Kids and Heroes
2nd District – V Čechách se ukážeme s novou deskou
Danny 14/03/2012 Rozhovory

2nd District, jedna z nejlepších německých kapel, o sobě dala vědět, na sklonku loňského roku, skvělým singlem The Love Has Gone. Vzal jsem si na slovíčko jejich frontmana Marca, který za svůj život prošel zajímavými kapelami a prozradil mi leccos o svém životě, vlivech i plánech do budoucna.

 

Čau Marcu, zaprvé díky moc za tvůj čas, vážím si toho.  Když jsem se zamiloval do desky Don’t Mess With The Hard Punx, bože jak je to dlouho, osm let?, nenapadlo by mě, že spolu jednou budeme dělat rozhovor. Řekni mi, jak si se stal punkerem, a co pro tebe punkrock znamená?

Díky a fajn že si to pamatuješ. Víš, Don’t Mess With The Hard Punx bylo fakt dobrý album, které doprovázeli dobré recenze po celé Evropě. Bylo vydáno v roce 2004 u PLY records a jasně, je to osm let, fakt neuvěřitelný.

S hudbou jsem začal u metalu a hard rocku. AC/DC, Iron Maiden, Guns N Roses, Hanoi Rocks, ale taky místní trash metal jako Kreator nebo Sodom. Odtud jsem se pak krok za krokem dostával k hardcoru a osmdesátkovejm punkovejm kapelám, jako DRI, GBH, Misfits nebo Attitude Adjustment. Typický 77 kapely přišly až později, ale o to intenzivněji. Začalo to, když Die Toten Hosen vydali svoje první anglické album Learning English, no a tím jsem se dostal ke všem těm Vibrators, Radio Stars, Eddie And The Hot Rods…

 

V roce 1995 jsi dal dohromady District. Byla to tvoje první kapela? A bylo vůbec těžký dát dohromady kapelu v tý době?

Jo byla to moje první kapela, která něco vydala. Vydali jsme sedmipalec Old School, New School v roce 1995 u Teenage Rebel Records.

Hele, byla to dobrá doba pro založení kapely. Sedmipalce byly tenkrát něco hodně ojedinělýho a byli jsme náležitě hrdí na to, že můžeme něco vydat. Se starším spolužákem jsme se hodně inspirovali sérií kompilací Punk & Disorderly a myslím, že tenhle vliv byl na desce hodně slyšet.

 

Pak si se objevil v Revolvers. Dvě výborný desky, víc rock’n’rollu…

Jasně, ten vliv rock’n’rollu byl hodně značnej. V roce 2000 jsme se rozhodli pro pauzu s District a potkal jsem Uweho, který hrál na kytaru v tenkrát hodně populárních Public Toys. Vyzval mě, abych se přidal k jeho nové kapele The Revolvers a dostali jsme se do zástupu skupin té doby… Víš, všechny ty Backyard Babies, Gluecifer, prostě výbušnej mix rock’n’rollu se špetkou glamrocku.

 

Původní District se v roce 2005 rozpadly. Pascal Briggs šel svou vlastní folkovou cestou, ale tys to nevzdal, přidal jsi něco z glamrocku a pokračuješ pod hlavičkou 2nd District. Hudba je různorodější – zdá se mi to, nebo přišlo v tomhle období hodně inspirací a vlivů?

Jasně, vždycky jsem měl širší hudební rozhled. Dali jsme do hudby víc raného glamrocku, víš, něco z New York Dolls, Bolanových T.Rex… a samozřejmě nás ovlivnil raný Bowie. Kromě toho jsou všude kolem kapely jako Placebo, Muse a jim podobný. Ale 2nd District jednoznačně jsou punkrockovou kapelou. Mít nějaký vývoj je pak samozřejmě důležité a přichází přirozeně s tím, jak se lepší naše muzikantské dovednosti v průběhu času.

 

Pascala jsem viděl naposledy v prosinci a hrál song I Know A Girl. Hrajete taky nějaký starý songy, nebo se považujete za úplně jinou kapelu?

