Kids and Heroes
A zase Kabinet, tentokrát v čele s Adactou a Concrete Worms
Marek Hadr 17/10/2018 Reporty

Babí léto je super. Hlavně proto, že člověk může večer do klubu vyrazit v kraťasech a nemusí se bát, že mu bude zima, až půjde v noci domů. Koncert je pro mě hned vždycky lepší, když se dokážu vyhnout dlouhejm džínům. Což je vlastně úplně fuk, ale co. Dneska jsem zase v Kabinetu Múz, tentokrát tu na mě čeká čtveřice kapel v pořadí: domácí Ratpack a Škoda120, naši temní slovenští sousedé Adacta a na závěr srbští Concrete Worms.

Začátek line-upu ve mně vyvolává vzpomínky na poslední koncert, který jsem v Múzu viděl – jo, Balaclava se těžko vyhání z hlavy. Tady to mají v rukou stejně angažovaní hardcore srdcaři Ratpack a otěží se hned v úvodu chytají pevně. Ratpack mísí angažované texty se spoustou živelné energie, prýštící ven obzvlášť skrze zpěváka, který by se od začátku setu pro publikum roztrhal na kousky. To mu to bohužel, jak už je prokletím prvních kapel, moc nevrací. Já se ale na Ratpack těšil a z prvního setkání s nimi si rozhodně neodnáším zklamání. Dobrá muzika, a navíc s přesahem.

Moc nevím, co napsat k druhé kapele v pořadí, taky domácím Škoda120. Jednoduchý grind až s takovým agro nádechem postavený na dvou zpěvech a neusínajících blast beatech. Škodovka mě svým setem nechává na vážkách – na dobrej grind je to málo prasácký, na dobrej hardcore málo muzikální. Asi prostě jen nejsem cílovka týhle kapely.

Kde se však cítím dobře, je uprostřed tmy, kterou v Múzu rozprostřela svým vystoupením Adacta. Ta se svým crustem nedávno projela Brazílii a odsud si s sebou přivezla i plány na splitko s jinými místními crustovými špinavci. V Kabinetu už na ni čekalo solidní obecenstvo, a tak mu naložila co proto. Nevybíravý crust kapely je cítit nehostinným severem, naživo se navíc prolíná s horlivým nadšením do hraní, které členům Adacty kouká z očí. Zlo, které tě obejme a pomačká si tě.

Na běh cílovou rovinkou v podobě setu Concrete Worms mi už pak moc sil nezbylo. Možná i proto mě tahle trojice z Bělehradu moc nezaujala. Jejich provedení bylo v refrénech hodně cítit metalem, obzvláště ve chvílích, kdy zpíval kytarista DR. Na svou stranu mě ale nepřetáhla ani Dragana, baskytaristka a zpěvačka v jednom, jejíž projev mi byl přece jen o něco sympatičtější. Pro menší neshody ale netřeba házet kytary do žita, ani mi je omlacovat o hlavu. Až se s Concrete Worms potkám znova, určitě u mě mají druhou šanci.

Foto: Tomas Kusa

O autorovi

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com