Kids and Heroes
Against Me! se v malé Lucerně předvedli jako nejpozitivnější punkeři na světě
Danny 22/04/2015 Články, Reporty

Zatímco minulý rok jsem šel na Against Me! hlavně kvůli jejich supportu, letos jsem se těšil prakticky jen na ně. Coming-outová deska Transgender Dysphoria Blues prokázala s odstupem času své kvality a starší věci už jsou dávno zařazeny v šuplíčku pod K jako klasika. A zatímco před necelým rokem byl večer v malé Lucerně soubojem INVSN a Against Me!, tentokrát headliner převyšoval zbylé kapely minimálně o dvě třídy.

Když vcházím z pražské lumpennáplavky do Lucerna Music Baru, probíhá set britských Caves. Kytarovka s ženským vokálem, která místy ubíhá do skate punku, místy odkazuje do začátku devadesátých let na západním pobřeží. Jako kulisa k drinku na baru je to příjemná záležitost. To Roger Harvey s kapelou, kterého si Against Me! dovezli z Pensylvánie, byl o poznání nudnější. Sice většinu folkovosti nechal za oceánem a pouštěl se do rychlejších a přímočařejších věcí, i tak jsem se většinu času nebavil. Samozřejmě přiznávám, že svým setem se místy dotkl žánrové množiny, kterou má v lecčems s Against Me! společnou a support nebyl špatně zvolený. Jen mi prostě nesedl.

A už se tísním pod pódiem, jelikož je deset a na stage přichází Inge s ostatními v zádech. Naprosto civilní projev, žádná pompa a lepší začátek než I Was a Teenage Anarchist bych si dokázal představit jen těžko. Atom Willard za bubny dává do každého úderu všechno, jako kdyby měla být každá písnička poslední v jeho životě, a nepoleví ani v jedné z dvacítky songů, které má před sebou. Laura už má vlasy zas o něco delší, štěstí na rozdávání, a stále se vysmívá nebezpečí a boří pravidla. True Trans Soul Rebel. A pak Pinty Guinnesse. Pódium je víceméně odrazovým můstkem pro letící těla. Stojím pod Inge Johanssonem, který v úzkých kalhotech a New Balancech na nohou dává jednu roznožku za druhou. Baví mě naživo tak, jako ve všech projektech, na kterých kdy pracoval. Dvě tváře Against Me!Walking Is Still Honest a Osama Bin Laden as the Crucified Christ. Koncert má spád, míchá songy, které od sebe dělí víc jak dekáda a půl. V nečekané highlighty koncertu se vyklubou Turn Those Clapping Hands Into Angry Balled Fists a T.S.R. Zvuk by mohl být lepší, ale nikdo na sobě nedává nic znát. The Ocean a nakonec Black Me Out. Setlist vygradovaný na maximum.

Po krátké pauze se Against Me! vrací s novým songem a taky s peklem Drinking With the Jocks. Soudržná masa pod pódiem chytá jednu letící osobu za druhou a Sink, Florida, Sink se mění v taneční pecku. Je půl dvanácté. Čekal jsem skvělý zážitek, a tak se taky stalo. Ničím překvapivý, ale skvělý zážitek.

Za fotku díky Vojtovi Florianovi, celý fotoreport tady.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Comments are closed.