k filmu Kačenka a strašidla, to je velká tučná zabíjačka. Zvuk je famózní, pod pódiem se to při songu Maniac mele takovým způsobem, že sotva popadám dech. Banane Metalik pak vyrukují s novým songem Funeral March, který se objeví na chystaném EP Gorefather a ve kterém hostují u nás dobře známí mexičtí Acidez. A to je právě to, co mě na téhle kapele baví, že nerozdělují příbuzné žánry do rozdílných subkultur. Vždyť jejich hudba je vlastně hardcore punk s kontrabasem, a i když nešetří zakrvácenými proprietami, uchovávají si nadhled, který nejpřísnějším stylařům chybí. A přitom právě tahle snuffová úchylka psychobilly žánru je vlastně nejzajímavější odrůdou v elitářském klubu. Chápu, že to slovo „Metalik“ v názvu mate, ale rozhodně bych čekal na Sedmičce tenhle večer víc puntíkovaných slečen a brilantinových quiffů. A když už jsme u toho, písnička Funeral March je jasným signálem, že se na novou nahrávku můžeme nadmíru těšit.

Prostřední část playlistu pak tvořily hlavně písničky ze stále aktuální desky Nice To Meet You. Tanečnější kousky jako Strip Or Die nebo Pussycat (mimochodem, víte co je to pasy?) střídají nadupané Viva Gore’N’Roll a titulní Nice To Meet You. Banane Metalik to proloží staršími 666% a Ride In Peace, aby pak na konci koncertu vygradovali do klipové pecky Sexorcist. Tou dobou už tráví Ced 666 víc času v kotli než na pódiu a rozdává potrhané zombie úsměvy na každou stranu. Občas vezme do úst nějakou tu umělou končetinu, ohlásí přídavek a znovu se spustí zběsilý Maniac a Opus 666. Úderem desáté se gore’n’rollová jízda zastavila a já se belhám na bar. Ráno po probuzení pak nacházím doma na stole vinyl Nice To Meet You. No tak tenhle večer jsem si teda užil i bez chybějící tanečnice Sushi.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Comments are closed.