Ne, samozřejmě hrajeme i nějaký songy od District i Revolvers. Přece jen je to část mé muzikantské historie, a proč bych o tom měl mlčet, že? Navíc lidi chtějí slyšet pár starých písniček. Takže se snažíme zahrát mix nových skladeb, starých skladeb a pár dobrých coverů. Covery hraju na koncertech fakt rád, a nemá to nic společného s tím, že bych nebyl schopný napsat dobrou písničku. Covery prostě patří k dobrému koncertu a kapela, která hraje dobře na živo, by měla být schopná zahrát cover s výbušnou energií.

 

Mrzelo mě, že jsem nebyl teď v létě na strahovské sedmičce, ale pamatuju si koncert na stejném místě v roce 2006. To byl jeden z prvních koncertů 2nd District, ale sestava se od té doby změnila, viď?

Ano, Tobbe a Flo, kteří se mnou hráli už od dob Revolvers odešli v roce 2009. Od té doby máme úplně nový a mladý line-up. Je to nový začátek se singlem The Love Has Gone.

 

Vždycky jsem měl pocit, že německé kapely jsou zvukově rozpoznatelné a specifické. Cítíš to taky tak?

Hele, nemyslím, že můžu říct, že existuje německý sound. Je tu něco, co nazýváme deutschpunk, který tu bezesporu hlavně v osmdesátých letech byl. Ale v současnosti nevím, navíc myslím, že 2nd District znějí víc britsky, než německy.

 

Je v Německu nějaká ucelená punková scéna?

Myslím, že v současnosti má Německo ucelenou a dobře fungující scénu. Hlavně ve východním Německu je hodně nezávislých klubů, kde jsou skvělé podmínky i pro mladé a neznámé kapely. Dostaneš jídlo, pití i střechu nad hlavou. Postarají se o tebe. To je asi i důvod proč se spousta starších kapel vrací do Německa koncertovat. Oceňují naše podmínky.

 

Jasně, spousta britských kapel tvrdí, že Německo je nejlepší zemí pro punkrock…

Jo, už jsem to nakousnul a dokážu to pochopit. V Anglii prostě nemáš nic, po svém vlastním koncertě si musíš platit na baru drinky, ty podmínky jsou hrozný. Ale i Německo postihla ekonomická krize tak, jako mnoho dalších evropských zemí. Nejsme žádnou výjimkou.

 

Líbí se mi, jak ve svých písních reflektuješ život a sociální témata. Kde se berou nápady? A myslíš, že kapelu hodně ovlivnilo to, že pochází z Porúří, a ne třeba z Berlína?

Víš, vždycky jsem se zajímal o to, co se děje kolem mě, co se děje ve světě. Navíc mě zajímá politika a sociální témata. Vždycky jsem měl pocit, že jsme podváděni vládou, politiky, nadnárodními koncerny.  Chtěl jsem proto pochopit, jak to funguje, jak funguje kapitalismus, jak funguje demokracie. Potřebuješ sociální a politické vzdělání, abys tomu porozuměl. Hraní v punkrockové kapele pak znamená přetransformovat to své základní vědění do textů. Neplatí to vždycky, ale je to taková má povinnost. A ano, je znát, že žijeme v industriálním regionu. Projevuje se to určitě v socio-kritických textech a dozajista se to bude projevovat i v budoucnu.

 

Ke konci roku 2011 jste vydali sedmipalec The Love Has Gone, což je opravdu pěkná práce. Znamená to, že chystáte nové album? Přeci jen je to už tři roky od Poverty Makes Me Angry

Díky, jsem rád, že se singl i video líbilo. Jasně, je to předkrm z připravovaného alba, které můžeš čekat koncem léta, nebo na podzim.  No a pak se snad zas ukážeme s novou deskou v Čechách. V současné době hrajeme pár víkendových akcí a hlavě připravujeme nové písničky, přeci jen, před-produkce nových songů je dost dřina.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Comments are closed.